Poprve je poprve

Píše Petra (tak jí budeme říkat, přece jen.. co kdyby... :) ),
jestli si pamatuju, jak jsme se bavili o tom svazování.... No, kdo by si to nepamatoval. Vedli jsme o tom docela podrobnou diskuzi, co by koho rajcovalo.. a Petra pořád tvrdila, že nehybný uzlík z ní prostě neudělám. Končilo to pomalu hádkou, kdy si stála za svým, že to prostě nejde a já se snažil vysvětlit, že úplně v klidu... Do toho se míchaly témata jako jak velký robertek by se do ní vlezl a tak podobně..
Na dovysvětlenou.. byli jsme spolu v sexshopu.. vybrat sexy kostýmek a zastavili jsme se u takových fakt macků, které se snad i odlévají v africe. Když jsem laškoval, jestli by nebyl akorát, tak ten vtípek ihned s opovržením zavrhla, že by ji natrhnul.. Kostýmek na ní nakonec vydržel asi 20sekund a z toho 10 jí opravdu slušel.. na "normální" holce něco takového tak nějak vypadá jaksi nepatřičně. Krom toho to byl jen předražený kus hadru... Ale zpět k tomu vzkazu...
Tak jí odepisuji, že jo, že pamatuju docela dobře. Ale krom hromady kecu z toho nic nebylo..
Prý se začala nudit.. a vzpoměla si, co jsme prováděli a ..a..a..
Znáte to.. Na vztah to nebylo. Jenže divoké to bylo až dost...
"Takže si fakt mužu s tebou dělat co budu chtít?"
"Klidně, ale nemyslím, že to bude tak jednoduché"
"A proč by nebylo? Porvem se u toho nebo co?"
"Ne, jen si pořád myslím, že to tak uplně nepujde..."
"Jak myslíš.. Ale je ti jasny, že v okamžiku, kdy budeš svázaná, si s tebou budu moct dělat co budu chtít.. Klidně si tě vystříkám a ty proti tomu nenaděláš vůbec nic"
Aby jste to pochopili..
Petra.. to je takový štíhlí diblík.. Prostě mrška s malými kůzlátky, v létě celá dohněda.. krom oříškových očí a tmavě hnědých vlasů, chytá barvu mléčné čokolády. Celá až na pidi kousek co zakrývá nejnutnější ultra úzký spodní díl plavek, protože se děsně stydí.. By mě fakt zajímalo, jak to vypadá, když se někdo doopravdy stydí.. Tahle se stydí kvůli čemukoliv.. Prý... Jen to tak občas vůbec nevypadá... Nepamatuju, kdy se nechala naplnit. Finále vždy musela mít ve své moci a prorajtovala ho až do bodu, kdy jsem měl skoro infarkt. Poslední co si z těch okamžiků pamatuju je, že než mi vypnul mozek tak sesedá, chytá mě za bradavky a napumpovany péro si strká kamsi k mandlím.. Pak jsem se vždycky ztratil.. Další obraz si vybavuju až její spokojený výraz v očích plný zadostiučinění a slova.. "Tam toho zase bylo.. taky by se o tebe mohla ta tvoje lépe starat"
Takže mrška chce svázat...
To jí nedaruju.. ty okamžiky, kdy si se mnou hrála jako kočka s myší.. a že jich bylo..
Kolikrát jsem ji prosil, ať už se mnou udělá krátký proces.. napnutý jako struna před prasknutím.. a ona né.. ona má čas...
Další domluva už proběhla celkem rychle.. Má volný byt za dva dny..
Ve mě se okamžitě klubal plán..
Toho robertka, co by ju natrhl.. toho jí dopřeju.. a nevěřím, že bude protestovat...

Nastal den D.
V hlavě jsem měl už jasno, co vše s ní provedu.. Nějaké provazy nebo lana jsem zavrhnul.. přece jen nemusí čubička běhat po ulici s odřeným zápěstím...
Pořídil jsem si na ni 2cm široké popruhy.. jemné, dostatečně široké a přitom na nich jde udělat uzel...
Přišla otevřít s takovým docela zvědavým kukučem.. přidrzým, co pořád netušil..
Vyzývavá sukýnka těstně pod zadek, tílko.. jinak víc nic..
"Tak se svlékej, když chceš být ta poslušná čubička"
"Jako sama? A co ty?"
"Nekecej a dělej.. nebo k tomu přidám ještě rákosku?"
"To ne, to jsme se nedomluvili.."
Pomalu nesměle stahuje sukýnku a sleduje co vybaluju z tašky.
"Tak toho tam nedostaneš.. na to jsem dost úzká", ale v očích je čím dál víc zvědavosti...
"Však uvidíme.. neboj..."
Stojí předemnou už úplně nahá a pomalu jí dochází, že tahle hra nebude jen tak...
