Zvrácený Galavečer (4.díl)

Zavřu zase oči. “Sedni!” Přitvrdí na výboji. Oči zas otevřu. Dělám to pro ní. Další výboj. Bolí to tak, že mi tečou slzy. Dostanu další ránu vodítkem, tentokrát přes stopořeného ptáka a zároveň další výboj. Kouknu na časomíru. 10, 9… do konce dostanu ještě další tři elektrické 'výchovné'. Je to tomu hajzlovi stejně k ničemu.

Cítím její parfém a otevřu oči. Klečí u mě. Ale pořád je elegantní. "Je konec." Oznámí mi. Sundá mi oba obojky, hodí je na zem a pomůže mi se posadit. Sáhnu si na krk. "Au!" Ihned oddálím ruku. "Bolí to." Oznámím ji a podívá se na to místo. "Máš tam spáleniny." Koukne letmo. “Dal jsi to.” Ocení mě a utře mi slzy. Pomůže mi pak sejít z podia a posadí mě na židli. Vezme několik kostek ledu, zabalí je do svého kapesníku a přitiskne mi je na krk. Syknu. Pohlédne pak na můj penis, na kterém zůstal šrám od vodítka. “Byl si neuvěřitelně statečný. Jak Ti je?” Na pódium se zrovna přípravije třetí pár. “Jsem v pohodě, jenom to trochu bolí.” Zalžu, protože se k nám blíží ten sráč. Tak moc bych s ní teď chtěl být sám.

"Tak chlapec je masochista, jo? To bych do Tebe neřekl, Prcinko." Teď už mě nevyprovokuje. Na pódium se zatím připravuje postarší muž a subík dámy. "Když tě to tak baví, co přidat ještě jeden úkol?" Řekne a dívá se mi přitom na můj penis. Usměje se. "Bolí to?" Zeptá se mě a rukou se přiblížuje k mému penisu. Úchyl. "Nesahat!" Odstrčí mu Výsost ruku a tou svou mi na něj maže nějakou mastičku. Studí to.

Subík klečí před pánem a ten mu cpe do úst svůj penis. Subík nespolupracuje a tak dostane facku. "Rád bych se taky zapojil." Koukne pak Michael na mou Výsost. Sleduje, jak pečuje o můj penis. Po několika dalších fackách a zacpaném nosu subík lapá po dechu a otevře ústa. Pán mu tam hned nacpe svůj stopořený penis a hlavou mu přiráží ke svým nohám. Výsost jen bez emocí pohodí rameny. "Jak chceš, mě to je jedno." Odpoví Michaelovi a já se na ní tázavě podívám. Hotovo, sdělí mi pohledem a zvedne se od něj. Studí to víc a víc. A míň to bolí. Všichni tři pak sledujeme, jak se Pán na pódiu vystříkal do krku subíka a pořád mu drží zaraženého ptáka hluboko v krku. Ten se dáví, ale nezbyde mu, než to vše spolykat. "Počítá se tohle jako poslušnost?" Zeptá se má Výsost Michaela zhnuseně a dodá. "Nemá to úroveň." Ten na její otázku neodpoví. "Je to jedno, stejně už jste vyhráli." Oznámí nám suše, když na podium přichází poslední pár - Dáma a její vypůjčená sub.

"Stejně mě mrzí, že ses mi takhle trhla, přece jen bychom si i ve více lidech užili více zábavy." Podívá se po mě. "Tohle má být zábava?" Ukáže na mě a ránu na mém penisu. „Tak, děvenko,“ řekne zrovna dáma na pódiu ledově a sevře sub za bradu, až zasténá bolestí. „Máš pět minut, abys dokázala, že nejsi jen kus masa. Poslechneš. Nebo se naučíš poslouchat jinak.“ "Tohle je zábava," ukáže Michael na pódium. Sub se jí snaží vytrhnout, ale Dáma ji okamžitě stáhne za vlasy dolů, takže klečí. „První úkol. Podívej se na mě a řekni: Patřím vám, Paní.“ Sub zaváhá. Publikem projede napjaté ticho.

"Víš moc dobře, že si ráda užívám jen ve dvou." Koukne má Výsost na hostitele.

