Silvestrovská jiskra

Zvuk prskavek a vzdálené rány petard naplňovaly noční vzduch, zatímco městem se nesly slavnostní nálada a smích. Dominik nikdy nebyl velkým fanouškem silvestrovských oslav, ale letos si slíbil, že konečně vyrazí mezi lidi. Po třech letech vztahů, které skončily bolestivě, chtěl začít nový rok bez smutku, alespoň trochu šťastnější.

Bar na rohu byl přeplněný, stejně jako všechny podniky v centru. Dominik si našel místo na baru a objednal si gin s tonikem, přičemž jeho oči bloudily po davu. Všiml si skupinky přátel, kteří se smáli tak hlasitě, že přehlušovali hudbu. Jednoho z nich upoutal okamžitě. Byl to mladý muž, jehož úsměv měl něco magického, jako kdyby osvětloval celý místnost.

Za chvíli se jejich pohledy setkaly. Dominik cítil, jak mu srdce zrychlilo. To se dlouho nestalo.

"Ty se taky tváříš, jako bys tu byl omylem," ozvalo se vedle něj. Bylo to od něj — od toho muže s jasnýma očima a lehce rozcuchanými vlasy. Mluvil klidně a uvolněně, ale jeho hlas měl hřejivost, která jako by všechny zvuky okolo umlčela.

Dominik se rozesmál. "Přemýšlím, jestli to vypadám tak špatně."

"Naopak. Vypadáš, že potřebuješ zábavu," odpověděl muž. "Já jsem Adam."

Slovo dalo slovo. Adam byl architekt, co miloval hory a staré filmy. Dominik byl knihkupec, jehož vášní byla poezie. Jejich světy se zdály odlišné, ale přesto mezi nimi všechno hladce zapadalo.

Venku se čas přiblížil k půlnoci. Lidé začali houfně vycházet na ulici, aby sledovali ohňostroj. Adam vytáhl Dominika ven s neodolatelným úsměvem, který mu dával pocit, že by šel kamkoliv.

"Věř mi, nejlepší výhled je odsud," řekl Adam, když ho zavedl na střechu jednoho opuštěného domu.

Ze střechy byl pohled úchvatný. Město zářilo tisícem světel, v dáli bylo slyšet odpočítávání.

"10... 9... 8..." Lidé na ulici křičeli. Dominik se však nezaměřoval na ohňostroj. Díval se na Adama, jeho tvář byla zahalena jemným světlem, které vrhaly okolní lampy.

"... 3... 2... 1... ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!"

Když nebe proťaly první záblesky ohňostroje, Adam se k Dominikovi otočil. Bez jediného slova se jejich rty setkaly, uprostřed zimní noci, mezi nekonečným světlem a zvukem, které vítaly nový rok.

Bylo to jako exploze v jejich vlastních srdcích, mnohem intenzivnější než jakýkoliv ohňostroj. Adam se usmál a zašeptal: "Doufám, že jsi připravený, protože tenhle rok bude náš."

Dominik, poprvé po dlouhé době, neměl nejmenší důvod pochybovat.