Účetní pod maskou (SOUTĚŽNÍ)

Nastoupila před pár týdny.
Lenka. Účetní. Věk neřekla, ale podle chování bych to tipoval na něco kolem padesátky. Zralá, chytrá, stylová. Vždycky elegantní – sukně ke kolenům, podpatky, decentní makeup. Taková ta ženská, co nebalí. Ale ví, že se na ni díváš. A klidně tě nechá.

Seděla pár stolů ode mě. Dny jsme se míjeli na chodbě, v kuchyňce, na cigáru před barákem. Ona vždy s hrnkem kafe, s tím klidným výrazem ženy, která už viděla dost a nenechá se rozhodit.
Usmívala se na mě jinak než na ostatní. Ne moc. Ne okatě. Jen pohledem. Takovým tím, co říká: „Ty víš, že vím.“

Nikdy jsme se spolu moc nebavili. Občas formální věty, občas vtípek. Ale pokaždé, když prošla kolem, něco se ve mně stáhlo. Ta vůně. Ten zadek v sukni. Ta klidná sebedůvěra.
A pak se blížil firemní Halloween.
——————-
Hromadný e-mail. Party v industriálním baru na Černé louce. Kostýmy doporučené, ne povinné. Alkohol zajištěn. DJ, soutěže, trapné hry od HR. Přesně ten typ akce, kde buď odejdeš po dvou pivech… nebo skončíš o pár hodin později nahý v cizím bytě.

Dlouho jsem váhal, jestli jít. Nakonec jsem si řekl – proč ne. Hodím na sebe něco tmavého, vezmu masku, schovám se mezi ostatní a třeba si jen v klidu dám pár drinků.

Co jsem ale nevěděl?

Že Lenka tam bude taky. A že si mě všimne.
——————-
Bylo narváno. Hudba duněla, vzduch byl těžký od potu a parfému. Masky, třpytky, latex, rudé rtěnky, falešná krev. Když jsem dorazil, zamířil jsem rovnou k baru.

A pak jsem ji uviděl.

Stála zády ke mně, na sobě dlouhé černé šaty s výstřihem na zádech, ramínka spadlá na ramenou. Vlasy měla vyčesané, ale trošku neupravené, jako kdyby si právě protáhla večerní šlofíka a přišla jen tak mimochodem.

A pak se otočila.

Černá krajková maska přes oči.
Sklenka vína v ruce.
A ten pohled.
Zastavila se na mně. A neuhnula.
—————————-
Přišel jsem blíž.
„Vůbec jsem nevěděl, že dorazíš,“ řekl jsem s úsměvem.

„Já taky ne. Ale doma byla nuda. A říkala jsem si… třeba se stane něco, co by se jindy nestalo.“

Pozvedla sklenku.

„A stalo se?“
„Zatím ne. Ale třeba právě teď jo.“

Usmála se, pomalu. Ne zuby, jen koutky.

„Ty vůbec nemáš kostým,“ řekla.
„Mám. Jsem inkognito. Ten nudnej borec z vedlejšího stolu, co tě tajně sleduje.“

Zasmála se.
„Myslela jsem si to. Ty oči mě prozradily.“
—————————
O chvíli později jsme stáli venku. Ona opřená o zábradlí, já vedle ní. Její cigáro slabě hořelo, kouř stoupal mezi námi. Byl klid. Chvíli jen mlčela a dívala se na mě.

„Víš, že jsi pěknej, když nemluvíš?“

„To beru jako poklonu?“
„To ber jako pozvánku.“

Zvedla ruku a lehce mi přejela po hrudi.

„Celou dobu, co jsem tam nastoupila, jsem přemýšlela, jestli jsi typ, co se dívá a nic neudělá. A nebo typ, co počká na správnej moment.“
Otočila se a pomalu se přiblížila.
„A tohle je správnej moment.“
——————-

Stáli jsme vedle sebe u zábradlí, studený vzduch se míchal s vůní jejího parfému a kouře. Dopalkem odhodila cigáro na zem, sešlápla ho podpatkem a podívala se na mě tím způsobem, kterej říkal všechno bez jediného slova.

„Pojď,“ řekla.
„Kam?“
„Zpátky dovnitř. Chci si s tebou zatancovat.“
——————————

Uvnitř to bylo jako v pekle – rudý světlo, dusno, hlava na hlavě. Ale když jsme vešli spolu, lidi se rozestoupili, jako by nás podvědomě pustili k sobě. Zazněl pomalejší beat. Houpavý. Těžký. Basový.

