"Noční rendezvous"

Vybrala jsem si krátké černé šaty – jemné, tenké, téměř beztížné. Pod nimi nic. Chlad vzduchu na holých stehnech mě vzrušoval stejně jako myšlenky na to, co přijde. Cítila jsem se nestydatě odvážná – a to mě rozpalovalo.

Čekal u auta, ve stínu stromů, s tím dravým pohledem v očích. Vyměnili jsme si pohledy – nic víc nebylo potřeba. Jeho ruka se položila na mé koleno, sklouzla výš. Roztáhla jsem nohy o něco víc a on ztuhl.

— Ty jsi bez…?

Jen jsem se usmála a zašeptala:
— Necítíš to?

Sjel z hlavní silnice, auto zastavilo v temném koutě. Přesedla jsem mu na klín. Mé rty zachycovaly jeho dech, ruce mu rozepínaly košili, cítila jsem napětí v jeho těle. Jeho dlaně hnětly moje nahé půlky.

Sklouzla jsem níž, líbala jeho hruď, břicho. Byl tvrdý a připravený. Pomalu jsem mu stáhla trenýrky – centimetr po centimetru, vychutnávajíc si každý nádech, každý svalový záškub. Přelétla jsem ho prsty, a on zasténal.

Zvedl mě a prudce si mě posadil na klín. Vykřikla jsem, jak do mě vnikl. Pohybovali jsme se v jednotném rytmu, dravě, hladově. Jeho ruce svíraly moje boky, moje nehty škrábaly jeho ramena.

Uvnitř auta bylo dusno od potu, touhy a dechů. Když jsme oba vyvrcholili, přitulila jsem se k němu celá rozechvělá.

— Jsi blázen, — zašeptal.
— A ty můj jed, — odpověděla jsem tiše a pohladila ho po klíční kosti.

Jakmile jsme popadli dech, políbil mě na krk a zašeptal:
— Pojď ke mně domů. Ještě jsem s tebou neskončil.

Jen jsem přikývla. Cestou domů mě držel za stehno, prsty pomalu klouzaly po kůži, jen tak, aby mě dráždil.

Sotva se zavřely dveře jeho bytu, přitiskl mě ke stěně a začal mě hladově líbat. Šaty spadly na zem. Zůstala jsem před ním nahá, s rozcuchanými vlasy a očima plnýma touhy.

Tentokrát nespěchal. Vzal mě do náručí a odnesl do ložnice, kde měkké světlo lampy kreslilo stíny po peřinách. Jeho rty putovaly po mém těle – břicho, prsa, níž… Zapletla jsem prsty do jeho vlasů a zasténala, celá se mu nabízela.

Když jsem myslela, že už víc nevydržím, lehl si nade mě a pomalu do mě vnikl. Zachvěla jsem se celá, jeho rytmus byl hluboký, smyslný, promyšlený. Znovu a znovu. Na posteli, u zdi, na podlaze.

Jeho ruce svíraly moje boky, moje rty šeptaly jeho jméno. Noc se rozpouštěla v sténech, slzách rozkoše a škrábancích na jeho zádech.

Když první paprsky slunce pronikly oknem, ležela jsem na něm, jeho dlaň klouzala po mé zádech.

— Netušil jsem, že jedna noc může být taková, — zašeptal.
— A to ještě není konec, — usmála jsem se a znovu se po něm svezla boky.