Ten pohled

Venku se déšť snášel na střechy města a ulice se leskly jako mokré zrcadlo. Lidé v kavárně se schovali před chladem, s hrnky kávy v rukou. V rohu u okna seděla Diana, která se dívala ven a pozorovala, jak kapky stékají po skle. Vešel Marek. Otřásl deštníkem, sundal si promočený kabát a jeho pohled na okamžik spočinul na jejích očích. V nich se zalesklo něco, co by jiný člověk snadno přehlédl – záblesk upřímnosti, nevinnosti, čisté zvědavosti. Něco, co Diana už dávno pohřbila hluboko v sobě.
​Diana si ho prohlédla. Vysoký, ramena široká, vlasy mírně rozcuchané od deště. V jejím pohledu se zračila kalkulace. Viděla v něm víc než jen muže. Viděla cíl. Příležitost. V jejích očích se odrážely růžové brýle, které si nasadila – ne proto, aby viděla svět krásnější, ale aby v něm viděla to, co potřebovala. Marek v nich viděl jen něhu, čistotu, nevědom si sítě, která se začínala spřádat.
​Diana se vnitřně usmála. Její úmysly byly daleko od nevinnosti. Viděla v Markovi ideální nástroj pro své plány. Ten pohled, ten nevinný pohled, byl pro ni jen otevřenou bránou.
​Jak si Diana zařídí, aby se jejich cesty protnuly? Co udělá, aby upoutala jeho pozornost?