Přitiskla se na mě. Bez ostychu.
Její boky se otíraly o moje, prsa se mi vlnila o hruď. Rukama mě držela kolem krku, ale ne něžně – vlastnicky. V uších mi šeptala polonahlas:

„Celou dobu jsem chtěla vědět, jak chutnáš, jak držíš tělo, jak reaguješ, když tě dám pod tlak…“

Zaryla mi nehty do zátylku.
„A teď to vím. A chci víc.“

Její stehno se otřelo o můj rozkrok.
„Cítím tě,“ zašeptala.
„To je tvoje vina.“
„A bude ještě horší.“
———————————

Objednali jsme taxík. Nemluvili jsme. Jen ticho a pohledy. Sedli jsme si dozadu, ona vedle mě, ale hned blízko. Vůně její kůže se míchala s nočním vzduchem z pootevřeného okýnka. Položila mi ruku na stehno.

„Řekni mi, kdy jsi měl naposled tak mokrý trenky, že to šlo vidět skrz?“

Pomalu sjížděla rukou výš. Otočila se ke mně. Usmála se.
Pak mi rozepnula zip. Jedním tahem.

Rukou mi sjela do kalhot. Nahmatala ho. Tvrdýho. Teplýho. Napruženýho.
Začala pomalu honit. Lehce, rytmicky, palcem kroužila kolem žaludu. Dlaň klouzala, mokro z předkožky jí pomáhalo. Dýchal jsem zhluboka, zatínal čelist. Řidič netušil nic. Anebo to hrál.

„Nevystříkej se. Ještě ne,“ řekla tiše.
„U mě doma tě chci zničit.“

Zatlačila palcem na uzdičku a lehce přejela nehty po délce. Pak přestala.
„Už skoro, viď? No tak pojď… jsme tři minuty od domu.“

————————

Jakmile se zabouchly dveře, strhla si kabát, otočila se ke mně zády a řekla:
„Kuchyň je tady. Kafe nebude. Jdi si sednout do křesla. Sundej triko. A čekej.“

Udělala pár kroků. Pomalu. Věděla, že se dívám. Rozepnula zip na šatech. Stáhla je dolů. Spadly k jejím kotníkům.

Zůstala jen v černých samodržkách a krajkových kalhotkách. Prsa volná, těžká, s tvrdými bradavkami. Otočila se.
„Mám to říct nahlas?“

Přešla ke mně. Strčila mě do křesla. Rozkročila se nade mnou. Nasedla. Tvrdě. Beze slov.

———————

Přitiskla se mi na obličej. Žádný zdržování. Kalhotky stáhla stranou.
Byla mokrá. Cítil jsem to hned. Těžká, pulsující. Roztáhla si pysky a dosedla. Jazykem jsem ji ochutnal, hned. Cítila slast, dýchala zhluboka, a každým přirážením mi zatínala stehna kolem hlavy.

„Lízej mě. Hned. Hlouběji. Dělej.“
Přitlačila. Neměl jsem únik. A ani jsem ho nechtěl.
Cítil jsem, jak se jí stahuje tělo. Jak vibruje. Jak se blíží.

A pak přišel výbuch. Zasténala, tvrdě mi přirazila obličej k sobě, a tekla. Celá. Bez studu. Bez hranic. Nade mnou se roztřásla, vyjekla a zůstala chvilku sedět. Dýchala. Potila se.

————-

Zvedla se.
Otočila se. Zadek vyšpulila.
„Teď mi ho vraž. Celýho. A drž si mě pevně.“

Byl jsem tak tvrdej, že to skoro bolelo. Zasunul jsem ho do ní zezadu, prudce, celou délkou. Chytl jsem ji za vlasy a přirážel, až nám klouzaly nohy po parketách.

„Jo! Jo! Ještě!“
Přirážel jsem jak stroj. Ona mi házela zadek zpět, v rytmu. Pleskalo to, šťávy stříkaly, sténání už nešlo tlumit.
Držel jsem ji za boky, narazil na dno její kundy, a nepřestal.

Udělala se znovu. A pak znova.
Třetí orgasmus už křičela tak, že jí ochraptěl hlas.

„Stříkej do mě. Hned. Pojď!“
Zaryla mi nehty do stehen. A já vybuchl. Dlouze, tvrdě. Celou dávku.

⸻

Ležela na zádech, nohy roztažené, oči zavřené.

„Víš, že tohle chci každej tejden?“
„Jo. A já chci příště začít v práci. V zasedačce.“

Usmála se.
„Tak jo. V pondělí přinesu kafe. A žádný kalhotky.“

——————-

Ležela rozpláclá přes půl postele, stehna roztáhlá, prsa na hrudi, tělo vlhký od potu a její šťávy stékaly po vnitřní straně stehen. Její oči byly přivřené, ale ten úsměv říkal: „Tohle nebyl konec. Tohle byl jen rozjezd.“

Po pár vteřinách se zvedla na loktech, podívala se na mě a jen tiše řekla:

„Neusínej, hochu. To bys měl smůlu. Já teďka potřebuju, abys mě ochutnal znovu.“

⸻

Zpátky do akce.