Chystám si šátek, zavazuju jí ho kolem čela...
Samozřejmě, že stihla hned uštěpačnou poznámku...
"Tak snad na oči, ne?"
"Neboj. Dočkáš se.. Ale až budeš svázaná. Tězko bych ti ho pak uvazoval.."
"Aha, tak to asi jo"
Proč mají ženské pořád potřebu do všeho kafrat?
Sama mi píše, že chce svázat.. Ale kecat do toho bude pořád..
"A s tím popruhem budeš dělat jako co?"
"Nic.. Nech se překvapit.."
Klekám si a uvazuju jí jeden nad kolenem.
"Hele, to moc fungovat nebude, co?"
Uvazuju v klidku druhý nad druhým kolenem..
"A co teď?"
"Teď nic.. teď si klekni na postel a sedni si na paty"
Trochu jí zatahám za popruhy.. aby šly kolena od sebe a beru kratší popruh, který jí vážu konci kolem kotníků..
Pořád se vrtí a má z toho spíš srandu..
Posouvám jí kolena více do stran a kotníky, aby byly hezky vedle toho jejího plného zadečku...
Ten má opravdu výstavní... Pevný, vypracovaný cvičením.. A nad tím T od plavek co stejně už nic nezakryly se musím jen pousmát..
"To už je ono?"
"Teď si lehni mezi kolena, ať to máš pohodlné, kotníky dej taky trochu bokem"..
Cvičí pravidelně.. to je vidět.. a vůbec nic jí stále nedochází... protože pupík má až na lůžku..
Přes zadek jí přetahuju popruh co má uvázaný ke kotníkům.. vyšlo to akorát... Má je hezky od sebe a nic nenadbylo. Kolem popruhu jednou omotám ty dva delší co má nadkoleny a udělám jeden uzel.. přitáhnu...
"Máš to pohodlné??"
"Joo mám.." a ještě víc se uvelebí... zatím co uzel pomalu dotahuju..
Fakt ji to baví víc a víc....
Popruhy nechávám volně ležet a jdu jí svázat ruce.. má je natažené před sebou... Sleduje, jak jí je svazuju k sobě.. Už je vidět to zaujetí a usilovné přemýšlení co bude dál..
"Mohla by jsi teď dát ruce za hlavu?"
Mlčky poslechne.
protahuju volné konce mezi svázaným zápěstím a zatahuju uzel.. Petra se propne a trochu protahuje.. Hledá pohodlnou polohu a já stále přitahuju.. Z tohoto už se nedostane... Uvazuju druhý uzel a je hotovo. Petru překulím na záda.
V jejích očích se změnil výraz. Leží předemnou úplně nahá. Už jí došlo, že já jsem stále oblečený.. Asi se zase začala stydět.. Protože její tělo je dokonale nabídnuté k hrátkám.. Zkusila dát nohy k sobě.. Nic.. Celá se zavrtí...
Teď je ten zlom.. Ten výraz v očích se úplně proměnil... Je opravdu bezmocná.. Nemůže nic.. Dívá se odevzdaně, prosebně ... Už nic neříká.. Mění se jí dech.. Směs vystrašení a očekávání.... Nakláním se k ní a dáváme si horký dlouhý polibek... Poslední pohled do očí a je tma.. Přetahuju jí šátek přes oči.. Poslední vzepětí zda nepovolí sevření se tentokrát obešlo bezeslov..
Jen vzrušeně dýchá ...
Nakláním se k ní.. z jejího polibku je cítit odevzdanost a dychtivost.
"Teď ti vrátím všechno co jsi prováděla ty mě.. Nemysli si, že to budeš mít rychle za sebou", šeptám jí do ucha poslední slova na dlouho dobu...
Od teď je už vše jen mlčky..
Petra předemnou leží prohnutá vzrušením.. zrychleně dýchá.. bradavky vypadají jako by byl mráz a přitom je parné léto.. Dusno k nevydržení..
Vůbec nikde se jí nedotýkám.. protahuju ten okamžik, kdy neví co bude...
Lehce se dotýkám hráze.. Je to jako stisk nějakého tajného tlačítka.. Okamžitě se po pod ukazováčkem rozvíjí závojíčky. Lehce přejíždím směrem k hrášku, který vypadá, že asi pukne. Je úplně tvrdý.. Petra se zmohla jen na další propnutí a vzdech...
Tohle vypadá na docela zajímavou hru... Takovou ji neznám.. A jak se později ukáže, tak ani ona sama sebe taky ne..
Nakláním se k ní a dávám jí další polibek.. Ani mě nechce pustit.. jazykem jako by hledala záchranné lano...
Pomalu ji začínám líbat na krk a směřují k bradavkám... Celou dobu si dávám pozor, abych se jí nedotkl jinak než ústy..
