Zakázané ovoce ze stromu poznání III

"Jak je možné, Blassi, že ti dopsání povídky trvalo tak dlouho..? Pán ti zase sundal okovy a dovolil ti se podívat ze sklepa na zahradu, že ano...Tak honem do psaní, víš jak se minule rozčílil.."

Tento závěr naší trilogie by se dal nazvat jako "Ukousnutí ze zapovězeného jablka" Upozorňujeme váženého čtenáře, že na základě výtek od Vás, jsme s Blassem nuceni shrnout dvě povídky do jedné. Tudíž o obsah nebudete ochuzeni, ale je to delší čtení. Takže se dojděte vyčůrat, udělejte si kávu a začneme...

Bylo léto jednoho roku..kdy slunce vytrvale svítilo, teploty atakovaly tropické podnebí a také Evženova touha mířila do nebeských výšin.
"Myslíš jako jeho penis?..hehe.. -Ticho nestydo."
Od posledního zážitku v autě, kdy byl málem románek Evžena a Aleny prozrazen uběhlo hodně vody. Ale něco bylo jinak..

Evžen poznal, že Aleně může věřit více než si myslel a než předpokládal. Byl si jist, že když se jí zeptá nebo navrhne něco intimního, tak ho Alena neprozradí. A tak to vyzkoušel.
"Zeptal se jí, Blassi, na velikost bot? Nebo podprsenky?... Ne, na něco mnohem lepšího. A nepřerušuj mě pořád"

Evžen se zeptal Aleny..jaký má názor na intimní, řekněme, přátelství dvou blízkých lidí. Lidí, kteří jsou od sebe vzdálení věkem více než 20 let. Kupodivu, svému i našemu, se nesetkal s odmítnutím.. Naopak. Alena jako zkušená zralá žena neodpověděla ani A ani B. Žádné jasné odpovědi. Dala mu pouze pocit, podvědomý pocit, že není proti tomu.

"BUM! Slyšel jsi tu ránu Blassi? To Evženovi spadl kámen ze srdce."

Evžen dlouho dával Aleně po zprávách návrhy, co udělat, kam vyrazit, ale vždycky se shledal s výmluvou, že to nejde a nebo že jsou nějaké jiné plány, děti a podobně.. Říkal si, že dobrá..asi je zaneprázdněná, přece jen..žena v jejím věku, s rodinou, má určité povinnosti.. Tak to prostě zkoušel dál.

V jeden letní den Evženův mobil rozezněl známou melodií příchozí zprávy. Evžen zvědavě a náruživě otevřel mobil, aby se podíval, kdo mu píše. Byla to Alena..jeho srdce se rozbušilo. Ve zprávě stálo, že její manžel odjel na služební cestu, děti jsou na letních táborech nebo u kamarádů..a ona bude doma sama. Evženova záda zalil studený pot, jeho krev začala bublat a on si už v hlavě přehrával všechny možné scénáře, co by spolu mohli dělat a jaké sny by se mohli stát skutečností.

Nevzmohl se na nic lepšího než vyplodit - "A co si jít zaplavat?" "No jo..to se dalo čekat.. Třeba ho místo v přívalu lásky utopí v mělké vodě, Blassi... A nemyslíš, že bylo dost chytré využít toho, že Alena má ráda vodu a plavání? Já myslím že ano...Nechme milého čtenáře užít si příběh."

Jak už tady někdo prozradil..Alena měla moc ráda plavání. Proto nebylo ani překvapením, že odpověděla, jaký je to dobrý nápad a že mohou klidně druhý den ráno vyrazit někam k vodě.
Slovíčka ubíhala a Evžen z legrace napsal Aleně, že si ani nemusí brát plavky, že je to zbytečné. Načež ho Alena s úsměvem počastovala "Jsem zvědavá, jak tě do bazénu pustí na Adama..a dodala líbajícího smajlíka"

V tom Evžen věděl, že to se nesmí stát. Musí být s Alenou sám. Jelikož to nedělal poprvé a o téhle chvíli snil tak dlouho, začal plánovat jak dostat Alenu tam, kam chce. Jenže vůbec neznal možnosti pro relax u vody v končinách, kde Alena bydlela. Znal to jen u sebe a to zase bylo daleko než aby to stihli v rozumném čase.

Po chvíli hledání našel místo jako stvořené.. Napil se na kuráž, vysprchoval, důkladně oholil (nesnášel ten pocit, když není upravený a má se setkat s dámou) a usnul plný očekávání a obav, co přinese zítřek.

Ráno sebral své věci a kolem osmé hodiny ranní vyrazil za Alenou... Napsala mu neposledy na dobré ráno a od té doby se neozvala. Čím blíže byl cíli, tím větší strach a nervozitu cítil ve svém nitru. Jeho srdce bilo na poplach... Dorazil na místo asi po hodině jízdy a našel Alenu doma, jak uklízela poslední věci v kuchyni. Přivítali se..ale tentokrát to bylo jiné, ne jako vždy. Doteky, polibky.. Evženův pyj okamžitě ztvrdnul a vše drželi jen silné džínové kraťasy.

