Třetí den je ten NEJLEPŠÍ 🥰

Byl to třetí den cyklu. Když jsem se vracela z procházky po lese, měla jsem v hlavě spoustu myšlenek. Ne, že bych nechtěla být s ním, ale dnes to bylo jiné. Každý pohyb, každé pomalé zívnutí, každé otočení hlavy – všechno se zdálo být intenzivní. Cítila jsem to víc než obvykle. Moje tělo bylo citlivé, jako by každá buňka byla vystavena dotekům, které jsem jinak nepoznávala. A moje menstruace… Ta mi všechno ještě více umocňovala.

Myslela jsem na to celé odpoledne, co se stane, až přijdu, co když se mě dotkne, co když to zkusíme. Bylo to v mé hlavě pořád dokola, ale bála jsem se o tom mluvit. Můj strach byl jednoduchý – co když se bude cítit nepohodlně? Co když to nebude jako obvykle? Rychle jsem myšlenky zahodila, když jsem vstoupila do chalupy, a jen jsem se soustředila na to, co bylo tady a teď.

Sundala jsem si bundu, oblečení mokré od potu, a zamířila jsem rovnou do koupelny. Jak jsem se dívala do zrcadla, viděla jsem, jak mi z tváře zůstává stopa po větru a jak jsem rozcuchaná. Ale to nebylo to jediné, co jsem v sobě cítila. Cítila jsem, že moje tělo je připravené, a přesto, že menstruace byla součástí toho všeho, měla jsem chuť ho cítit. Ale přitom jsem stále v sobě měla ten strach z toho, co to pro nás oba znamená.

Bylo to zvláštní, jak se mi myšlenky přetahovaly, jak jsem se pokoušela s nimi nějak vyrovnat. Bylo to, jako bych byla na hraně něčeho nového. A přitom jsem nevěděla, jestli je to vůbec dobrý nápad. Rychle jsem si pustila sprchu, abych se osvěžila a zbavila té tíhy v hlavě, ale věděla jsem, že to nebude tak snadné. Jak jsem si stoupala pod proud teplé vody, cítila jsem, jak moje tělo tepe a celá se chvěju. Možná právě dnes to bude jiný den, možná to bude ta chvíle, kdy mi nevadí být zranitelná a otevřená.

V tu chvíli jsem uslyšela, jak vešel do koupelny. Podíval se na mě, jak stojím pod sprchou, a naše oči se setkaly. „Všechno v pořádku lásko?“ zeptal se, a jeho tón byl klidný, ale napjatý, jako by vnímal a cítil, že něco není úplně, jak by mělo být.

Mám pocit, že bych ti chtěla něco říct... ale bojím se, že to není dobrý nápad, řekla jsem tiše a odvrátila pohled. Cítila jsem se trochu zranitelně. Asi mi zamlžila zrak horká voda, ale věděla jsem, že to nemohu skrývat.

On se k mně přiblížil, pomalu, jak vždy, a pohladil mě po vlasech a políbil. Co by to bylo? zeptal se, a já si byla jistá, že ví, že se mi něco honí hlavou.

Možná bys mě mohl… možná bychom to mohli zkusit i dnes, ale… Odmlčela jsem se. Mám strach, že menstruace to změní. Že nebudeš chtít, že to bude jiné…

Jeho ruka mi jemně zvedla bradu, abych se podívala do jeho očí. Miluju tě. A tělo, které dnes chce být dotýkáno, je mé. Pokud ti to vyhovuje a chceš to zkusit, je to naprosto v pořádku.

Pocítila jsem, jak mě zaplavila vlna úlevy. Uvědomila jsem si, že o tom mluvit, sdílet svou zranitelnost, byla ta správná věc. A on se mi ani v tom nejmenším nevyhýbal. Naopak. Navrhl řešení, které mi přineslo důvěru, že naše vztahy a těla, jak jsou teď, nás spojují ještě více.

Pokud se chceš cítit v pohodě, můžeme to vzít pomalu. Budu ti věnovat každou pozornost, kterou si zasloužíš. A pokud se chceš cítit čisto, můžeme to udělat tady. Sprcha ti může pomoci, řekl s úsměvem.

V jeho očích nebyl žádný náznak nátlaku, jen něha a respekt k tomu, co prožívám. Tohle byl ten okamžik, kdy jsem cítila, že nám to bude fungovat. Věděla jsem, že to je přesně to, co jsem potřebovala = něhu, respekt a otevřenost.

Děkuju, zašeptala jsem a opřela se o něj. Pokud jsi připravený, jsem připravená taky.

Pomalu mě vzal za ruku a přitáhl si mě k sobě. Ve sprše, která byla teď naplněná horkou párou a tlumeným světlem, jsme se spojili. Bylo to jinak, ale bylo to krásné. Každý jeho pohyb byl jemný, ale silný, jak jsme objevovali, co nám tento den přinesl. A já věděla, že důvěra, kterou mezi námi bylo, byla tím nejcennějším.

Tento akt, i když byl jiný než obvykle, byl vyjádřením toho, jak jsme si vzájemně důvěřovali a jak si důvěřujeme. Bez obav, bez tlaku. Bylo to prostě opět super = my dva, v naprosté harmonii i po tolika letech.