Nezapomenutelný večer jedné trans slečny

Stála jsem před zrcadlem a dívala se na sebe. Už asi podesáté jsem si upravovala vlasy, posouvala šaty na ramenou a přemýšlela, jestli tohle stačí. Jestli já stačím.

V očích jsem měla stín pochybností. Nešlo o to, že bych o sobě nevěděla, kdo jsem.
Věděla jsem to už dávno. Ale co když to nestačí těm dvěma? Co když, až mě uvidí naživo, uvidí jen „někoho jiného“? Někoho, kdo není dost ženská, dost krásná… dost žádoucí?

Možná je moje tvář moc ostrá. Možná ten pas není ideální. Možná si řeknou, že fotky klamaly. Zhluboka jsem se nadechla a řekla si, že už zanedlouho to zjistím.

Když zavibroval telefon a Tomáš napsal „Už jsem tady“, srdce mi poskočilo. Naposledy jsem se podívala do zrcadla. Nalíčená a upravená. Zkusila jsem se na sebe usmát. A pak jsem vyšla ven, za ním. Za Tomášem, který pro mě právě dorazil. Za možností, že dneska nezažiju jen rande. Ale něco, co ve mně zanechá nezapomenutelný pocit.

Tomáš byl opřený o auto, v džínách a bílé košili s ohrnutými rukávy. Když mě uviděl, rozzářil se.

„Ahoj, Peti,“ řekl a podal mi ruku „Vypadáš úžasně.“

Následně se ke mě přiblížil, aby mě políbil. Trochu jsem to nečekala, ale rychle jsem se vzpamatovala a jeho snahu o polibek opětovala.

V jeho očích nebylo ani stopa zklamání. Jen zájem. Přijetí. A možná i něco víc, co mě zahřálo víc než večerní slunce. Sice jsem mu poslala fotky jak vypadám, ale až tohle osobní shledání pro mě bylo vykoupení. Z každého jeho pohledu jsem se cítila žádaná. Jako opravdová žena. Nasedla jsem k Tomášovi do auta a vyrazily jsme.

Cesta na chatu ubíhala překvapivě lehce. Povídali jsme si, hrála hudba, smáli jsme se. Pomalu jsem zapomínala na to, co jsem cítila před zrcadlem. Tomáš mě neviděl jako „transku“. Viděl mě jako Petru. A právě tak mě bral. Jako ženu, se kterou chce trávit večer… a možná víc. Vlastně určitě víc. Koukalo mu to z očí a mě se ten jeho pohled moc líbil. Letmé dotyky v autě mi říkaly, že se rozhodně nebudeme večer nudit, ale dokud řídil, nechtěla jsem ho moc rozptylovat, dokud nedorazime na chatu.

Chata stála v samotě, obklopená stromy a tichem. Ve dveřích nás čekal David.

Byl klidnější než Tomáš, hlubší. Vysoký, s jemným úsměvem, ale pohledem, který ve mně rozechvěl něco dávno schovaného.

„Tak to jsi ty,“ řekl tiše a přistoupil ke mně. Obejmeme se? Pomyslela jsem si. Ale on neváhal. Objímal mě pevně, ale něžně. A já v tom objetí na chvíli zmizela. Pak mi i on dal polibek na uvítanou a já cítila, jak jeho ruce sjíždějí z ramen přes boky až na můj zadek.

Líbilo se mi to. Přesně takhle jsem si to i představovala. S Davidem a Tomášem jsem se znala z Amaterů již docela dlouho, ale až teď se okolnosti posunuly do stavu, kdy se bylo možné společně potkat a užít si naživo společný večer.

Vešla jsem po přivítání dovnitř. Uvnitř to vonělo dřevem a vínem. Teplý krb, svíčky, jednoduchá hudba v pozadí. Atmosféra, která se nedala hrát. Jen žít.

Seděli jsme spolu na gauči, já mezi nimi. Bylo to přirozené a přitom plné napětí. Smích, pohledy, letmé doteky. A pak ten okamžik, kdy se Tomáš naklonil a zašeptal:

„Můžu tě znova políbit a dotýkat se tě?“

Jen jsem přikývla.

Jeho rty byly teplé a měkké, chuť vína na jazyku. Cítila jsem, jak se mi rozbušilo srdce. Ne z nervozity. Ze vzrušení. Z toho, že mě chce. Jako ženu. Žádoucí, krásnou.

David se mezitím přesunul blíž. Pohladil mě jednou rukou po stehně a jeho druhá ruka zajela pod šaty, kde se dotýkal mých prsou. Neptal se a já cítila, že kdybych řekla ne, tak oba všeho hned nechají, ale to jsem rozhodně nechtěla. Chtěla jsem pokračovat a chtěla jsem je oba. Tak moc to mezi námi jiskřilo.

Ta noc byla jako sen. Byli jsme tři těla, ale jedno napojení. Doteky, polibky, vzdechy. Jejich ruce na mém těle, moje tělo mezi nimi. Něžnost i hlad. Horké dlaně na bocích, rty klouzající po krku. Jejich vzrušení jsem cítila na své kůži, jejich touhu v jejich pohledech. Nešlo o „přesvědčení“ ani o „toleranci“. Šlo o opravdovou chuť být se mnou. Jako se ženou, která není „jiná“. Jen svá. Ležela jsem tam mezi nimi. V teple jejich těl. V bezpečí jejich náruče. Nahá, ale úplná. Milovaná, jako žena, jako jejich milenka.

Byl to večer, na který nikdo z nás nezapomene. Večer, kdy jsem poznala dva muže, kteří mě nepřijali navzdory tomu, kdo jsem. Ale právě proto. Kteří se mě dotýkali ne ze zvědavosti, ale z touhy.