Trénink skončil, my pokračujeme dál

S Petrem jsme už rok byli víc než jen kamarádi. Jednou za čas jsme se sešli, buď u mne, nebo u Petra, když jsme měli volný byt a navzájem si spolu pohráli. Ze začátku šlo jen vyloženě o sex - otevři pusu, klekni si a nastav mi. Po asi dvou měsících jsme si dali pusu. Pak už naše občasné schůzky nebyli jen o polykání a šukání, ale i o zkoumání se. Petr občas přišel s něčím novým, co spolu vyzkoušet Nevadilo mi to a vlastně mne to vzrušovalo.

Oba sme si našli holku. Nevím, jak na tom byl Petr, ale i když Jana byla krásná a sex s ní byl skvělý, stejně jsem si s Petrem kompenzoval něco, co mi Jana nedovolila. Orálně byla skvěla, ale nikdy do konce. Jana měla své hranice a nikdy ji ani nenapadlo je zkusit malinko překročit. Petr rád zkoušel nové věci. Občas se přiznal, že ho láká zažít i něco, co jsme spolu doma zkusit nemohli, nebo jen omezeně.

Bylo krásné letní odpoledne a já byl doma sám, tak jsem zavolal Petrovi, jestli nechce zajít. Trochu jsme si pohráli a já teď držím půlky pevně u sebe – Petr právě ze mě vyklouzl a jeho semeno je pořád uvnitř.

Najednou zazvonil zvonek. Sakra – Jana. A s ní přišla i Martina za Petrem. „Rychle, oblékni se a dělej, že si právě přišel zvenku,“ řekl jsem Petrovi. Naházeli jsme na sebe oblečení a on zasedl k televizi. Já šel otevřít, a přitom cítím, jak mi z dirky do trenýrek pomalu vytéká Petrovo semeno.

Jana mě hned přivítala pusou. Snažím se líbat ji normálně, držet konverzaci, ale v hlavě mi pořád běží, že před pár minutami jsem klečel před Petrem, jeho péro v sobě a teď mám jeho stopu pořád v trenýrkách, zatímco líbám svou přítelkyni. Je to směs trapnosti, vzrušení a absurdity – a najednou mi napadá, že přes léto bychom si s Petrem mohli najít nějaké odlehlé místo venku, kde bychom si mohli zopakovat naše malé úlety, aniž by nás někdo přistihl.

Vzpomněl jsem si na jedno místo v lese – dá se dojít jen po úzké pěšině a trvá to nějakých dvacet, třicet minut. Nikdy jsme tam nikoho nepotkal, a přes léto je tam úplné soukromí. Vedle cesty je malý potůček, voda je studená a čistá, a mezi stromy je stín, takže si připadáte úplně sami.

Je to ideální místo, kam můžeme vyrazit, když chceme mít klid a nikdo nás neruší. Navíc je to snadnější vysvětlit: „Jsme venku, v lese.“ Nikdo nebude zkoumat, proč tam zrovna jsme, a nikdo nás nikdy nenajde. Navíc odpadnou otázky, proč jsme neotevřeli dveře a nebrali telefon. Přesně tohle potřebujeme – místo, kde si můžeme dovolit být jen my dva, bez jakýchkoliv přerušení.

Jenže to nebylo jen o nápadu zajít si ven. Mezi námi totiž běžely i sázky – trochu hloupé, ale oba jsme je brali vážně. Šlo vždycky o to, jestli dokážeme s holkama udělat to, co děláme spolu. Jednou se Petr vsadil, že se Martině udělá do pusy – a fakt jo, i když mu to dlouho trvalo ji přemluvit. Já zas machroval, že dostanu Janu do zadku. Jenže Jana to utnula hned, ani náznak. Takže jsem prohrál.

A u nás platilo jednoduché pravidlo – kdo prohraje, musí splnit, co ten druhý vymyslí. Petr si tentokrát dal záležet. Řekl mi to narovinu: „V sobotu půjdeme ven, k tomu místu, co jsi říkal. A ty budeš dělat to, co řeknu já.“ Zeptal se, jak daleko smí zajít. Já věděl, že bych mohl kdykoliv říct stop, ale stejně jsem přikývl, že je to na něm.

Petr si mě chvíli beze slova prohlížel a pak pronesl: „Dneska zjistíš, kam až to se mnou může zajít.“

Měl jsem v krku nervózní knedlík, ale samotná ta nejistota mě vzrušovala víc, než bych si chtěl přiznat. Nestačilo mu jen tričko – musel jsem úplně donaha. Stál jsem tam nahý, jen v botách, a doufal, že zrovna dneska sem nikdo nezabloudí.

