Břichem položená na stůl, ruce natažené dopředu stojím opřená přesně tak, jak poručil. Cítím jak vyhrnuje sukni a stahuje kalhotky, chvíli tam jen tak stojím. Jen si mě prohlíží, pomyslím si. Jakmile si to řeknu, s hlasitým plácnutím přistane jeho velká ruka na mém zadečku. Zavzdychám. „Nevydáš ze sebe ani hlásku a nepohneš se" Mlčím. Další rána je ostřejší, kousla jsem do rtu abych ztlumila výkřik, a snažila se nohy pevně držet na místě. Údery pokračují v ostrých, rovnoměrných plácnutí. Zatínám prsty, bolest se mísí se vzrušením. „Nevím, proč jsi tak tvrdohlavá," řekne a zesílí tempo a sílů úderů. Oheň který mi plápolá na zadku, mi dělá čím dál větší problém se nekroutit. Všimne si toho, pousměje se a nařídí mi počítat údery. „ Ještě 5, počítej! Každý úder je silnější, při každém syknu bolestí ale počítám. „Pět" zaječím při poslední ráně, která zaštípala nejvíce. Přestane a na zadek mě lehce políbí. „Krásně fialový, příště to bude rákoskou." Řekne a odejde.
Více ráda pošlu :))))
Similar stories
-
Marcus found the envelope tucked beneath his windshield wiper on a Tuesday evening. No stamp, no return address — just his name written in elegant cursive across cream-colored paper. Inside, a single…
4 months ago 1 100 3 -
A night I'd never forget. When I first walked into the huge party hall, I was blinded by the lights, different hues of blues and purples shone over everything. As I started to walk around I saw…
4 months ago 0 520 16 -
Nastalo kratke ale uplne ticho, nevedel som co mam na to odpovedat, v hlave sa mi uplne zastavili myslienky….v tom to prerusil jej hlas, ale teraz uz zvyseny a velmi prisny hovori “nerozumel si?…
2 years ago 1 506 3