Bylo úterní ráno, kdy se Martin rozhodl vyrazit vlakem do Brna na pracovní schůzku. Vlak byl plný lidí, ale našel volné místo naproti mladé ženě s výraznými rudými vlasy a zářivým úsměvem. „Tak aspoň nebude nuda,“ pomyslel si a usadil se.
„Dobrý den,“ pozdravil ji Martin zdvořile.
„Dobrý den,“ odpověděla žena a její oči se zaleskly zvědavostí.
Martin si ji chvíli prohlížel. Byla oblečená v černém kabátě, ale pod ním vykukovala červená sukně a vysoké boty. Působila sebevědomě, ale zároveň trochu tajemně.
„Kam jedete?“ zeptal se Martin, aby prolomil ticho.
„Do Brna,“ odpověděla žena s úsměvem. „A vy?“
„Taky do Brna. Jsem Martin, mimochodem.“
„Já jsem Petra,“ představila se a podala mu ruku.
Chvíli si povídali o běžných věcech – práce, počasí, vlakové spoje. Ale pak se konverzace začala stáčet k osobnějším tématům.
„Vy jste z Brna?“ zeptal se Martin.
„Ne, bydlím v Jihlavě,“ odpověděla Petra.
Martin se zarazil: „To je zajímavé, já taky! Kde přesně?“
„Na ulici Smetanova,“ řekla Petra a její oči se rozšířily překvapením.
Martinovi spadla čelist: „To snad není možné! Já taky!“
Oba se rozesmáli nad tou neuvěřitelnou shodou. Začali si vyprávět o svém panelovém domě – o sousedech, výtahu, který pořád nefunguje, a o tom divném chlápkovi z druhého patra, co vždycky poslouchá hlasitou dechovku.
„A ve kterém bytě bydlíte?“ zeptal se Martin zvědavě.
„Ve třetím patře,“ odpověděla Petra. „Byt číslo 12.“
Martin zalapal po dechu: „To snad ne! Já bydlím ve vedlejším bytě – číslo 13!“
Oba propukli v smích. „Tohle je fakt absurdní!“ vykřikla Petra mezi záchvaty smíchu.
Jak vlak uháněl krajinou, jejich konverzace postupně nabírala na odvážnosti. Martin si všiml, že Petra má smysl pro humor a nebojí se říct věci na rovinu.
„Víš co? Je to fakt ironie,“ řekl Martin s úsměvem. „Celé roky bydlíme vedle sebe a nikdy jsme se nepotkali – až teď ve vlaku.“
Petra na něj mrkla: „Možná je to osud.“
Atmosféra mezi nimi začala jiskřit a oba cítili zvláštní napětí. Martin si všiml, že Petra má nejen krásný úsměv, ale i drzý pohled, který ho nutil přemýšlet o věcech, které by možná neměl.
„A víš co je ještě větší ironie?“ pokračovala Petra s šibalským úsměvem. „Že jsem tě slyšela minulý týden přes zeď…“
Martin zrudl: „Cože? Jak to myslíš?“
Petra se naklonila blíž: „No… když jsi měl návštěvu. Bylo to docela hlasité.“
Martin si zakryl obličej rukama: „Ach bože! To je trapas!“
Petra se rozesmála tak hlasitě, že několik cestujících otočilo hlavy směrem k nim. „Neboj, nebylo to tak špatné,“ dodala škádlivě.
Martin už nevěděl, jestli má být víc v rozpacích nebo pobavený. Rozhodl se hrát podle jejích pravidel: „Tak to doufám, že příště budeš mít lepší zážitek – třeba naživo.“
Petra na něj překvapeně pohlédla, ale pak jí oči zajiskřily: „No tak to bychom mohli někdy vyzkoušet.“
Vlak dorazil do Brna a oba vystoupili společně na nástupiště. Jejich konverzace pokračovala cestou k tramvaji a nakonec si vyměnili telefonní čísla.
O týden později už seděli spolu u Martina doma – tentokrát bez jakýchkoliv zdí mezi nimi…
Similar stories
-
You read that right, I fell in love with my boss. What began with intense glances and flirtatious banter in the conference room soon developed into a full-blown affair—the company's managing director…
2 months ago 3 592 24 -
His story in english
TatkaAjehoTlusta InactiveThis time I would like to please English speaking users perhaps they will become our followers and will help us to reach 200 soon:) It’s almost half a year since I met my fate love. The only…
3 months ago 0 77 3 -
The Bet Morning arrived quietly, like it was trying not to wake up anyone who might regret being alive. Soft golden sunlight slipped through the hotel curtains and stretched across the white sheets,…
4 months ago 5 160 6 -
Vztahovy manual pre zeny
leshyi InactiveHladas vztah? Uz si vo vztahu bola a nevyslo to? Nerozumies preco? ... Vec zo vztahmi nie je jednoducha, ale vysvetlitelna. Zena vo vztahu hlada pocity a tvori si predstavu do ktorej sa zamilovava.…
5 months ago 0 70 0 -
Two years had passed since we last spoke. Back then, neither of us knew who the other really was. I only knew her voice. That voice stayed with me. Somehow, fate let us meet again, under different…
7 months ago 0 79 4