Když se společnice zamiluje do klienta

Čtyři měsíce vášně,láska jako trám a rychlý konec.

Poznali se úplnou náhodou. Linda si pamatovala přesně ten okamžik – zpráva od neznámého čísla. „Mohla bys být mým dárkem k narozeninám?“ stálo v ní. Normálně by takovou zprávu ignorovala, ale něco v jeho tónu ji zaujalo. Byl přímý, ale ne vulgární. Zdvořilý, ale zároveň odvážný. A tak odpověděla. Tak začalo něco, co si Linda nikdy nepředstavovala, že by mohlo skončit láskou.
Prožili spolu čtyři měsíce vášně. Linda a Martin se milovali nesčetněkrát, téměř v každé místnosti jeho bytu. V kuchyni, na gauči v obývacím pokoji, v ložnici, ale i na schodech, které vedly k jeho pracovně. Milovali se také v přírodě, pod hvězdami, kde je nikdo nemohl vidět. U vody, kde se jejich těla odrážela na hladině jako dvě splývající duše. Bylo to něco, co si Linda nikdy nepředstavovala, že by mohla zažít.
Zasypával ji dárky, něžnostmi a polibky. Každé pevné objetí, každé jeho gesto ji ujišťovalo, že je výjimečná. To byly ty věci, kterými si ji získal. Bylo to víc než jen sliby nebo povrchní slova – Linda cítila, že jeho pozornost a péče tvoří svět, kde se cítila milovaná. Šlo o drobnosti, které si tolik cenila – překvapení, když jí přinesl kávu, o které věděl, že ji má ráda, nebo když se k ní přitulil, aniž by řekl jediné slovo.Linda nejdřív byla skeptická ale nakonec uvěřila a podlehla té krásné představě.
,,asi jsem se zamilovala"řekla Linda.,,chtel jsem to říct první"řekl Martin.říkával jí to často, když spolu leželi v posteli. „Nikdy nedovolím, abys kvůli me trpěla. Slibuju.“
Je jiný
Martin odjel na dovolenou a Linda si říkala, že ten čas bez něj přetrpí. Ale týdny bez něj byly nekonečné. Čekala na jeho zprávy, na jeho návrat, ale nic nepřicházelo. A když se konečně vrátil, něco bylo jinak. Už to nebyl ten Martin, kterého znala.
Začal se vyhýbat jejich setkání. Oddaloval ho. Každý pokus o domluvu skončil výmluvou. „Mám toho teď hodně v práci,“ řekl jednou. „Promiň, dneska to nestihnu.“ Linda cítila, že se něco mění, ale snažila se věřit, že je to jen její paranoia. Bála se, že pokud na něj zatlačí, vzdálí se ještě víc. A tak čekala. Doufala.
Až jednoho večera, z ničeho nic, jí napsal. „Přijeď ke mně. Chci tě vidět,“ stálo v krátké zprávě.
Linda věděla, že by měla váhat, že si zaslouží víc než být jen na zavolání. Ale srdce vždycky zvítězilo nad rozumem. Vstala, oblékla se a vyběhla do noci, aby byla s ním. Aby byla jeho.

Setkání
Když dorazila do jeho bytu, bylo ticho. Jen tlumené světlo lampy osvětlovalo místnost. Linda přešla do ložnice a našla ho ležet na posteli. Byl nahý. Přes hlavu měl přehozený ručník, jako by čekal, až se k němu přidá.
Na okamžik se zarazila. Možná by měla odejít. Možná by měla říct, že si zaslouží víc než tohle. Ale pak pohlédla na jeho tělo, na jeho kůži, která se v teplém světle třpytila. A všechny myšlenky zmizely.
Neodolala. Lehce se k němu přiblížila a položila se vedle něj. Dotkla se jeho ramene, jemně stáhla ručník z jeho hlavy a ukázal se jeho obličej. Jeho oči byly zavřené, ale úsměv na jeho rtech ji vítal.
Líbala ho. Jeho tělo ji vzrušovalo, každá křivka, každý sval byl pro ni jako magnet. Její ruce bloudily po jeho kůži, jako by si chtěla zapamatovat každý detail. A on jí odpovídal – dotýkal se jí přesně tak, jak to milovala. Na chvíli zapomněla na všechny pochyby, na všechno, co ji trápilo, a ztratila se v něm.

