Pokračování s luckou (už milenka )

Už nebylo cesty zpět. Psali jsme si každý den. Někdy pár vět, někdy celé dlouhé zprávy o tom, co bychom si chtěli udělat. Nebylo v tom nic romantického – spíš syrová touha, hravost a otevřenost, kterou jsem doma nikdy nepoznal.
Lucka byla jiná než všechny ženy, které jsem kdy měl. Nebála se zkoušet nové věci, nebála se říct, co chce. Je to rebelka, která v posteli bourala všechny hranice. Oblečky, pouta, hračky – nic pro ni nebylo tabu. A mně se to líbilo. Vždycky, když jsem k ní jel, cítil jsem, jak mi srdce buší. Jako bych jel na zakázaný výlet, který mi převrací život naruby.
Naše schůzky se stávaly čím dál delšími, intenzivnějšími. Dvě, tři hodiny sexu nebyl problém. Měl jsem pocit, že Lucka může pořád – a i mě to bavilo , když jsem jí zajel rukou do kalhotek, byla mokrá, nadržená, dychtivá. Byla to souhra, jakou jsem v životě nezažil.
Nebylo to jen o těle. Bylo to i o hlavě. O tom adrenalinu, o té hraně, na které jsme oba balancovali. Já s vědomím, že doma čeká manželka. Ona s tou divokou svobodou po rozchodu, kdy chtěla dohnat všechno, co jí chybělo. A dohromady jsme byli jako oheň, co se nedá uhasit.
Po každém setkání jsem odcházel vyčerpaný, ale zároveň nabuzený. Cítil jsem se víc naživu než kdy předtím. A pokaždé, když jsem zavíral za sebou její dveře, věděl jsem, že to není naposledy.
Jednou byl l pátek večer, když jsem k ní přijel. Celý den jsme si psali, a já už z jejích zpráv tušil, že dnes to nebude jen tak obyčejné. Otevřela mi s tajemným úsměvem a hned u dveří mi naznačila, ať jdu za ní do ložnice. V obýváku se ani nezastavila – jen mi v chůzi pošeptala, že má pro mě překvapení.
Když jsem vešel, zatajil se mi dech. Na sobě měla černé krajkové prádlo, podvazky a punčochy.. Na stolku vedle postele byly rozložené hračky – pouta, vibrátory, malý bičík, i pár věcí, které jsem do té chvíle nikdy neviděl.
„Dneska si budeš hrát podle mých pravidel,“ řekla a přejela mi po hrudi rukou. Nebyl jsem proti. Ten adrenalin, že jsem v jejích rukách, mě pohltil.
Posadila mě na postel a začala mi rozepínat košili pomalu, jeden knoflík po druhém. Přitom se na mě dívala těma svýma hnědýma očima, ve kterých bylo všechno – výzva, touha i drzost. Každý její pohyb byl promyšlený, jako by přesně věděla, co se mnou dělá. A já, i když normálně rád vedu, jsem se najednou nechal vést. Lucka si klekla, vzala mě do úst a přitom se dívala nahoru, přímo na mě. Měl jsem pocit, že ji to baví víc než mě samotného.
Pak se zvedla, sedla si na mě a začala se pohybovat. Pomalu, dráždivě, jako by mě chtěla mučit tím, že mi nedovolí se udělat hned. A pokaždé, když cítila, že už jsem blízko, zpomalila a jen se usmívala.
Byla to hra – její hra. A já si ji užíval do poslední vteřiny. Když mě nakonec pustila ze svých pravidel a nechala mě přetočit ji pod sebe, explodoval jsem s takovou silou, že jsem měl pocit, že mi vybuchne celé tělo.
Leželi jsme pak vedle sebe, oba zpocení a vyčerpaní. A já věděl, že takhle intenzivní spojení se jen tak nevidí. Že s Luckou se každé setkání stane zážitkem, který překoná to předchozí.

Pokračování .....