Valentýnská eskapáda - soutěžní

Byl chladný únorový podvečer, třináctého února. V předvečer svátku zamilovaných Adam procházel lesní pěšinou, přičemž těžce překousával fakt, že bude následující den opět trávit sám. Možná v přítomností své dlaně a mrštného zápěstí, avšak ponořen do neukojeného chtíče. Doufal, že večerní procházka jej trochu zbaví touhy a zvnitřněného smutku, ale výsledek byl prozatím opačný. Na obloze se už začínalo smrákat a ve vzduchu se mísil pach jehličí a vlhkého mechu. Ten byl příjemný na dotek, což Adam dělal s krásnou něhou a myslel u toho na všelijaké pikantnosti.

Už mířil pomalu pěšinou zpátky do městečka, kde bydlel. Ale v tom uviděl kousek před sebou sympatickou dámu. Opírala se ležérně o velký kámen, rty lehce pootevřené, v očích zvláštní jiskra. Měla krátké blond vlasy a už na pohled dávala na odiv potěšení z náhlého setkání. Měla na sobě tmavě modrou bundu a kolem krku silný kašmírový šál. I přes teplé oblečení z ní vyzařovala síla a elegance, která ho okamžitě uchvátila.

První, čeho si všiml, byly její smyslné rty. Všimla si toho a proto rty přísně sepnula a lehce se usmála. „Ztratil ses?“ oslovila ho hlubokým, klidným hlasem. Adam se pousmál. „Možná. Myslím, že jsem byl na cestě domů. Ale třeba jsem tě měl najít?“

Zasmála se. „Hezká odpověď. Ale tohle není místo pro nebohé mladé chlapce. Víš, že v tomhle lese straší? Mohl bys přijít k úhoně.“ Její slova nesla nádech lehké lascivnosti, která mu přímo zabrnkala na strunu jeho chtíče. Nevěděl však, zda si to vzhledem ke své touze jen nepřikrášloval. Každopádně mu lichotilo, že při jeho třiceti letech ho ta starší dáma oslovovala jako mladého chlapce. To už dlouho neslyšel.

„No, ehm, věřím, že s tebou se mi nic zlého stát nemůže.“ Přistihl se, že lehce koktá. Nevěděl, jak je to možné, ale začal být lehce nervózní. Snad z těch řečí o strašení. Snad z jejích smyslných rtů, svůdné intonace a ležérního postoje, kterým dávala najevo kontrolu nad situací.
„No, na mě si jen tak nějaké strašidlo nepřijde,“ řekla už normálním hlasem a pomalu začala odcházet.
Zrovna ve chvíli, kdy už se mu ztrácela a on začal být zklamaný se otočila a jemně proneslo. „Bydlím tady kousek v jedné chatce. Je docela opuštěná. Zajímalo by mě co bys dělal, kdybych tě pozvala dál? Kousek tepla a dobrého vína by ti neuškodilo. Jestli nemáš strach?“ Zase se usmála tím svým smyslným úsměvem s přísně sepnutými rty.

„Zní to lákavě.“ Odpověď se mu svezla ze rtů dřív, než si ji stihl promyslet.
Udělala pár kroků k němu a do překvapené tváře mu řekla důrazně. „Jenže já nejsem obyčejná hostitelka. Nejsem žena, co se nechá vést. Chápeš?“ Její pohled ho spaloval, v těle se mu rozlilo podivné vzrušení. Tušil, co mu naznačuje. A neskutečně ho to přitahovalo. „Myslím, že chápu.“

„To si jen myslíš,“ pousmála se a otočila se k němu zády. „Tak pojď.“
Následoval ji lesem, dokud před nimi nevystoupila stará dřevěná chata. Uvnitř se mihotal oheň v krbu a prostor voněl po vosku a vanilce. Sotva zavřela dveře, položila mu ruce na ramena a přejela mu nehty po krku. Jemu projela tělem vlna chladu, kterou umocnil fakt, že právě zamkla dveře a někam schovala klíč.