"Tak co, můžeme vyrazit?" Zeptal se Evžen nesměle. "Vezmu si pár věcí, obleču něco slušného a můžeme, jestli víš kam." odpověděla Alena a odešla do své ložnice, kde nechala schválně otevřené dveře. Evžen si všiml zabalené tašky s plážovou výbavou a položil si otázku jak mohla Alena vědět, že nepojedou do bazénu, ale ven... Zarazilo ho to, ale pak ucítil závan své šance a vyrazil za Alenou do její ložnice. Právě se tu převlékala.. Bílé upnuté tílko ho praštilo do očí jako první.. pod ním spatřil jemné kontury jejich ňader. Nebyla ani malá, ani velká. Zkrátka akorát. "Podle vkusu každého soudruha, že Blassi. Chicht.. - Ano, přesně podle každého ty jeden malý darebný ničiteli hezkých chvilek!"

Jeho pohled sklouzl na její nohy, na které oblékala černé krajkové kalhotky a krátkou lehkou sukýnku. Byla nádherně oholená. Alena věděla, že se Evžen dívá, ač se na něj nepodívala.. Schválně po svých nožkách přejížděla rukama nahoru a dolů smyslným pomalým pohybem.. Měla štíhlé, dlouhé nohy a Evžena vzrušovala jako nikdy před tím.

Aleně nezabíralo oblékání moc času a tak vyrazili ve chvíli. Cestou v autě si normálně povídali, ale to by nebyl nás Evžen, kdyby neutrousil nějakou tu rádoby vtipnou poznámku "Doufám, že ty plavky nemáš..byla by škoda zakrýt tak nádherné tělo. A navíc...by se špatně dostával do tebe.." Alena se jen pousmála a připojila odpověď, aby si hleděl raději řízení než ženských.

Když dorazili na místo bylo to naprosto kouzelné. Košatý strom na hrázi malého rybníka, všude pusto, ani živáčka. Alena hned roztáhla deku pod krajem větví stromu, aby je částečně kryl stín, odložila si věci a začala se nesměle rozhlížet.. Evžen odhodil svoje věci, co měl v rukách, jako kdyby ho chytli s kradeným tovarem, a začal se svlékat. Alena vzápětí navázala.. když se svlékali a zbývalo jim jen posledních pár kousků oblečení Alena se otočila zády k Evženovi. Myslel si, že se asi stydí a tak obrátil svůj pohled na vodní hladinu.

Pár okamžiků a Evžen za svými zády uslyšel.."Tak plavky opravdu nemám.." Otočil se jako na obrtlíku a spatřil Alenu jak se mírně červená a lehá si celá nahá na deku. Zblaznil se..jeho úd se začal zvětšovat, vzrušení stoupalo, ale dokázal to udržet, že ho neměl hned tvrdého a velkého jako svoji nohu..

Lehl si k Aleně a jelikož Evžen měl rád naturismus a věci takového charakteru mu nebyly cizí, dokázal s Alenou vést normální rozhovor a při tom se kochat nádherou jejího nahého těla. Větší ale pevný zadeček jehož boky se mírně rozlévaly do stran, ploché bříško s jemnými striemi, dlouhé oholené nohy a nádherně hladce oholený klín. Jako třešnička na dortu se tkvěly Alenina prsa..bez podprsenky už povislá, menší ale s úžasnými pravidelnými dvorci a bradavkami, které jako dvě malá kolečka stály uprostřed. Některým jedincům by tento pohled možná vadil, nebo se jim až hnusil...ale Evženovi ne. Měl rád přirozené, neumělé ženy. Alenina prsa byla pro něj jako požehnání a posvátný dar.

Uběhla nějaká hodinka, nějaké to opalování, koupání a povídání...až se ocitli spolu opět na dece, příjemně unavení.. tentokrát leželi už dočista u sebe. Během hovorů si vše řekli..vše co k sobě cítí a oba dva to přijali s naprostou grácií a pochopením jeden pro druhého.
Alena najednou pronesla "Jak se ti líbí? Je krásně oholená viď." Evžen přitakal. "Tu jsem připravila pro tebe..pojď, vyzkoušej si, jak je jemná." Evžen jako v tranzu nevnímal ani svoje emoce a pocity ..jediné co chtěl v tu chvíli bylo dotknout se Aleniny kundičky. A tak to nesměle udělal. Hladil ji pomaličku okolo, pak přejížděl prsty na stehna, její bříško.. poznal, že se to Aleně líbí a tak zapojil celé dlaně a obě své ruce. Stiskl v jedné dlani její ňadro. Bradavky ji okamžitě ztvrdly a dech se mírně zrychlil.

