Příběh z deníku Marie V. (Třeba se v tom strojvedoucí pozná).
„Jela jsem z večírku domů a nechtělo se mi, byla jsem trochu opilá. Nikdo mě nedoprovodil, musela jsem být zpátky do jedenácti. Táhla jsem se v podpatcích na nádraží jako otrávený med. Bylo mi docela nepříjemně a chtělo se mi zvracet. Vlak už tam stál, a já se vlekla podél červených vagónů barvy zaschlé krve. Chtěla jsem jít dál, jako kdyby nebyl můj, takže jsem došla až k lokomotivě. U jejích dveří stál zrzavý a urostlý chlap už trochu s břichem. Kouřil a díval se pod svou lokomotivu.
„Nemáte cigaretu?“ Zeptala jsem se na první, co mě napadlo. Ještě v předklonu se otočil a podíval se na mě zespoda. Takovým rybím pohledem. Modré oči mu svítily, ale chladně. Narovnal se a prohlédl si mě od hlavy k lodičkám a zpátky, mlčky, pak pomalu vyndal z kapsy u kalhot krabičku, vyndal cigaretu, podal mi ji, a přitom se mi díval střídavě do očí a na prsa. Kouřili jsme spolu beze slov. Měl modrou vestu, sepranou košili kdysi bleděmodré barvy. „Kam jedeš?“ Tykačka? No dobře. „Do Brodu.“ Povytáhl obočí a usmál se tak mile a měkce Bylo to, jako když starý auto zrychlí z nuly na sto za tři sekundy. „Tak to mám rád, tam bydlím.“ Řekl tak bezelstně, že to se mnou tak nějak zamávalo. Asi jsem byla přecitlivělá, anebo ty dvojsmysly na tom večírku a chlast. Nevím.“
„Nastup si slečno, odjíždíme.“ Otevřel dveře a dal mi přednost nataženou rukou, když předtím odcvrknul cigaretu daleko přes vedlejší kolej. Hlavou mi živě projelo všechno, co se stane během třiceti minut, co cesta potrvá. Povídali jsme si a nevím, jak k tomu došlo, klečela jsem před ním a rozepínala mu poklopec. Znala jsem nazpaměť všechny stanice. Kolín zast., Nová Ves u Kolína, Velim, Cerhenice, Pečky, Tatce, Poříčany, Klučov, Český Brod. Každou si pamatuju. Možná se na každý udělal.“ Zasmála se. „Vždycky jsem musela na chvíli přestat. A vůbec už mi nebylo špatně.“
----
„Prosím tě můžeš mi říct, jak se to stalo, že jsi ho chtěla z ničeho nic vykouřit?“ „To bys chtěl vědět co?“ „Přesně tak.“ „Jak říkám. Nevim. To se prostě tak sejde.“ „Aha. A kolikrát se teda udělal?“ „Opravdu nevím, párkrát určitě. To je jedno. Ale bylo to dobrodružství, ne? Chápeš?“ „Nechápu. A spolkla jsi to?“ „Ach jo, vy chlapi. Jasně, přece mu to nevyplivnu na podlahu.“
Similar stories
-
You read that right, I fell in love with my boss. What began with intense glances and flirtatious banter in the conference room soon developed into a full-blown affair—the company's managing director…
2 months ago 2 520 22 -
His story in english
TatkaAjehoTlusta InactiveThis time I would like to please English speaking users perhaps they will become our followers and will help us to reach 200 soon:) It’s almost half a year since I met my fate love. The only…
2 months ago 0 76 3 -
The Bet Morning arrived quietly, like it was trying not to wake up anyone who might regret being alive. Soft golden sunlight slipped through the hotel curtains and stretched across the white sheets,…
4 months ago 4 153 6 -
Vztahovy manual pre zeny
leshyi InactiveHladas vztah? Uz si vo vztahu bola a nevyslo to? Nerozumies preco? ... Vec zo vztahmi nie je jednoducha, ale vysvetlitelna. Zena vo vztahu hlada pocity a tvori si predstavu do ktorej sa zamilovava.…
5 months ago 0 70 0 -
Two years had passed since we last spoke. Back then, neither of us knew who the other really was. I only knew her voice. That voice stayed with me. Somehow, fate let us meet again, under different…
6 months ago 0 79 4