Pravda mezi dveřmi
Po tom, co spolu strávili další chvíle vášně, Linda ležela vedle něj, přitulená k jeho boku. Ale něco bylo jiné. Její srdce bylo těžké, jako by věděla, že něco není v pořádku.
Martin se zvedl, aniž by cokoli řekl. Linda na něj pohlédla, zatímco se oblékal. Nevypadalo to jako obvyklé tiché okamžiky mezi nimi. Tentokrát to bylo jiné – jako by se připravoval na něco, co ona nedokáže zastavit.
Doprovodil ji ke dveřím. Cítila, že se něco blíží, něco nevyhnutelného. A pak to přišlo.
,,Víš,musím ti něco říct.Někoho jsem potkal a bude se ke mě stěhovat,naše děti se znají ze školy.
Mrzí mě že už mezi námi není to co dřív,řekl bez obalu. Jeho hlas byl jiný – chladný, jakoby bez emocí.
Linda na něj zůstala zírat. Nemohla najít slova. V hlavě jí znělo jen to jedno – jak by to taky nemělo být jiné,když už téměř bydlí s jinou. Po tváři jí stekla slza, kterou okamžitě setřela. Nechtěla, aby ji viděl plačící. Aspoň ne teď.
„Dobře,“ řekla nakonec s tichým, zlomeným hlasem. Nevěděla, co jiného říct. „Dobře.“
Martin se otočil, jako by to pro něj bylo vyřešené. Zmizel ve dveřích svého bytu a nechal ji stát samotnou na chodbě.

Konec jedné etapy
Když se Linda vrátila domů, chtěla mu napsat. Chtěla mu říct, co cítí. Ale než stihla otevřít zprávy, zjistila, že ji zablokoval. Na telefonu, na sociálních sítích, všude. Jako by nikdy neexistovala. Jako by čtyři měsíce, které spolu sdíleli, byly jen iluzí.
Seděla v temnotě svého bytu, ruce na kolenou, a v hlavě se jí přehrával Martinův slib. „Nikdy nedovolím, abys kvůli mě trpěla.“ Tohle jí říkal. A teď? Každé jeho gesto, každé jeho slovo, všechno naopak způsobilo bolest, jakou nikdy necítila.
Ale s každým nádechem, s každou další minutou si uvědomovala, že pokud on dokázal všechno tak snadno zahodit, pak za to nikdy nestál. Ne tak, jak si myslela.
Ano, bolela ji ztráta a bolí stále i 2 roky poté. Ano, milovala ho. Ale uvnitř věděla, že si zaslouží víc než být jen hračkou, kterou někdo odloží, když ztratí zájem. 4 měsíce iluzi za 2 roky bolesti,stesku a naštvání a zároveň otázek proč ... A jednou, až se tahle bolest vytratí, bude připravena začít znovu – sama za sebe.
Konec



Nejsem z těch holek které by tuhle práci dělali proto aby v ní našli bohatého prince který mě z toho vysvobodí,mám svou práci ráda a bavi me...je mu fuk co si o mě kdo myslí pro mě je to práce jako každá jina..Ale on ve mě probouzel to co jsem dávno zapomněla že ve mě je,a sice tu romanticnost.To co si že sebe pamatuji ještě předtím než jsem tuhle práci začala delat.mel tak úžasné polibky,byla tam úžasná chemie a když mě objal cítila jsem se být tak šťastná v bezpečí a milovaná.
Byl pro mě výjimečný a je stále i když ta bolest je taky skutečně výjimečná.Asi to tak mělo být,ale příště už jsi dám veliký pozor na to komu otevírám své srdce.