Chvilku si takto Evžen hrál až na svém penisu ucítil doteky. Alena si svojí rukou zkoušela a ohmatávala svoji kořist. Evženův penis začal nekontrolovatelně tvrdnout. Nedokázal s tím nic dělat. Jako by nepatřil jemu a měl svůj rozum.
"Asi cítil, že brod je už blízko, Blassi...hehe."
Alena Evžena najednou odstrčila na záda, otočila se na bok a beze slova si svoje ústa zaplnila jeho pérem. Bože..to byla slast..
Věděla naprosto přesně co a jak má dělat, zapojovala svůj jazyk, sála čím dál víc. Ale přece jen ji jedna věc překvapila. Velikost. Nedala ho do pusy celý, prostě to nešlo.
Když se Evžen zeptal, jak to má Alenka ráda, ochotně mu to řekla, lehla si na záda a chtěla pomalou klasiku. "To je také Blassi jedna z věcí, kterou u dnešních náctiletých děvčat nenajdeš. Komunikace.."

Evžen zaujal svoje pozici. Připadal si najednou dominantně. Drobné tělo Aleny bylo teď pod ním, její velké, hluboké oči na něj hleděli s trochou strachu, ale plné očekávání a vzrušení. Už už se Evžen chystal zasunout svůj nateklý pyj do její dírky, už cítil ohromné teplo na špičce svého žaludu..když v tom Alena s mírným pocitem nejistoty řekla "Prosím, pomalu, je velký.." Než to Alenka štíhlá doříct pocit jemné bolesti a slasti přeťal její slova. Evžen do ní vklouzl jako nic. Byla opravdu úzká. Více než jeho vlastní partnerka. Vlhká tak, že ho to až zaráželo.

Jejich těla splynula v nádherné symbióze. Evžen dostával svůj pyj od prvního zasunutí až po kořen. Zrychloval a zpomaloval své tempo. Jejich srdce bušila do rytmu. Evžen tyranizoval Aleniny prsa svými rty, zuby i rukou.. Utápěl své prsty v jejich vlasech a se zrychlujícím tempem chytl instinktivně Alenu za krk. Nebránila se. Naopak začala vzdychat, křičet a vyvádět na celé kolo až Evžen musel trochu zmáčknout její krk aby ji přinutil se ztišit.
V ten okamžik cítil, jak ho Alena svírá nohama okolo hýždí a rukama kolem zad. Přitiskla ho na sebe, bylo těžké udržet tempo. Její nehty se zarývaly do kůže jeho zad.

Evžen věděl, že už dlouho nevydrží odolávat tlaku, který v sobě cítil. Věděl, že se vrchol blíží, ale Alena zároveň ještě nebyla. Poznal to, blíží se, ale ještě není. Přidal na intenzitě svých přírazů. Po chvíli nedokázal už odolat. A v záplavě vzrušení a všech ostatních emocí si řekl, že nedokáže Alenu opustit bez toho, aby ji dovedl vrcholu. A napadl ho ďábelský plán. Uvolnil sevření a jako hasič začal pumpovat do Aleny svoje semeno. Byla to docela horká nálož. Ale zároveň nepřestával plenit Alenčinu zahrádku a pokračoval v mrdání.

Alena začala hlasitě vzdychat, poté jen chroptět a když přestala dýchat a hlasitě najednou vydechla, Evžen věděl, že to dokázal. Jeho sen se splnil. Ošukal svoji tchýni. "Ehm...Blassi...on se do ní udělal.. to jako nevadí? - Správná připomínka. Dozvíš se vše."

Když bylo vše dokonáno, oba spolu ulehli vedle sebe, držíce se za ruku.. udýchaní, spokojení.. a najednou Evženovi bliklo hlavou.. "Já se do tebe udělal!" Vykřikl. Alena však s naprostým klidem odvětila "Já beru prášky, zlatíčko." Ulevilo se mu, když viděl tu spoustu vytékat z Alenino kundičky..

Chvilku si odpočinuli, ještě jednou se vykoupali a v pozdním odpoledni vyrazili k domovu. Oba šťastní, ale jeden přece jen více. Oba spokojení..ale jeden přece jen více.
Doma se spolu ještě unavili u kávy a pak se rozešli za zvuku polibků.

A co bude nebo nebude dál? Nebo snad co bylo a nebylo? To se třeba dozvíte v další povídce.

"Mily Blassi...tohle byla teda síla. Myslíš si, že to naše společnost stráví? - Společnost asi ne, ale pár lidí by mohlo. Láska a chtíč nemá zábrany nebo dogmata. Je prostě přirozený a spontánní. A tak bychom to měli brát. A ne odsuzovat. - "Hluboká myšlenka... Ale nechceš to doufám teď tímhle moudrem ukončit? - Ano, chci. Už není co povědět. "A co ten cyklista, který okolo těch dvou projížděl, zrovna když byli v nejlepším? - Pssst...no tak...nemusí vědět všechno, ne.. Třeba se to dozví v nějaké z dalších povídek.