Prvotní ukojení falofilického chtíče

Byl jsem doma sám. Půlnoc. Dorazil jsem z večerního tahu. Měl jsem v sobě z akce dost alkoholu a celý večer ve mě byla zase ta svrbivá potřeba ho sdílet. Otevřel jsem si amatéry a napsal do chatu: “jsem exhibicionista a rád sdílím fotky a videa, máš to taky tak? napiš mi.” Odezva byla nejdříve klasická, pár sdíleček, probírání fotkama stojících ptáků a videí. Jak jsem byl rozjetej, tak jsem si ho honil, pumpoval a škrtil, fotil a natáčel, sdílel. Takhle dokola už asi dvě hodiny v kuse.

A pak napsal on.

Místo klasického „chci tě vykouřit“ ale začal psát. Víc než běžnej amatér. Zajímal se. Psali jsme si, jak si hrajeme sami se sebou, jak si to děláme, co nás baví. On gay, já zvědavej hetero co je naprosto fascinovanej penisem a vším s tím spojeným. Chtěli jsme se prozkoumat. Otevřel jsem se a beze studu mu psal moje niterní pocity o tom, co v sobě cítím, zatímco jsem si ho držel v ruce a prokládal naši konverzaci fotkama s mým pérem.

Hrozně chtěl přijet a já jsem dlouho odmítal. Držel jsem vše vždycky striktně online a setkání mě vždycky děsilo — jasně, penisy se mi líběj, zajímaj mě — ale ty chlapy k tomu bych nepotřeboval. Nicméně jak plynul čas a alkohol v krvi hýbal hlavou, přišla myšlenka: “kurva, tak kdy jindy.”

Nadechl jsem se, zavřel oči a napsal jsem mu: "tak doraž."

I přes všechno, co jsem vypil mnou probíhaly od té chvíle pocity strachu, studu a očekávání. Každá minuta čekání mě víc rozežírala. Potil jsem se, přecházel po bytě. Přehodnocoval jsem to rozhodnutí a psal si s ním u toho, jak si nejsem jistej.

Pak zpráva: “Jsem tu.”

Vzal jsem si jen volný teplákový kraťasy, bez spodního prádla. Chtěl jsem být kousek od nahoty, věděl jsem, co jsme si psali, co jsme si poslali — už mě viděl, jakýho mám, jak si to dělám. Já jeho taky, tak co skrývat. Měl jsem ho po tříhodinovém honění už pěkně oteklýho, tak jsem si řikal, že se aspoň trochu provětráme.

Vyšel jsem ven. On vyskočil z taxíku. Vysokej, štíhlej. Měl kraťasy a dlouhý tričko. Vypadal jako sympaťák, v pohodě kluk. Před chvílí jsem se koukal na fotku jeho péra, jak si ho honí — ale vůbec jsem si to teď nedokázal propojit se skutečností.

Řekl jsem mu, že jsem nervózní, že se chci projít a snad se trochu uklidnit. Tak jsme se prošli, kecali. O tom, co plánujem a co jsme si posílali ještě před chvíli nepadlo ani slovo, ale všiml si, že nemám spodky. Zasmál se, řekl "jsi na ostro, co?". Červenal jsem se, pobavilo mě to, je tu přeci jen pro tohle.

Když jsme obešli pár bloků a vrátili se ke vstupu domu, podívali jsme se na sebe a já ho pozval nahoru do bytu. Sedli jsme si v obývacím pokoji naproti sobě a povídali si dál. O životě, co děláme. Hlavu jsem měl uplně rozlitou všemy směry. Byl jsem napjatej, ale měl jsem pořád strach, že “to přijde” a konverzaci jsem tím směrem vůbec nevedl.

Pak se na mě podíval a řekl: “Tak co, vytáhnem je?”

Projel mnou mráz. Je to tady. Řekl jsem mu, ať začne on. Uplně se mi sevřel žaludek — fakt se to děje. On ale vůbec neváhal, byl rychlej, natáhl ruku a vytáhl ho z kraťasů. Měl ho napůl tvrdýho – byl pod vlivem alkoholu, ale žil. Koukám na něj a on si ho začal pomalu přímo přede mnou honit. Byl pěkně oteklej a bylo vidět, že stejně jako já si ho honil celej večer.

Já jen seděl naproti a koukal. Cítil jsem, jak se mi stahuje břicho. Ale fascinovalo mě to. Cizí chlap, co mi to všechno ukázal ve zprávách, na fotkách, videích, stojí přímo tady s ptákem venku a honí si ho, mává s ním, mne si ho. Zírám a jsem sám paralyzovanej i když jsem to online zažil tisíckrát.

