U krbu

U krbu

V tichu zimního večera se pokoj zahalil do tepla a klidu. U krbu plápolal oheň, jehož žhavé paprsky hladily pokožku a vytvářely hru stínů na stěnách. Ona se pomalu svlékala, její tělo odhalovalo jemné křivky a zářící kůži v měkkém světle plamenů. Její pohled se setkal s jeho očima, plnými touhy a něhy.

Bez slov se přiblížil, její tělo přitáhl k sobě a jeho ruka se jemně dotkla jejího ramene. Teplo a napětí v místnosti stoupalo, zatímco její dech se zrychlil. Vzduch byl naplněn očekáváním, jako když se před nimi odhaluje tajemství, které si jen oni dva znají.

Jejich těla se spojila v tichém tanci pod září krbu, každý pohyb plný něhy a svádění. Skrytá v teple a intimitě, odhalovali své smysly a nechali se unášet vlnou vášnivého ticha, které mluvilo víc než slova.

A v tom okamžiku, v objetí plném žárů a něžností, si uvědomili, že nejkrásnější pohádky jsou ty, které píší sami – plné touhy, důvěry a ženské elegance, ukryté v objetí u rozpáleného krbu …

Tak jak je to ve snu nebo na živo