Setkání s hvězdou

Byl páteční večer a Čestmír, teprve jednadvacetiletý, se rozhodl zajít s přáteli do baru v centru. Vzduch voněl drinky, hudba hrála hlasitě a všude se mísil smích s šumem hlasů. Zatímco jeho kamarádi tančili, on se usadil u baru, aby si odpočinul.

A tam ji uviděl. Seděla opodál, v černých šatech, dlouhé vlasy jí padaly přes ramena. Little Caprice. Na okamžik si myslel, že se mu to jen zdá. Ale když se na něj usmála a její oči se setkaly s jeho, věděl, že je to ona.

Srdce mu bušilo. Přemýšlel, jestli má vůbec odvahu oslovit ženu, kterou znal z obrazovky a fantazií. Nakonec sebral odvahu a objednal jí drink. Přijala ho s úsměvem a řekla: „To je od tebe milé. A jak se jmenuješ?“
„Čestmír,“ odpověděl nervózně.
„Pěkné jméno,“ usmála se a zvedla sklenku. „Já jsem Caprice. Ale to asi víš.“

Povídali si dlouho, smích střídaly pohledy, které byly čím dál odvážnější. Čestmír cítil, jak ho její blízkost rozpaluje. Nakonec se k němu naklonila a tiše zašeptala: „Tady ne. Pojď se mnou.“

Vyšli ven, chytila ho za ruku a zavedla do nedalekého mileneckého azylu, diskrétního hotelu s červenými závěsy a tlumeným světlem. Jakmile za nimi zapadly dveře pokoje, Caprice ho přitiskla ke zdi a políbila. Nebyl to jemný polibek – byl hladový, vášnivý, plný zkušeností.

Čestmír cítil, jak mu rozepíná košili, její prsty klouzaly po jeho hrudi. Sám jí sundal šaty, pod nimiž měla jen jemné prádlo, které odhalovalo její dokonale tvarované tělo. Položila ho na postel, sedla si na něj a začala se ho dotýkat tak, jak si nikdy předtím nepředstavoval. Její pohyby byly zkušené, dráždivé, její jazyk zkoumal každý kousek jeho kůže.

Když se jí dotýkal, rukama po bocích, po stehnech, po prsou, připadal si jako v jiném světě. Vzdychala mu do ucha, její dech ho přiváděl k šílenství. Pak ho vzala do úst, pomalu, smyslně, a Čestmír jen sténal, neschopen slova.

Nakonec ji přetočil pod sebe, odvážněji než čekala. „Jsi nádherná,“ vydechl, když do ní pomalu vklouzl. Byla horká, těsná, její tělo se vlnilo proti jeho, nehty mu zarývala do zad a šeptala jeho jméno. Rytmus jejich pohybů se zrychloval, až zůstaly jen vzdechy, steny a pot.

Vyvrcholili spolu, oba zadýchaní a zpocení, leželi vedle sebe na posteli. Caprice se usmála a políbila ho na rty. „Na to, že je ti jednadvacet… máš v sobě neskutečný hlad. Líbí se mi to.“

Čestmír byl v euforii. Nikdy by si nepomyslel, že se jeho fantazie stane skutečností – a ještě vášnivější, než si kdy dokázal představit.