Když jsem se svlékl, Petr vytáhl z batohu šátek a beze slova mi zavázal oči. V tu chvíli jsem cítil, jak se mi stáhlo břicho – byla to směs očekávání a bezmoci. „Dneska zkusíme něco úplně jiného,“ zašeptal mi do ucha. „Ale pamatuj – když to na tebe bude moc, řekni a přestanem.“ Jen jsem kývl.

Petr mi stáhl nějakým šátkem ruce za zády a já jen slyšel, jak mi v uších buší krev. Nechal mě chvíli stát, úplně vystaveného, a já nevěděl, jestli se mě dotkne, nebo jen sleduje, jak se kroutím.

„Klekni si,“ zavelel tiše. Poslechl jsem a klekl do trávy, nahý, s rukama svázanýma za zády. Chvíli mě nechal, jen tak – abych se propékal v té nejistotě. Pak jsem ucítil, jak mi rukou přejel po vlasech, zatlačil na zátylek a donutil mě zaklonit hlavu.

„Otevři pusu,“ pronesl klidně, ale nešlo v tom poznat žádné zaváhání. Poslechl jsem, cítil chladný vzduch na jazyku a čekal, co se stane. Chvíli si se mnou hrál – lehce mi žaludem přejel po rtech, dotkl se špičky jazyka, zas ho odtáhl. To čekání bylo k nevydržení.

A pak přitlačil. Tvrdě mi ho zasunul do pusy až po kořen. Zavzdychal, chytil mě za vlasy a začal přirážet. Pusa mi byla plná jeho péra, dusil jsem se, ale zároveň cítil, jak mě ta jeho dominance neskutečně rajcuje.

Ještě párkrát mi projel pusou, drsně i pomalu, jakoby zkoušel, co všechno vydržím. Pak najednou povolil stisk ve vlasech a pustil mě. „Hlavu dolů,“ sykl.

Poslechl jsem. Čelo jsem měl zabořené v měkké trávě, ruce pořád svázané za zády, zadek nahoru – úplně vystavený. Cítil jsem se bezbranně, a právě to mě pálilo vzrušením.

Slyšel jsem, jak šátrá v batohu, a pak to známé „cvak“ víčka. Gel. Jeho prsty mi zajely mezi půlky, rychlé, cílené, žádné mazlení. Jen nutná příprava. Byl tvrdý, rozhodný, a mně v tu chvíli došlo, že dneska se nepůjde na půl plynu.

Nechal mě vydechnout sotva pár vteřin – a pak už cítil tlak. Prudký nájezd jeho péra, který mě donutil hlasitě vydechnout do trávy. Žádné otálení – prostě mě začal šukat, pevně držel za boky a přirážel, jako by mě chtěl úplně roztáhnout.

Každý jeho příraz mě roztahoval a vyplňoval, celé tělo se mi chvělo. Bylo to přímo uvnitř, tak intenzivní, že jsem sténal do trávy bez možnosti se ovládnout.

Petr mě držel pevně za boky, přirážel s jistotou a já cítil, jak mi žalud neustále naráží do místa, kde to bylo až nesnesitelně citlivé. Každý pohyb mnou projel jako vlna, břicho se mi svíralo a z pusy vycházely vzdechy, které už nešly zastavit.

Pak jeho dech ztěžkl, stisk zesílil a já věděl, že se blíží. Ještě pár tvrdých přírazů – hlubších než kdy předtím – a ucítil jsem, jak ve mně prudce škubl a vzápětí mě zalilo horko. Jedno silné vystříknutí za druhým, přímo do mě, až jsem měl pocit, že mě úplně plní.

Byl jsem přitisknutý k zemi, čelo zabořené do trávy, zatímco on se ještě párkrát trhnutím protlačil co nejhlouběji, aby ze sebe dostal všechno. Cítil jsem, jak to ve mně pulzuje a teče, horké a těžké, a já jen vzdychal – napůl vyčerpaný, napůl omámený tím pocitem, že jsem plný jeho semene.

Ještě chvíli zůstal ve mně, opřený o moje boky, jen těžce dýchal. Pak jeho ruce povolily a já ucítil, jak se jeho dotek mění – tvrdý stisk nahradilo pomalé hlazení. Přejížděl mi dlaní po zadku, po zádech, skoro uklidňujícím způsobem, jako by mi dával čas nadechnout se a srovnat se s tím, co se právě stalo.