„Dobře,“ pokračuje Dáma na podiu s klidem, „každá vteřina, kdy to neřekneš, je jeden úder navíc.“ Sáhne do kapsy, vytáhne krátký bičík a vrazí jí první ránu přes stehna. Sub sykne. „… jedna vteřina pryč.“ Další rána. „… dvě.“ A tak dál. Po páté ráně už sub dýchá rychle, a když Dáma pozvedne bič znovu, vyhrkne: „P-patřím vám, Paní!“

Publikum tiše zašumí. I Michael a uznáním přikývne. Dáma se usměje. „Tak vidíš, jak to jde, když se snažíš.“ Pohladí sub po tváři. Jemně, skoro něžně. Kontrast k tomu, co bylo před chvílí. Sub na okamžik znejistí, možná i zavře oči… a v tu chvíli jí Dáma dá facku tak silnou, že jí hlava odskočí na stranu.

"Au, to bylo zákeřný," podívám se na svou Výsost. Usměje se na mě. Jsem rád, že mě nebije bezdůvodně. Také mě pohladí. A bez facky. Na pódiu to graduje. „Ale pamatuj, poslušnost není o jedné větě. Je to stav mysli. A já tě naučím, jak chutná.“ Přitiskne jí obličej k podlaze, kolenem jí přidřepne na zádech, bičík nechá klouzat po kůži a publiku oznámí: „Tři minuty do konce. Buď bude ležet, kde jí řeknu, nebo se z ní stane mapa jizev.“ Sub se chvěje, ale zůstává. Dáma si vychutnává její vnitřní boj – bolest ji ničí, ale zároveň budí tu zvláštní masochistickou rozkoš.

"Tohle už je na mě moc." Řekne má Výsost a místo sledování pódia mi podá oblečení. "Vem si to zas na sebe." Přikáže mi a já se dám do oblékání. Ještě, že nemám kravatu, to bych na tom krku nesnesl. Zapnu si kalhoty a ucítím bolest na svém penisu. "Ukaž ten krk," přikáže mi a já otočím hlavu na ní. Dá mi na stranu vlasy a prohlédne si to. "Jsi tak starostlivá," ozve se Michael, který nás pozoruje a také si prohlédne můj krk. "To je snad normální ne?" Řekne. "Moc pěkné," zhodnotí ten sráč. "Měla by tě takhle vychovávat častěji," dodá ke mě. Zmrd. Jak asi vychovával on jí? Kouknu na Výsost, a ta mě pohladí po hlavě.

Na časomíře zbývá minuta. Dáma se skloní k jejímu uchu a zašeptá: „Chceš, aby to skončilo? Stačí, když políbíš mou botu a řekneš, že jsi moje.“ Nedá mi to, a narozdíl od mé Výsosti, já podium sleduji. Sub chvíli váhá. Publikum doslova ani nedýchá. Dáma počítá vteřiny. 10, 9, 8… A když zvedne bič k poslednímu úderu, sub konečně skloní hlavu a políbí špičku její lodičky. „Jsem vaše, Paní,“ vydechne.

Michael spustí potlesk. Podívá se pak po Výsosti. "Lidé se mění, víš? Třeba bys taky mohla." Odejde pak na pódium a za ním se žene jeho pes. "Ne," řekne. "Nemohla."

Michael na pódium sundá z zajíčka penisu akvárium a řekne jeho sub: "Postarej se o něj, a přijď, až tě pořádně zcáká." Přejde pak do půlky pódia. "Krásná podívaná, děkuji všem zúčastněným." Koukne na nás po jednom a zatleská. "Vítěz je však jen jeden a to je pro dnešní noc Michelle." Zatleská a lidé v sále se přidají. I já se přidám. "Nezapomeňte ji pogratulovat osobně, nebo jí nabídnout třeba i víc než jen přátelství," mrkne. "Určitě bude potěšena!" Ten zmetek! "Noc je ještě mladá, takže hezkou zábavu." Opustí pódium, nechá tam svého sub, co má v ústech penis zajdy a vypadá to, že si to oba náramně užívají.

"Se k nim chceš přidat, nebo?" Zachytím slova Výsosti, a podívám se na ní. Baví se. Úsměv na od ucha k uchu. "Vypadal si, že Tě to bere." Vysvětlí, ale než se na cokoliv zmůžu, vydá se k ní několik gratulantů. Trvá dobrou půl hodinu, než jsme konečně sami.

„Pojď, sedneme si. Chci slyšet, jak se cítíš.“ Vede mě k zadní části sálu, její přítomnost je všude kolem mě, a konečně je na chvíli zase jenom moje.