„Dojdu pro víno,“ řekla a lehce ho rukou vzala za bradu a pohladila po čelisti z obou stran. Pomalu se začal rozehřívat z tepla, který vydával krb, když před něj postavila dvě sklenky červeného vína. „Víno rozpaluje touhu, ale snižuje výkonnost. Tak pij opatrně, mladíku,“ usmívala se a lehce na něj mrkla. Adamovi se lehce rozklepala kolena. Cítil, kam to všechno směřuje, ale měl i trochu strach.
Začala ho zpovídat, povídali si o životě a on cítil, jak mu alkohol a dráždivá vůně v pokoji – těžko říct odkud se linula – začíná rozvazovat jazyk. Postupně si odkládal, a ona taky, až byli oba v kalhotech a tričku.

Brzy na sebe prozradil všechno včetně své touhy nebýt sám na Valentýna a taky faktu, že má v sobě hodně fantazie. Asi po hodině si uvědomil, že se o ní nedozvěděl nic, zato ona jeho duši svlékla úplně donaha. V jeden moment, jako kdyby věděla na co zrovna myslí, se na něj upřeně podívala a řekla mu jen: „Svlékni si tričko.“

Nepřemýšlel. Udělal to. Hřála ho její pozornost, její přirozená dominance. Viděl, jak pomalu vstala a došla pomalým ladným krokem až k němu. Visel na ní očima. Sklonila hlavu k jeho uchu. „Teď si tě připoutám. A pak se půjdu převléct do něčeho pohodlnějšího. Neměj strach… bude se ti to líbit.“
Srdce se mu rozbušilo. Nechal se vést do vedlejší místnosti, která byla zamčená a kam zatím neměl přístup.

Uvnitř byl dřevěný kříž, na který ho mrskla a taky mu tam jemně, ale pevně připoutala zápěstí i kotníky. Její prsty byly pevné a zkušené. „Mimochodem, máš u mě černý puntík za to tykání,“ řekla a zaryla mu nehty hluboko do kůže. Přejela mu přes celé břicho až lehce zasténal. Plácla ho přes poklopec a zmáčkla zadek, jemně mu očichávala krk a foukala mu něžně vzduch na uši.
„Teď čekej,“ zašeptala a zmizela za závěsem.

Minuty plynuly pomalu. Oheň praskal. Adam cítil, jak v něm narůstá očekávání. Když se vrátila, zalapal po dechu. Na sobě měla modré krajkové spodní prádlo, podvazky a hedvábný župan ledabyle přehozený přes ramena. Tělo nadechlé okrovou barvou zářilo puncem jedinečnosti. Její věk jí dodával ještě větší kouzlo – byla ztělesněním smyslnosti a autority.

Usmála se a přešla k němu. Jemně přejela prsty po jeho břiše, pak po jeho žebrech a v podpaží. „Máme tři hodiny do půlnoci. A bude jen na tobě, jestli to tady vydržíš a nestrávíš tak Valentýna sám. Ještě uvidíme, jak silná byla tvá touha a co vydržíš. Protože si s tebou teď budu hrát.“

A hrála si. Avšak nejprve vytáhla kožený bič a několikrát jej mrskla přes břicho. „Nejprve ti ale musíme odmazat ten černý puntík.“ Zavázala mu oči, aby neviděl žádný její pohyb. S úsměvem ho škádlila, dráždila lehkými doteky, občas ho nechala čekat na další dotyk tak dlouho, až mu v žilách kolovalo čisté napětí. Pak ho mrskla bičem. Její rty, její ruce, její přítomnost… všechno bylo mučením i rozkoší zároveň.

