Pět minut před devátou hodinou večerní zazněl sportovní halou pronikavý hvizd trenérské píšťalky oznamující konec hry. "Tak, dámy, končíme!" zavolal Luboš a zatleskal, aby svým slovům dodal význam a také aby přehlušil údery basketbalového míče dopadajícího na naleštěnou palubovku. "Pět koleček kolem hřiště, a pak do šatny!" Desítka přítomných hráček k němu okamžitě vyslala protestné pohledy, utíraly si zpocená čela a vydýchávaly ruměnec ve tvářích, žádná z nich se však neodvážila ani slovem protestovat. Věděly, že by to stejně nemělo smysl, a tak se jedna po druhé vydaly lehkým poklusem kolem základních čar. Luboš si u lavičky spěšně pobalil věci a zamířil ke schodišti na tribunu, musel ještě do kanceláře kvůli koncoměsíčním výkazům a své ženě slíbil, že se příliš nezdrží. V první polovině schodiště se ještě zastavil, ohlédl se a zavolal na své svěřenkyně: "V neděli na viděnou, dámy! Sraz je přesně v pět, ani o minutu déle, na nikoho nečekáme a autobus odjíždí bez něj!" Pak se zarazil a dodal: "A žádné namáhavé aktivity jako ponocování, pití a ti vaši kanci ať vám přes víkend dají pokoj!" "To platí i pro Vás, pane trenére!" zavolala na něj snědá brunetka, výrazně tvarovanější než ostatní a všechny přítomné propukly v hlasitý smích. Luboš se usmál, mávl rukou, svižně vystoupal schody a zmizel v útrobách koridoru vedoucího ke kancelářím v zázemí. Když dokončil nutnou administrativu, zkontroloval čas na hodinkách a spokojeně se usmál, zabralo mu to necelou půlhodinku. Zbývalo už jen zkontrolovat palubovku a šatny, zhasnout světla, nastavit bezpečnostní kód ve vestibulu před hlavními dveřmi a mohl se konečně vydat na cestu domů. Dveře dámské šatny byly otevřené a vycházelo z nich světlo, zase vylétly jako utržené ze řetězu, přece jenom byl páteční večer a většina z nich pospíchala na rande nebo do klubu. Nedivil se jim, v jejich věku nebyl jiný, pohodil hlavou a chápavě se pro sebe pousmál. Když však vstoupil do dámské šatny, na místě zkoprněl.
Na lavičce ležela na rozložené osušce mladá žena, jednu nohu měla pokrčenou, oči zavřené, hrudník se jí pravidelně zvedal, díky čemuž na něj působila dojmem, že spí. Nohy bylo to první, co ho na ní zaujalo. Dlouhé štíhlé nohy s vypracovanými stehny. Hned poté jeho pohled padl na nahá prsa s tmavými dvorci, a když přišel blíž, všiml si, že klín pokrývá chomáč pečlivě upravených uhlově černých chloupků. Otevřela oči a usmála se. "Co tady ještě děláš..?" Luboš slyšel, jak se mu třese hlas, a musel si odkašlat. "Čekám tady na tebe," špitla. Položila bosé nohy na podlahu, vstala, útlými pažemi ho objala kolem krku a přitiskla mu prsa na tričko. Byla sotva o půl hlavy nižší než on. "Počkej, to přece nejde, je to proti všem pravidlům, přišel bych o.." Místo, chtěl říct, ale už to nestihl, její rty se přisály na jeho a čas se zastavil. Jmenovala se Ivica, hrála v útoku a patřila k novým oporám týmu.
Dvaačtyřicetiletý Luboš byl prototypem basketbalisty, vysoký, šlachovitý, s nakrátko ostříhanými hnědými vlasy a zelenýma očima, a přestože zvládat hlouček energických mladých žen s průměrnou výškou přes sto osmdesát centimetrů byla někdy pořádná fuška, svou práci by za nic na světě neměnil. Jeho žena Nina mu to nad očekávání tolerovala, ale v poslední době se v ní zahnízdil stín pochybnosti. Luboš se vracel z tréninku později než obvykle, nešlo o výraznou časovou prodlevu, jen se to v minulosti nikdy nedělo pravidelně. A když při praní objevila na jeho tričku zaschlou skvrnu v oblasti břicha, učinila okamžité rozhodnutí. Jako matka dvou odrostlých synů měla dokonalou představu o tom, kde se takové skvrny berou. Následující pátek čekala v postranní ulici, odkud měla na sportovní halu a přilehlé parkoviště dokonalý výhled, před desátou večerní už byla tma, a tak se její auto v jednolité řadě parkující podél obrubníku přirozeně ztratilo. Její manžel vyšel ze sportovní haly v doprovodu mladé, atleticky vyhlížející brunetky, nepochybně jedné z hráček týmu, doprovodila ho k autu, a když nasedl, ležérně se opřela lokty o stažené okénko u řidiče. Nina si ji kriticky přeměřila a při pohledu na její zadek a dlouhé nohy v tmavých tříčtvrtečních legínách musela kapitulovat a uznat porážku. S takovou se nemohla rovnat. V příštím okamžiku se natáhla dovnitř a letmo se s Lubošem políbili, Nina se zamračila a obrubu volantu v rukou sevřela tak silně, až zapraskala. A přestože ten večer přes slzy neviděla na cestu, v hlavě se jí zrodil plán. Z webových stránek týmu nebylo těžké zjistit totožnost mladé sokyně a po následujícím tréninku na ni čekala v autě před domem jejích rodičů. Nina odjakživa nerada plýtvala slovy, suše jí oznámila, že o poměru s jejím manželem ví, půjdou spolu dovnitř a řeknou to jejím rodičům. Mladá brunetka se rozvzlykala, přiznala jí, že byla do Luboše zamilovaná už od prvního tréninku a nedokázala se ovládnout. Asi proto, že byla jižní rasa. Ivica měla něco přes dvacet, její matka byla místní, otec pocházel ze Slovinska, odtud její exotické jméno a vzhled. A zatímco ostatní holky nosily na trénink legíny nebo tepláky, ona chodila stylově oblečená a upravená v naději, že si jí všimne. Nevšiml, a tak převzala iniciativu, svedla ho v šatně po tréninku a začali spolu spát. Nina ji mlčky poslouchala, a když se svým hořkým doznáním skončila, přešla do protiútoku.
