S černochem ve vlaku ❤️‍🔥🫂 SOUTĚŽNÍ

Kupé čtrnáct
Byla zima.
Poctivá, kosti tuhnoucí, dech mrazící.

Košice byly pod sněhem, nádraží tiché a prázdné.
Stála jsem na peróně a vnímala, jak mi po třech pracovních dnech bez sexu vlhne kundička už jen při pomyšlení, že až přijedu domů, manžel mi ji pořádně vystříká.

Cesta domů měla trvat celou noc.
A poslední volné lůžko bylo v kupé pro dva.

„Sdílené,“ řekl průvodčí. „S jedním pánem.“

V duchu jsem se usmála.
Už jsem spala v horších podmínkách – a jde přece jen o jednu noc.

Vydala jsem se ke kupé č. 14.
Když jsem otevřela dveře, seděl tam.

Černoch.
Mohutný. Klidný.
V tmavém svetru, s knihou na kolenou a očima, které se usmály dřív než rty.

„Dobrý večer,“ řekl česky, měkce.
„Jsem Thomas, těší mě.“

„Eliška,“ odpověděla jsem a pověsila si kabát do rohu.

Měla jsem být nahoře.
On už měl rozestlané dole.
Jiskřilo to mezi námi už při pohledech, které jsme si vyměňovali při chystání lůžka.

Navíc, strašně nerada spím ve spodním prádle — a převlékat se nahoře na posteli se mi nechtělo.
A protože jsem od přírody nestydlivá, napadlo mě převléct se dole.
Před ním.

Zeptala jsem se, jestli mu nebude vadit, když se převléknu dole.
Nenamítal a pohotově se zeptal:

„Mám se otočit?“

Hned a přirozeně, s šibalským úsměvem jsem vyhrkla:
„Nemusíš.“

Podle jeho výrazu bylo jasné, že se mu líbím.
A taky bylo vidět, jak se mu v rozkroku zvětšuje péro.
Přes to vzrušení jsme se oba ovládli.

Lehla jsem si, ale nešlo mi usnout.
Pořád jsem si v hlavě představovala, co všechno bych dnes mohla zažít, kdybych měla odvahu.

Černocha jsem vždycky chtěla zkusit — a bavili jsme se o tom i s manželem.
Vždycky mě chtěl vidět, jak mi kundu plní černé péro.
Je to něco, co nás oba vzrušuje. A najednou to mohlo být skutečné.

„Jen škoda, že tu není manžel. Ten by mi odvahu dodal,“ pomyslela jsem si.

A v tu chvíli najednou...

„Nespíš?“ zeptal se tiše.

„Ne. Po dnešku bych neusnula ani ve vlastní posteli.“

„Pojď dolů. Můžeme si povídat.“

Neváhala jsem a sklouzla dolů z lůžka.
Když jsem seděla u něj na posteli, bylo mi chladno.

Nevím proč, ale přirozeně jsem vklouzla pod deku k němu.
Tělo na tělo.

Jeho ruce byly teplé, pevné. Jeho dech klidný.
A já na sobě měla jen košili na spaní — a pod ní žádné kalhotky.

Když mě políbil, svět přestal být zimní.
Cítila jsem, jak se mi kundička začíná plnit vlhkostí, až přetékala.
Jeho dlaň sklouzla po mé kůži jako horká voda.

Po dlouhém a vášnivém líbání, při kterém jsem osahala celé jeho tělo a on promasíroval moje prsa, jsem se konečně odhodlala sáhnout na to, co mě už nějakou chvíli tlačilo v podbřišku.

Čekala jsem, že bude velký.
Ale tohle jsem nezažila.

Odkryla jsem deku, abych se podívala, a s obdivem a přirozeností jsem ho začala honit oběma rukama.
Takovou chuť mít to péro a koule v puse jsem snad ještě nikdy neměla.

Myslím, že s žádným jiným jsem si nikdy tak dlouho nehrála.
Cumlala jsem ho, lízala, olizovala, trošku se i dusila, líbala, olizovala koule, plácala se s ním po pusince, po jazyku i po kozičkách.

Neskutečně jsem si to užívala.

Ve chvíli, kdy jsem cítila, že už to nevydrží, mě přerušil.
A já už nechtěla, aby si se mnou jen hrál.
Chtěla jsem ho mít v sobě. A to pěkně hluboko.

Otevřela jsem se mu jako kniha.
A on neváhal a začal mi kundu plnit.

U péra mi nejde o délku, ale o tloušťku — a on ho měl opravdu tlustého.
Měla jsem strach, že se do mě nevejde, ale poznala jsem, že ví, jak s ním ženu zpracovat.

Na ten pocit naplněnosti asi nikdy nezapomenu.

Po tom, co jsem zažila své nejsilnější mokré orgasmy, jsem se rozhodla, že si ještě jednou pohraju já s ním.

Klekla jsem si pod něj a začala ho znovu kouřit.

Byl tak nadržený, že jsem věděla, že to nebude trvat dlouho.
Celou dobu jsem myslela jen na to, jak asi bude chutnat, a těšila se, až mi všechno vystříká do pusy a na jazyk — mrdku mám totiž fakt ráda.

Noc plná překvapení ale neskončila — a najednou mě zahltil mohutný výstřik.
Měla jsem pocit, že už to mám všude — ale on stále nekončil.
Bylo to pro mě strašně vzrušující.

Zažila jsem další orgasmus, když jsem si při jeho výstřiku dráždila rozkrok rukou celou potřísněnou od jeho mrdky.

Byli jsme v neskutečném propojení a nevnímali okolní svět.

Až najednou…
Tiché cvaknutí dveří.

Průvodčí.
Postava ve stínu, v uličce.
Dveře se jen pootevřely.
A my ztuhli.

Naše těla zakrytá dekou, ale pohyby byly zřejmé.
Cítili jsme jeho pohled.

A my se nezastavili.
Naopak.
Pohled někoho dalšího mě vzrušil.

Nevím, jak dlouho tam stál.
Nevím, co všechno viděl.
Jestli slyšel mé tlumené vzdechy.

Ale možná ano.
Možná tam byl celou dobu.
A možná právě to mě teď tolik rajcuje, když si na to vzpomenu.

Ráno jsme se oblékli v tichu.
Na nástupišti Praha hl. n. byla mlha.
Podali jsme si ruce.

„Měj se krásně, Eliško,“ řekl tiše.

„Ty taky, Thomasi.“

A doma večer, když jsme s manželem seděli u stolu a já mu nalévala víno, řekl jen s úsměvem:
„Tak co vlak? Jaká byla cesta?“

A já odpověděla:
„Kupé čtrnáct.
Černoch.
A možná jeden zvědavý průvodčí.“

„Povídej,“ řekl tiše.
A přisunul si sklenku blíž…