Schovávaná

Pod nohama mi křupou airsoftové kuličky, všude jsou tu stopy po bezdomovcích. Ty naštěstí nehostinné počasí vyhnalo blíže k centru. Do některých místností dopadá světlo a odhaluje bídný stav kdysi udržovaného vojenského objektu. Ty vole, to je zas romantika. "Ale ty si sem nejdeš pro romantiku, holubičko," vysmívá se mi mé zvrácené já. Nakonec stejně musím vytáhnout baterku a plížit se vybouranými vchody do tmavých zákoutí. Mám pro strach uděláno, občas o něco zakopnu nebo se šprajcnu batohem. To sebou nese nadávky a kletby. Zkrátka hlučnější být nemůžu a umírat se musí dostatečně hlasitě. Pan K miluje hru na schovávanou. Akorát že takovou tu dospěláckou a rozhodl se, že nám naše shledání okoření.

Tak nějak jsem tušila, že na mě někde vybafne, ale stejně mi způsobí pomalu infarkt, když mě lapne za batoh a strhne k sobě, aby dal na pár okamžiků pocítit mému krku stisk svého předloktí než mi dovolí se otočit čelem k němu. V uších mi ještě dobu zní jeho zlověstné tiché "baf". Chvíli mi trvá než se vzpamatuju z toho jeho něžného přepadení, jak to trefně nazývá a mé rty začnou odpovídat jeho lačným polibkům. Studené ruce se snaží vkrást pod bundu. Pak zas horlivě drtí můj zadek. Musí se ujistit, že jsem skutečná, z masa a kostí. Moje nadrženost je se zimou a strachem ale v trapu a rozhodně si v tom doupěti bezdomovců, airsofťáků a magorů s ostrými nechci dát první uvítací rychlovku. Pan K má ale těžký hukot v kládě a jasně mi dá najevo, že se se mnou opravdu nebude mazlit jestli budu zase nevrlá. Jen neochotně se vzdávám a přijímám fakt, že velký kápo se vrátil a bude se dožadovat péče. Chvíli potrvá než se hodí do klidu a jakýkoliv můj větší vzdor by mohl vyústit v pořádné peklo.

Zhasíná mojí baterku. Moje oči si jen těžko přivykají té tmě. Zip prohrává boj s jeho rukami a pouští chlad blíže mému tělu. A moje ručky na oplátku zas dají pocítit dotek zimy jeho tvrdé erekci. Vzrušením se otřese, když po něm chladnou rukou přejedu. Ani jeho koule neušetřím mrazivého doteku. Za zábavnější ale považuji vklouznout pod těch jeho x vrstev a pošimrat mu bradavky. Na to je o poznání citlivější. "Byla moje ledová princezna nevěrná? " zamručí skrz polibky. "Učiněná jeptiška. Co tvoje zářez skóre?" vracím mu hbitě otázku během toho , co se jeho prst vkrádá do toho nejteplejšího vlhkého místečka, které brzy znesvětí jako největší dobyvatel.

"Nic šukatelného, hulubičko," řekne a prudce mě otočí. Tak tak se stihnu rukama opřít o chladnou na dotyk nepříjemnou zeď. Neubráním se vzrušenému vyjeknutí, když mě chytne za vlasy a bez zbytečného zdržování mi ho tam vrazí skoro až po koule. Nemůžu říct, že by to bylo bůh ví jak příjemné takové vpadnutí, ale romantiku od něj nelze očekávat, když má delší sexuální půst. Samozřejmě mě nezapomene upozornit, že venku chodí lidi a nejsme jediní, kdo sem lozí. Tak ať ráčím být potichu. Poznámky na jeho barbarský vpád do mé svatyně si radši odpustím. Pocit chladu přestává být nesnesitelný. To tření oblečených těl přeci jenom vytváří nějaké to teplo. Vzduchem se linou tiché tlumené vzdechy, které postupně přestávají být tiché jak mě víc a víc drtí. Nemám šanci se udělat, ale o můj vrchol v tuto chvíli vůbec nejde. Mně se potěšení dostane později, až se zvíře uklidní.

Pak mě bez varování pustí a svým semenem pro jednou znesvětí své nejbližší okolí, páč já bych jinak prskala, že to mám zas všude. A mojí příčetnost bez sprchy v dosahu není radno pokoušet. Za světla baterky se upravíme a pan K konečně přepne z nadrženého zvířete na průvodce. Mám totiž ještě nějakou energii a tak se dožaduji výkladu o historii zdejšího objektu. Ono to jde stejně jedním uchem tam a druhým ven, protože mozek byl za poslední chvíli zahlcen snad všemi emocemi a rozmrdán do základu.