1.povídka Nika Lens

Alter Ego //Nika Lens - amatérská modelka, která se učí před objektivem a zkouší hranice sama se sebou.

Byl to kamarád, se kterým jsem nikdy nic neměla. Upřímně, dřív jsme se ani neměli moc rádi – ale nějak jsme si k sobě v poslední době našli cestu. Začal mi pomáhat fotit. Oba jsme byli amatéři, ale šli jsme do toho s chutí.

Nejdřív to začalo nevinně. Jen fotky. Pak přišel s nápadem, ať se začnu sama hladit, že to natočíme. Byla jsem zaskočená, styděla jsem se před ním, ale nakonec jsem kývla. Prsty jsem si zajela mezi stehna, a zatímco on držel kameru, cítila jsem, jak mi horko stoupá do tváří.

Takhle to pokračovalo ještě párkrát – vždycky jen lehké provokace. Ale já jsem ho postupně začala dráždit víc a víc. A on se nechal. Jenže pak najednou zvážněl a řekl: „Nikdo se to nesmí dozvědět.“ Oba jsme byli krátce po rozchodu, asi proto měl výčitky.

Já jen stála, s mokrou kundičkou a pocitem, že mě roztrhne touha. Dělala jsem, že nic, usmívala se a pokračovala, jako by se nic nestalo.

Když jsme šli fotit poslední sérii, řekl mi, ať se opřu o strom a pořádně se prohnu. Poslechla jsem ho. Nějakou chvíli jsem takhle stála, zády k němu, a cítila, jak jsem úplně durch vlhká. Čekala jsem, kdy konečně řekne, že můžeme skončit a jít pryč.

Jenže místo toho ke mně přistoupil a zničehonic do mě strčil prsty. Prudce jsem zalapala po dechu, vzdychání mě prozradilo. Byl ve mně jistý, tvrdý a přesný. Každý jeho pohyb mě přiváděl blíž a blíž k hraně.

„Ty fakt tečeš,“ zašeptal mi do ucha, skoro nevěřícně. A já jen zamumlala cosi jako: „Já za to nemůžu…“

Nepamatuju si, co jsme si pak řekli. Pamatuju si jen ten okamžik, kdy do mě konečně pronikl. Žádné zdržování, žádné řeči – prostě si mě vzal. Opřenou o strom, mokrou, rozechvělou. A já jsem se mu celá odevzdala.