"Pojď dál a nezouvej se!" Nina se na vysokou brunetku přešlapující na prahu bytu přátelsky usmála a ustoupila stranou. Ivica na okamžik zaváhala a trhla hlavou směrem ke schodišti, jako by si to chtěla na poslední chvíli rozmyslet a odejít, ale pak opatrně vešla dovnitř. Nině se zatajil dech, ale nehnula ani brvou, přestože vypadala naprosto úchvatně. Smetanově bílý háčkovaný top s přeplněným výstřihem a šňůrkami uvázanými za krkem jí dosahoval sotva nad pupík, světle modré džíny zvýrazňovaly bezchybnou linii boků a štíhlých nohou, přes rameno měla pověšenou stylovou kabelku, oči ukryté za tmavými slunečními brýlemi, vlnitou kaštanovou hřívu si nechala volně rozpuštěnou. Vyklouzla ze sandálů s barevnými kamínky, bosými chodidly se dotkla podlahy na chodbě, a poté společně vešly do obýváku. Luboš seděl na gauči, plenil talíř s jednohubkami a v prstech svíral baňatou sklenici s bílým vínem, z jeho pohledu to byl až dosud obyčejný sobotní večer, když však uviděl svou svěřenkyni ve svém obývacím pokoji v doprovodu manželky, zbledl jako stěna. "Co to má..Ivico?!?" zahromoval, ale víc už ze sebe nedostal, oněměl a lapal po dechu. Jeho manželka mu přirozeně nic neřekla, ačkoliv moc dobře věděla, jak nesnáší překvapení, uchopila svou sklenici a zubama stáhla jednohubku z párátka, zatímco si vysoká basketbalistka vyměňovala nechápavé pohledy se svým trenérem. "Víš, co máš dělat," odfrkla, Ivica si bez řečí sundala brýle, kabelku odhodila na křeslo a v příštím okamžiku na něj dopadly její těsné džíny. Otočila se k Nině zády a podržela si vlasy za hlavou. Nina uchopila konce šňůrek do dvou prstů a její pohled mimoděk padl na bílé saténové kalhotky napnuté přes Iviciny naducané hýždě. Rozvázala jí úhlednou mašličku za krkem, Ivica udělala čelem vzad a jejich pohledy se setkaly. Pár pronikavých tmavě hnědých očí stihl dvakrát hypnoticky pohnout řasami, než si Nina uvědomila, že na ni nepokrytě zírá, ale nemohla si pomoct. Měla dokonale souměrnou tvář bez jediné vady, make-up byl naprosto perfektní, ostré kontury plných rtů z ní nepřirozeně vystupovaly sotva pár čísel nad protáhlou špičatou bradou. Být chlap, nejspíš by v tu chvíli neodolala a vrhla se na ni.