Jakmile zkousnu bradavku.. Petra vydá další vzdech.. Popruhy už ji dál nepustí.. Pokud ano.. určitě by se prohla víc...
Už jen rychle oddychuje. Ztratila nad tím úplnou kontrolu.. Pomalu se přesouvám níž a níž.. Petra už nemůže být připravenější a vlhčí.. Bezespěchu se přisávám na její hrášek a musím okamžitě přestat.. Ta mrška by se udělala!! To šlo teda rychle.. Nechávám ji vychladnou a znovu zkouším, kam až dokáže s tím jazykem vyšplhat..
Jak se jí uklidnil dech, tak se vracím zpět k tomu, co jsem měl původně v úmyslu... Špičkou jakyka kroužím kolem hráčku a mezi závojíčky. Petra je u toho napnutá jako tětiva luku a jen tiše kňučí.. Dávám si stále pozor, aby jediný dotek byl ten na závojíčcích.
Petřino líbání, vzdychání a chuť její broskvičky na mě zanechaly taky své stopy.. Proč by si měla užívat jen ona?
První zasunut nemohlo být dychtivější.. Petra vyšla vstříc co jen popruhy dovolily a ihned se kolem mě stáhla tak, že jsem měl co dělat, abych nestříkal jako puberťák..
S Petrou to dělalo stejné divy.. Tohle by měla mooooc jednoduché.. V podstatě jsme ještě ani nezačali..
Po zklidnění, kdy se přece jen Petřino sevření povolilo a dech se jí taky zklidnil na bezinfarktový stav.. jsem pomalu začal vychutnávat každé vniknutí, provázené Petřiným slastným "ach".. Bylo na ní vidět, že už dávno žije ve svém světě vjemů a slasti.. Jen citlivě vnímala každý dotek, každé vniknutí..
Po několika přestávkách, kdy se její sevření nebezpečně blížilo orgasmu, kdy jediné co na ni platilo, tak pořádně přilehnout.. jinak by se okamžitě udělala.. jsem to nevydržel a pustil vše do ní... Petra jen zrychlila dech a trochu víc mě sevřela..
Teď nastal čas na další slibované hrátky..
Nejen broskvička byla nabídnuta a přímo se nabízelo využít toho co Petra ze sebe v pravidelném rytmu vytlačovala.. Lehce jsem jí přejel přes zadeček.. Místo odmítavého brblání a odtahování tentokrát vyšla vstříc. Přímo se snažila nasunout na nabízený prst..
Člověk by nevěřil, jak rychle se z té trucovité a drzé ženské stal podmanivý vzdychající uzlík.
Prst zmizel v jejím zadečku aniž bych se o to nějak snažil a Petra se i přes svázání snažila co jen mohla..
Asi nastal čas vyzkoušet i to co podle ní nepůjde..
V zadečku zasunutý prst a k broskvičce jsem přiložil toho obřího robertka (africká velikost snad 5x30cm). Kupodivu se hned začal propadat žalud do Petry.. Petra už regurelně přebrala iniciativu a mydlila sebou co jen mohla. Jen, aby už ho měla v sobě... Prst jsem musel vytahnout nebo by si asi ublížila..
Přidržoval jsem robertka a nechával Petru, aby se sama postupně nasunula.. Zmizel v ní celý.. Tady je vidět, jak ženské lžou... Prý nevleze..
Petra už byla víc v tranzu než při smyslech.. Začal jsem v ní jezdit tím obřím robertkem.. Petra jen držela a kňučela..
Pak to přišlo..
Uplně se prohla, až jsem měl strach, že si poláme kosti.. Popruhy ji držely v poloze, ve které běžně orgasmus neprožívá.. Pořád se snažila dostat tělo do polohy jak je zvyklé.. Najednou se jí začalo třást břicho v křeči, který se přenesla do celého těla.. Začala stříkat všude okolo.. Jen sebou zmítala a v intervalech kdy křeče nabývaly na síle, z ní šly proudy.. Robertka dávno vytlačila , aby nakonec zůstala jen bezvládně ležet, zatímco břišní svaly pořád ještě chtěly dohnat něco, co už bylo pryč..
Nastala chvíle ticha. Petra jen bezvládně ležela a snažila se vrátit do reality.. Vypadala jako Viktroka od splavu.. Úplně nepřítomný výraz..
...
Po nějaké chvíli, jsme si užili ještě "druhé" "nudné" kolo.. které po tomto ani nestojí za zmínku:)
Z Petry jsem časem dostal, že si skoro nic nepamatuje. Že byla jako na drogách v jednom velkym dlouhym rauši a přisahala by, že toho macka do sebe nedostala..
Jak to tak bývá, poprvé je poprvé...
Prý si toho večera odbyla těch poprvé více.. Které všechny to byly už zústalo tajemstvím.. Další hrátky byly sice fajn, ale … poprvé je poprvé :)