SPRCHA BEZE STUDU

Byla to obyčejná noc, ale touha mezi nimi už celý den jiskřila. Jakmile zavřela za sebou dveře koupelny a pustila sprchu, věděla, že ho to přiláká. A taky ano – dveře se otevřely a on vešel, oči mu planuly chtíčem.

Neřekl ani slovo. Jediným pohybem ji přirazil zády ke studeným kachličkám. Její výdech se smísil s horkou párou, když ucítila jeho ústa na svém krku, kousavá, dychtivá, bez nároku na jemnost.

„Patříš mi,“ zasyčel jí do ucha a jeho ruka už hrubě klouzala mezi její stehna. Voda stékala po jejich tělech, ale ona vnímala jen jeho prsty, které ji ovládaly, nenechávaly jí prostor.

Zaklonila hlavu, vzdychala a prsty mu vjela do vlasů, zatímco se jí podlamovala kolena. Ale on ji nenechal klesnout – sevřel ji pevně, zvedl ji do vzduchu a nohy jí automaticky obtočily jeho boky.

Tvrdě do ní pronikl a z jejích rtů unikl výkřik, který přehlušil šum sprchy. Každý příraz byl prudký, drsný, jako by se snažil vymazat vše kromě téhle jediné chvíle. Přirážel ji ke zdi tak silně, až kapky vody odskakovaly všude kolem.

Ona sténala, její nehty mu rýhovaly záda do krve, ale ani na vteřinu ho nezpomalovala – naopak, povzbuzovala ho, šeptala mu chtivé prosby, aby nepřestával. Její tělo se svíralo kolem něj s každým pohybem, chtivě, hladově, jako by ho pohlcovalo.

Držel ji pevně, polykal její steny polibky, zatímco do ní narážel znovu a znovu. Vzduch byl plný páry, jejich dechu a nespoutané touhy. Její výbuch rozkoše přišel náhle – třásla se v jeho náručí, křičela jeho jméno, dokud se celá nerozpadla v extázi.

Ale on nepřestal. Ještě ji chvíli držel, dál ji ovládal tvrdými přírazy, dokud sám nezařval a nevyvrcholil hluboko v ní. Společně se sesunuli na podlahu sprchy, vyčerpaní, ale oči jim pořád planuly touhou.

Byla to bouře. Divoká, bez zábran, syrová. A oni věděli, že to chtějí znovu.