Můj nový pejsek IV

Byla jsem úplně v prdeli! A co potom pejsek?
Nemohla jsem se s ním v sobotu setkat. Na víkend jsem naléhavě odjela k rodičům. Otec měl zdravotní problémy. V pondělí za nimi jela sestra, protože já jsem musela v neděli pozdě večer jet domů a chystat se na odjezd.
Co teď? Jedeme na soustředění. Podle všeho tam bude i ředitel, ale jak ho mám vysvobodit z pásu, který má? Když za ním půjdu, tak budu mít průser. Ale jinak to nejde.
Ubytovali jsme se. Byla jsem na pokoji s dalšími dvěmi kolegyněmi, které byly v pohodě. Moc jsem se nekamarádila a bylo mi jedno s kým budu na pokoji. Rozuměla jsem si se všemi.
Vzala jsem z tašky obálku a šla dolů. Jakmile se recepční otočila ke mě zády, tak jsem položila obálku na pult. Bylo na ní napsané: p. Dobešek, naléhavé! Obálka byla velikosti A4, musela vypadat, že v ní jsou důležité dokumenty.
Snad mu to předá. Jen já jsem si mohla myslet, že to není pan Dobešek, ale pejsek Dobešek..

“Pane Dobešku, máte zde nějaké dokumenty. Nejspíš důležité.” zastavila mě recepční, když jsem šel na pokoj.
“Děkuji.” vzal jsem obálku a šel do pokoje.
Obálka neměla známku, nečekal jsem žádné písemnosti poštou. Podle hmatu byla dost objemná.
V pokoji jsem ji rozlepil a vytáhl asi 1 cm tlustý karton pěny. Uprostřed pěny byl natlačen klíč! Klíč od mého pásu.
Šel jsem do koupelny a odemkl jsem se. Taková úleva. Už jsem myslel, že to dýl nevydržím. Vzal jsem obálku a podíval se na písmo mé paní. Samozřejmě jsem věděl, na kterém je pokoji. Nenechala svého pejska trpět..

Probíraly jsme s holkama jaká byla večeře. Oblékaly se, že půjdou do baru.
“Pojď, třeba tam někoho sbalíš.” přemlouvaly mě.
“Ne díky. Nechci někoho z firmy.” odpověděla jsem.
Zvláště když se potřebuji vyhýbat tomu nejvyššímu. Vzala jsem knihu a začala si číst. Odešly.
Za chvíli někdo zaklepal na dveře. Si dělají prdel? Nebudu tady jako vrátný.
Jenže za dveřmi nebyly holky, ale ředitel.
“Dobrý večer.” pozdravila jsem ho, srdce mě bušilo.
“Dobrý..” nečekal na pozvání a prošel si kolem mě.
“Něco jsem přišel vrátit.” zavřela jsem dveře a podívala se co drží.
Klíč od pásu! Ale jak.. co..
“Vím to už dávno.” přistoupil ke mě a vzal mi pravou ruku.
“Má paní..” políbil mi dlaň, vložil do ní klíč a odešel.
Stála jsem uprostřed pokoje v šoku. Jak dlouho to může vědět? A jak to zjistil?
Přišla mi zpráva: ‘Odpusťte paní, ale odemknout mi můžete jen vy.’
On je stále zamčený?
Další zpráva: ‘Pokoj 303.’
On chce, abych šla k němu na pokoj? To ne! To nedám. Za maskou jsem se cítila anonymně, ale teď když ví..
Musím to ukončit, říkala jsem si, když jsem klepala na dveře pokoje 303.
Otevřel nahoře bez, vešla jsem. Jakmile zavřel, tak si ihned klekl.
“Ne, prosím to nedělejte pane-”
“Vy jste má paní.’ on se pomátl.
“Tady nejsem žádná paní. A.. budeme muset tohle ukončit.”
“Jako, že mě dáváte do útulku?” zněl smutně.
Bez masky jsem se cítila hrozně. Neměla jsem na to, abych hrála roli paničky.
“Berte to jak chcete. Co se stalo zůstane jen mezi námi.” snažila jsem se ho utvrdit v tom, že nikomu nic neřeknu.
Postavil se.
“Já ale chci svou paničku.” začal mít zlověstný výraz.
“Jsem vaše zaměstnankyně, určitě to je i pro vás nepříjemné.” začal se ke mě blížit.
Ustupovala jsem dokud jsem nenarazila na zeď za mnou. Opřel ruce po stranách mé hlavy.
“Takže bez masky jsi jen bezvýrazná ženská v kanceláři?” nevěděla jsem co říct.
Stáhl si kalhoty.
“Odemkni mě!” rozkázal.
Tentokrát jsem to byla já kdo poslechl. Jakmile jsem mu sundala pás, tak jsem chtěla vstát. Držel mě ale za ramena dole.
“Vykuř mě!” už tak tady klečím u jeho vysvobozeného péra a on chce, abych ho vykouřila?
Nyní jsem nebyla jeho paní a on mi ukazoval svou dominanci.
Vzala jsem ho do úst a začala kouřit. Jen si to užívej, tohle by ti paní nikdy neudělala. Začal zrychleně dýchat, přirážel si mou hlavu na péro. Strkal mi ho hluboko až po koule. Dusila jsem se, ale on se nezastavil dokud mi nevystříkl mrdku do pusy.
Když ho vytáhl, tak mě pomohl zvednout a opřel mě o zeď. Dal obličej k mému a díval se mi do očí.
“Polkni to!” řekl potěšený tím, že mám plnou pusu jeho semene.
Dokud necítil, že jsem polkla tak mě nepustil. Dal si zpět kalhoty.
Zvedl mou pravou ruku a olizoval mi na ní tetování. Stále jsem byla přitisklá ke zdi. Postupoval výš. Cítila jsem jeho dech na krku a pak na tváři.
“Nepokoušej se zbavit svého čokla.” zašeptal. “Zítra ve stejný čas.” nařídil.
Otevřel dveře pokoje a pustil mě ven.
Na pokoji jsem přemýšlela co se to stalo. To jako, že já budu nyní poslouchat jeho? Já budu plnit jeho rozkazy?

Druhý den jsme měli v hlavním sále přednášky. Ani jednou se na mě nepodíval. Perfektně mě ignoroval. Já poprvé viděla vysoce postavené muže a ženy firmy jak plní co řekne. Jak si vše připravili, aby bylo všechno v pořádku.
Běda jestli něco poserou a Dobešek se rozčílí.
Den utekl rychle a já se chystala na patro, kde bylo jen vedení podniku.
Před jeho pokojem se bavil s Elinou a Beátou. Nemohla jsem už zmizet. Elina mě zahlédla.
“Jurková spletla jste si patro?” řekla nadřazeně.
“Radši zmlkněte! Anna jde za mnou.” okřikl ji ředitel. Obě byly v šoku z toho, že mě oslovil jménem.
“Jestli je to všechno, tak běžte po svém. Anno pojď..” otevřel dveře od pokoje a já prošla kolem naprosto strnulých dvou blbek, které by nyní byly nejraději na mém místě..