Cítil, jak mu rozepíná kalhoty a najednou viděl, že je má až po kotníky. Odepla mu nohy aby mu kalhoty mohla zcela sundat a on si uvědomil, že kromě duše jej nyní svlékla i tělesně. Bylo to pro něj vysvobození, protože už dávno ho tlačil v kalhotech jeho úd, který tak dostal prostor k tomu aby se projevil naplno.
„Přesně takhle to mám ráda,“ zašeptala mu do ucha, zatímco mu přejela nehty po zádech. „A myslím, že i ty.“ A on věděl, že má pravdu. Šimrala ho po celém těle a to laskání střídala s údery bičem. Celou dobu se vyhýbala kontaktu s jeho penisem, už značně naběhlým. Ale pak ho v jeden moment celý vzala do ruky a pořádně pevně stiskla, až vyjekl pořádně nahlas. Cítil, jak mu nehty zaryla pod koule a nabrala je ho rukou.

Najednou ho začala podvazovat a on si uvědomil, že je téhle dámě vydaný na milost a nemilost.
Sundala mu z očí pásku a on viděl její rozdivočelý obličej, který dával jasně najevo v jakém je vytržení a jak si jeho bezmoc užívá. Jemně ho začala dráždit rukou a on začal sténat. Dala mu prst na rty a řekla jen „ne tak rychle chlapče, takhle jednoduše to nedostaneš.“ Rukou popadla svíčku, která plápolala opodál a roztaveným voskem mu udělala čáru přes břicho až na naběhlý penis. Adam lehce zavyl bolestí, avšak uvnitř cítil uspokojení. Nahnula se mu k uchu a zašeptala: „pšššt, jsme tu jen slabou čtvrthodinku a ty už mi tady křičíš. Musíš to vydržet do půlnoci a na Valentýna nebudeš sám, to jsi přece chtěl. Neboj se, budeš milovat každou vteřinu, kterou si tady s tebou budu hrát. A teď pěkně drž.“

Zase ho krásně jemně šimrala po celém těle až se celý rozklepal. „A drž“. Občas jemně dráždila na údu. „A drž“ Zatahala za svázané koule. „A drž“. Švihla bičíkem. „A drž“. Po chvíli ho nechala na pokoji a přinesla si gauč, na kterém se sama začala dráždit. Její krásné sténání v něm probouzelo touhu zmocnit se jí a pomilovat jí, ale věděl, že to se nestane. Alespoň ne z jeho vůle. Musel dlouhé minuty trpět tu krásnou podívanou, aniž by si mohl jakkoliv ulevit.

Přišla k němu a odepla mu ruce i nohy. „To abychom nohy a ruce nechali odpočinout. Avšak tvůj jazyk ještě nebyl v pohotovosti,“ řekla jemně. Klekl si k ní a dlouze a vydatně jí lízal. Nechala si olizovat chvíli nohy, chvíli ruce, a hodně dlouho celou krásně vlhkou lasturu. Jemně se svíjela a ačkoliv se snažila nedávat najevo přehnanou rozkoš, tak nahlas sténala. „Velmi dobře mladíku,“ řekla mu po chvíli. „A teď přidej, pořádně,“ řekla a stiskla mu kolenama hlavu. On lízal jak zběsilý. V jeden moment začala sténat pořádně nahlas a on cítil, že jí tělem začaly procházet krásné záškuby orgasmu.

Pustila ho ze sevření a chvíli těžce dýchala. Pak jen řekla: „No teda, překvapil jsi. To si možná zaslouží i odměnu.“ Rychle zase převzala kontrolu a odvedla ho ke kříži. Ani se nenadál a už byl opět přivázaný. Klekla si k němu a jazýčkem jemně a pomalu olízla jeho penis od koulí po celé délce, přes uzdičku až po žalud. Pak si k němu stoupla a zašeptala: „ale já nejsem milostivá dáma. A do půlnoci máme ještě hodinu a půl a ty se mi zdáš hrozně moc rozpálený.“

Odešla z místnosti a vrátila se s miskou plnou kostek ledu. Když na svých rozpálených bradavkách ucítil dvě kostky ledu, málem se zbláznil a začal nahlas oddychovat. Pomalu sjížděla dolů a ledem mu dráždila boky, stehna, lýtka. Když se přiblížila hrázi tak kostky zcela roztály. „To je škoda, řekla. Ale to tvé krásné lízání si přece jenom zaslouží odměnu.“ Usmála se a sáhla pro další kostku ledu. Tu si dala do pusy a jemně si s ní pohrávala jazykem. Potom nečekaně vzala do pusy i jeho penis.