"Dívej se jenom na mě!" Ivica svlékla Lubošovi tričko a horečně mu rozepínala poklopec u kalhot, zatímco nervózně cukal očima k Nině, uvelebila se v křesle naproti a nezúčastněně usrkla ze sklenice. Jindy by se na ni bez rozmýšlení vrhl, ale před svojí ženou? Co to s ním ty dvě hrály za hru? Vždyť Nině nebyl nevěrný po celou dobu manželství, a teď tohle! "Luboši!" Ivicin hlas zněl skoro prosebně. Podíval se na ni a ztěžka vydechl. Její plné poprsí s téměř černými dvorci a ztuhlými bradavkami, vypracované nohy a pevný kulatý zadek by ho za normálních okolností zcela zbavily zábran, stejně jako jemná svalová struktura, která jí rovnoměrně vystupovala na hladké snědé kůži, ale ne v maskulinním stylu, v Ivicině případě působila decentním a navýsost ženským dojmem. Pohledem sklouzl do jejího klína, byla hladce vyholená, poprvé, co si pamatoval, obvykle tam měla černé chlupy silné jako koňské žíně. Naklonila se k němu a jemně mu olízla rty, její pronikavá vůně mu prudce vnikla do nosu, takhle to začínalo vždycky. "Dívej se jenom na mě!" zopakovala pološeptem. Letmo se políbili, než se před něj svezla do podřepu, zkusmo mu přetáhla předkožku a uvěznila jeho polotvrdý klacek ve svých horkých ústech. Nina se naklonila mírně dopředu, přehodila si nohu přes nohu a položila dopitou sklenici na nízký konferenční stolek. V tu chvíli opona šplhala strmě vzhůru, představení mohlo začít.
Luboš v ruce svíral Iviciny vlasy, byly husté a zároveň hebké jako hedvábí, musela si je umýt, i když to před zápasem nikdy nedělala, stěžovala si pak, že všude poletují a vadí jí při hře. Nespouštěl z ní oči, horkou dlaní se mu opírala o břicho, zatímco ho sála tak silně, až se jí v propadlých tvářích tvořily jamky. Po chvíli začala spokojeně mlaskat a tlumeně sténat, Lubošův čurák jí rychle nabýval v puse, už byl jako dřív, když si to potají rozdávali v šatně sportovní haly. Velká a dokonale tvarovaná prsa se jí mírně pohupovala pod tělem, klečela na všech čtyřech na gauči, zadek vystrkovala směrem k Nině a vyzývavě s ním kroutila. Počáteční rozpaky byly ty tam, teď si užívala. S hlasitým srknutím si vytáhla klacek jejího manžela z pusy, vyplivla na něj chuchvalec slin a svědomitě ho promasírovala v sevřené pěsti, stisk měla silný a sebevědomý. Poskočila po gauči a nastavila se mu. Její kunda i řitní otvor byly ještě o něco tmavší než Ivicina kůže, skoro černé, ne světle růžové jako u většiny žen, které dosud poznal. Ivica měla balkánské kořeny a chovala se jako nymfomanka, její temperament bylo těžké zkrotit, zvlášť když to na ni přišlo. Luboš byl přesvědčený, že až to Nina uvidí, uvědomí si, do čeho se to vlastně pustila. Vnitřní strana stehen se jí leskla vytékající šťávou, čuráka do ní cpal až po kořen a prstem jí rejdil v řiti. Jeho ženu už určitě vytěsnila, pro ni tu teď byli jen oni dva. A náhle si uvědomil, že i on už svou ženu vnímá spíš jako součást obýváku, dekoraci nebo kus nábytku, popadl Ivicu za vlasy a surově ji plácl přes půlky, hlasitě zaječela, tvrdě mu vrážela zadek do rozkroku a on už věděl, co přijde. "Přines osušku, rychle!" houkl na Ninu, "neslyšelas, hned!" Jeho manželka se nedobrovolně zvedla, odešla do koupelny, a když byla zpět, vytrhl jí osušku z ruky a zmuchlal ji na gauči mezi Ivicinými rozkročenými stehny. Sevřel ji za rameno, několikrát ji tvrdě nabral klackem, a pak se z ní rychle vytrhl. Horký proud šťávy z ní vytryskl přímo na složenou osušku a Nina stojící vedle nich chápavě zvedla jedno obočí. Tak odtud ta skvrna na tričku jejího manžela! A zamračila se.
Nina seděla v křesle jako na trní, čekala, že bude svědkem trapné scény, že se Ivica rozbrečí a uteče, nebo že Luboš nedokáže dosáhnout erekce a všechno to skončí dřív než to vůbec začne, ale při pohledu na živočišně mrdající dvojici před sebou jí koutky úst neutěšeně klesaly dolů. Její sen o kajícím se manželovi, který by ji zahrnoval dárky a kmital po bytě s vysavačem, zatímco ona by ho velkoryse ignorovala a nechala spát na gauči, se pomalu ale jistě rozplynul. Ivica byla jako uragán, udělala se už dvakrát a zřejmě ještě nekončila. A kupodivu ani Luboš, se svou mladou milenkou byl přímo k neutahání. Nina se svlékla do spodního prádla, prohrábla si světlé vlasy dlouhé po ramena a pomalu přešla ke gauči. I po čtyřicítce měla postavičku jako ze žurnálu, s pěkným zadkem a špičatými dvojkami. "Nezašukáme si všichni tři?" Nadhodila, odjakživa nerada plýtvala slovy. Ivica byla v ráži, přerývaně oddechovala a v příštím okamžiku se vymrštila a stáhla ji k sobě. Luboš tu scénu nevěřícně pozoroval, zatímco jejich horké, vlhké jazyky splynuly na jeho napnutém klacku v jeden.