Pak řekl: “Tak pojď, vytáhni ho taky.”

Chvilku mi trvalo, než jsem to zaslechl. Zase jsem zaváhal, viděl jsem jak si naslinil prsty a mnul si žalud a koukal přímo na mě. Pak jsem přestal přemýšlet, sáhl do kraťasů a pomalu si ho vytáhl. Byl taky oteklej, rozhoněnej až do polomodra, ale pořád polotvrdej. Podíval se na něj a řekl: “Naživo je ještě lepší, než na fotce.”

Stáli jsme před sebou a honili si je. Pak to prolomil a vzal si do druhé ruky toho mojeho. Začalo to ze mě trochu padat — už je všechno odkryto. Ta hranice je překročena. Postupně jsem se uvolňoval při tom, kdy mi ho držel v ruce a hrál si s ním. Koukal jsem se na to, co mi s ním dělá a viděl jsem periferně, jak se mu houpe. Chtěl jsem si ho.. Ne jeho – jeho penis. Byl tak blízko, jen natáhnout ruku.

Sáhnul jsem mu na něj. Byl měkkej, ale tuhej pod prsty. Hladil jsem ho, mačkal, trochu honil. Koukal jsem, jak se hýbe podle toho, jak si s ním hraju. Stahoval jsem a natahoval předkožku, mával jsem s ním. Myslím si, že si všiml, že mě to baví.

Extáze už se mi postupně při téhle objevné seanci rozlila uplně do celého těla. Bylo to jako malé elektrické výboje, brněly mi konečky prstů, celé tělo vibrovalo. Uvolnění dosáhlo nejvyšší úrovně a přestal jsem uplně přemýšlet nad strachem a studem a začal jsem objevovat to, co mě uvnitř tak lákalo.

Chvíli jsme si je třeli od sebe – oba vlhké a nateklé žaludy po sobě krásně klouzali. Pak jsem držel můj a jeho dohromady a honil je, pak to dělal on. Po nějaké chvíli jsme se položili do horizontální polohy na gauč — byli jsme v obrácené poloze – jako dva hadi zakouslí do svých ocasů. Ouroboros. Já si hrál s jeho, on s mým.

Kouřil mě pomalu, cíleně. Jazykem přejížděl po uzdičce, věnoval se žaludu, pak si ho hluboko zasunul do krku. Hrál si se vším, ale já primárně vnímal to, co mám před sebou.

Koukal jsem na něj zblízka. Uplná fascinace. Chtěl jsem s ním zkusit všechno, co jde: lízal jsem ho, plácal si ho o obličej, cpal si ho do krku, kouřil ho, přetahoval předkožku, mával s ním, a nebo jen sledoval jak tuhne a zase měkne, jak se chovaj jeho koule. Dával jsem mu erekční kroužky, sundaval je, natahoval, sledoval, jak reaguje. Měl jsem jeho penis ve své moci. Nechtěl jsem ho potěšit. Chtěl jsem ho zkoumat. Hrát si s ním. Užívat si ho jako objekt.

Pak přišel okamžik, který si pamatuju naprosto přesně. Moje “dokumentární” já, i v tom všem co se dělo, dalo o sobě vědět.
Zeptal jsem se: “Můžu si ho vyfotit? Zamyslel se. Pak kývl. Vzal jsem mobil do ruky a začal vymýšlet kompozici s cizím pérem. Udělal jdem jednu, jak ho držím v ruce, prostě tvrdej cizí penis v mojí ruce.
Další byla už jak mám jeho péro v puse a nakonec i krátký video, jak ho žužlám.
Chtěl jsem si ten moment uchovat. Vypálit ho do paměti. Být schopný se k němu kdykoli vrátit — a to taky čas od času dodnes udělám.

Hráli jsme si hodiny. Extáze pulsovala. Ale ani jeden jsme nedošli k orgasmu. Tehdy to bylo pro mě v pohodě — bylo to přeci o něčem jiným? O zkoumání. O fascinaci. O touze, která nepotřebuje vyvrcholení?

Nakonec jsem mu řekl, že už je čas jít. Neurazil se. Oblekl se a pomalu odešel. Já zůstal. Se vzrušením, se vzpomínkami, s tím zvláštním pocitem, že jsem prožil něco zakázaného, opravdového, a stále nedokončeného.

Ten konec – ten mi dodnes chybí. Chtěl bych pořád vidět cizí výstřik takhle zblízka?