Adam něco takového ještě nezažil. Kombinace chladu, spalující vášně a jemnosti jejího jazyka v něm probouzela šílené vytržení, ze kterého šílel. Hrála si s ním dlouho, ale pak v jeden moment přestala. „To by stačilo. Do půlnoci ještě hodina a mi připadá, že jsi ještě dostatečně netrpěl.“ Odvázala ho a přinutila, aby si kleknul. Nechala ho olizovat jí nohy a jemně ho švihala bičem po zadku. Potom si za něj klekla a silně mu stiskla koule. Střídavě ho jemně dráždila, olizovala zezadu a taky lehce znásilňovala prstem v zadku. Připadalo mu to nekonečné a střídaly se v něm různé emoce, od totální euforie až po strach, od bolesti po nekonečnou rozkoš.

Ani se nestihl vzpamatovat a už byl zase na kříži. „Posledních dvacet minut. Jsi si jistý, že to vydržíš?“ Lehce pokýval hlavou, ačkoliv už byl na pokraji sil. „Jsi hodný chlapec, už jenom chvíli a dostaneš sladkou odměnu za to jaký jsi krásný držák.“ Opět mu zavázala oči, aby nic neviděl. Najednou cítil palčivou bolest na bradavkách, kam mu něco připnula. To se opakovalo i u koulí, kam mu taky začínala něco připínat. Celý penis i koule měl v jednom ohni palčivé bolesti, avšak ona jej tišila.

„Musíš to pro mě vydržet. Ještě chviličku.“ Tahala ho za bradavky a koule, a on řval a řval, ale uvnitř cítil neskutečnou oddanost té dámě. Cítil nějakou hlubokou spokojenost, kterou v sobě ten večer našel. Celou tou situací už byl šílený a málem vykřikl dost, když uslyšel odbíjet půlnoc. Uslyšel její krásný smích a taky cítil, že ho osvobozuje odepínáním od bolesti. Když před ní zase stál nahý a roztřesený, řekla: „Teď napočítej do sta a pak si sundej šátek z očí a přijď za mnou do ložnice.“

Udělal jsem to a v ložnici mi opět málem spadla brada. Měla na sobě síťované punčochy a nádherně vzorované spodní prádlo. Její zkušené tělo se třáslo vzrušením. V momentu, kdy jsem vešel se začala potírat olejem. Na nočním stolku jsem viděl otevřenou šlehačku. „Já ti říkala, že když vydržíš, tak na Valentýna nebudeš sám. Pojď ke mně blíž chlapečku.“ Milovali jsme se do úmoru a já jí čtyřikrát postříkal, její orgasmy snad ani nešlo spočítat. Usínal jsem s pocitem, že jsem prožil něco nečekaného a transformujícího.

Ráno jsem se vzbudil a zjistil jsem, že mám nohy a ruce přivázané k posteli. Nechápal jsem co se děje, ale po chvíli vstoupila do místnosti ona a na talíři měla uvařené palačinky. „Copak copak, vypadáš překvapeně. Copak sis myslel, že tě jen tak nechám jít. Když jsem ti slíbila, že na Valentýna nebudeš sám, tak jsem myslela celého Valentýna. Ještě ti toho musím co nejvíce ukázat. Třeba to, jak mám nejradši svou palačinku.“

Cítil, jak mu celý penis a kus břicha potřela jahodovým džemem. Ten detailně slízala, pomalými pohyby. Pak mu znovu natřela penis a obtáhla palačinkou. „Věř mi chlapečku, že mé hraní s tebou je teprve na začátku,“ a začala se usmívat pořádně nahlas. Smíchem, který Adam už nikdy nedostal z hlavy.