Až po chvíli ze mě pomalu vyklouzl. Zůstal jsem tak, jak mě nechal – na kolenou, s čelem nízko u trávy, ruce svázané za zády a šátek na očích. Zadek jsem měl pořád vystrčený nahoru, a uvnitř sebe cítil to teplé naplnění.

Snažil jsem se stáhnout svaly, držet to v sobě, ale bylo to marné. Po pár vteřinách jsem ucítil, jak mi první kapky tepla začínají pomalu vytékat ven. Stékaly mi po stehnech, část po koulích, a já měl pocit, že se celý chvěju jen z toho, že to nedokážu zastavit.

Nevěděl jsem, jestli se mi Petr směje, nebo mě jen mlčky pozoruje. Ale ten pocit, že mě nechává klečet – nahého, svázaného, s očima zakrytýma a jeho semenem, které ze mě vytéká – byl sám o sobě stejně silný, jako když mě předtím bral tvrdě zezadu.

Petr si stoupne nade mnou, zadumaně se podívá a pronese: „Myslím, že teď potřebuješ sprchu.“ Chvíli uvažuji, co tím přesně myslí. Snad mně nechce…?

Jednou rukou mi pevně roztáhne půlky a horký proud se okamžitě rozlije po mé roztažené dirce. Cítím horko a mokro hluboko uvnitř sebe, část proniká dovnitř, zbytek stéká po pokožce, po stehnech a mísí se s trávou pod sebou. Překvapením nahlas vydechnu, když dopadnou první kapky.

Proud se pak přesune, osprchuje celý můj zadek a stehna. Každá kapka je horká, zanechává vlhkou stopu a šíří teplo po kůži. Šátek kolem rukou je úplně promočený, přilepený k pleti. Nemohu uvěřit, co se děje – nejdřív mě ošukal a teď ještě toto…

Poté Petr začne pomalu stoupat po mých zádech. Horký proud se rozlévá od spodní části zad přes lopatky až po ramena. Pár kapek se dostane i do pusy, i když se tomu snažím zabránit – jen malinko, ale intenzivně cítím jeho chuť a vůni. Šátek na očích je promočený a přilepený k pleti. Ležím v mokré trávě, napjatý, zcela vystavený jeho proudu a doteku, a každý nádech je naplněný kombinací tepla, vůně, vzrušení, šoku a ponížení.

Petr dočůrá, chvíli si mě prohlíží a pak mě plácne po zadku. Pomalu začíná rozvazovat mé ruce. Stáhne mi šátek z očí, pak postupně uvolní šňůry kolem zápěstí.

Klekám si na suchou trávu, zatímco on stojí nade mnou a pozoruje mě. „Nevadilo?“ zeptá se klidně.

„Tak takovou sprchu jsem opravdu nečekal…,“ vydechnu. „Potřebuju se umýt…“

Sedím na okraji trávy, pořád trochu otřesený tím, co právě proběhlo. Překvapuje mě, že mě to až tak nevyvedlo z míry. Na druhou stranu, Petr mohl aspoň něco víc naznačit…

Když se přesouvám k potoku, cítím, že mi ze zadku ještě pomalu vytékají poslední stopy semene a moči. Je to slabé, jen pár kapek stéká po stehnech, ale přesto jasně cítím teplo a vlhkost. Pokleknu na okraj potoka, opatrně vkládám ruce do vody a jemně si omývám zbytky semene i moči, které se v těle ještě drží. Mezitím si oplachuji i pusu, abych odstranil jeho chuť a vůni. Každý pohyb je opatrný, ale ulevující – cítím, jak se tělo pomalu uklidňuje a zároveň jak se ztrácí ten šok a vzrušení, které ve mně zůstalo.

Oblékám se a Petr stojí vedle mě. Na chvíli jen mlčí, pak se nakloní a s lehkým úsměvem řekne: „Víš… šukání s tebou je prostě lepší než s Martinou.“

Zastavím se, jeho slova mi projedou hlavou, a po chvíli přikývnu: „Jo… pro mě taky.“

„Příště můžeš sprchovat ty mě,“ řekne Petr.

Mlčky se vracíme zpátky, každý ztracený ve svých myšlenkách. Když se loučíme, automaticky mu dám pusu. On mi ji vrátí a já si uvědomuji, že brzy budeme muset začít uvažovat, jestli si necháme líbit riziko „nachytání“, nebo se s holkama rozloučíme.