Nepotřebovala víc slov. Stáhl jsem jí nohy z postele, sedla si na kraj a roztáhla se přede mnou. Její klín byl lesklý, nateklý, citlivý. Ale nedočkavý.
Jazykem jsem se pustil rovnou dovnitř. Jemně, pak rychleji. Prsty do ní. Dva. Tři. Lízal jsem ji hluboko, celou plochou jazyka. Cítila každý dotek.

„Jo… přesně tam… ještě, ještě, nepřestávej…“
Zvedla nohu na moji hlavu, přitlačila mě k sobě. Prsty ve vlasech, nehty zaryté do mé kůže. Křičela, hlasitěji než předtím.

A pak přišel další výbuch. Celé její tělo se napjalo, sevřelo mě stehny, klitoris jí cukal pod jazykem. Tekla na mě. Znovu.

⸻

Trochu jinak – tvrději

Když se zvedla, byla jako vyměněná.
Chytila mě za vlasy, vytáhla nahoru, podívala se mi do očí a s úšklebkem řekla:

„Teď si klekneš na kolena k posteli. Hlavu na matraci. A já si na tebe sednu. Zase. Ale tentokrát si přitom budu honit.“

Nečekal jsem.

Klekl jsem si. Hlava zabořená do měkkého povlaku, ona si obkročmo sedla na můj krk. Těžce. Celou vahou. Její kůže klouzala po mém obličeji, mokrá, horká. Zvedla se na špičkách, rukou si dráždila klitoris.

„Lízej mě a dívej se, jak si to dělám.“

Měla zavřené oči, jazyk vyplazený, prsty kmitaly po poštěváčku, druhou rukou mě držela za hlavu. Cítil jsem, jak se její vnitřnosti hýbou proti mému jazyku.
Zaklonila se a během minuty se znovu udělala. Třásla se, celá, nahlas, syrově. Její mokro se mi rozteklo po obličeji. A vůbec jí to nevadilo.

⸻

Ještě tě chci. Teď hned.

„Teď mě vezmeš z boku. Tvrdě. Takhle…“

Položila se na bok, zvedla nohu nahoru a podržela si ji dlaní. Z druhé ruky si mačkala prso. Druhou rukou si držela vchod. Byla úplně otevřená.

Vklouzl jsem do ní. Mokrá jak lavór. Přirážel jsem tvrdě. Rytmicky. Každý náraz hluboko. Její tělo se houpalo vpřed, dopředu, dozadu. Při každém přírazu vzdychla. Rychle. Vzrušeně.

„Jo, takhle… ještě… přirážej víc… víc… takhle, do mě, buš mě…“
Byla mimo. V slastné agónii.

Udělala se. A pak se sama převrátila na břicho. Zvedla zadek. Vystrčila ho.
A jen řekla:

„Teď. Znovu. Poslední kolo. Takhle se chci udělat naposled, než půjdu spát.“

⸻

Zezadu. Naplno. Bez slitování.

Chytil jsem ji za boky a vrazil ho do ní nadoraz.
Byla celá vlhká, klouzala. Prsa se jí houpala pod ní, jedna ruka jí zmizela mezi stehny – honila si klitoris.

„Ano! Dělej! Takhle! Ještě! Ještě!“
Řvala. Už to nebylo ladné. Už to byl čistý sex. Syrový. Špinavý. Reálný.

Přirážel jsem jako zvíře. Držel ji za vlasy. Její zadek narážel do mě, celý byt rezonoval jejími výkřiky. A pak…

Společný výbuch.
Oba jsme křičeli. Oba jsme se napjali.
Udělala se, stiskla mě vevnitř tak silně, že jsem vystříkl okamžitě.

⸻

Zhroutili jsme se do sebe. Dech, pot, mokro, sliny, šťávy… všechno smíchané.

————-

Byl jsme na odchodu. Já zpocenej, uvolněnej, v hlavě prázdno a tělo pořád napružený. Ona? Vlasy rozcuchaný, stehno od šťáv, kolena mírně roztřesená. Ale oči pořád divoký. Nepadla, nesložila se, nezmlkla.

„Zavoláš ten taxík?“ řekla, když jsme stáli v chodbě u dveří.

„Jo, dám to do aplikace… ale chvíli to potrvá. Je pátek večer.“

Přikývla.
„Fajn. Tak jdeme čekat ven. Na vzduch.“

⸻

Ulice. Ticho. A ta chuť… pořád tam

Vyšli jsme před barák. Chodník byl mokrý od mlhy. V dálce sem tam prošla silueta. Žádnej ruch. Ticho. Zvedla si límec kabátu, ale přesto se ke mně hned přitiskla. Chytla mě za ruku. Pevně. Její dlaň byla horká.

Zastavili jsme se u lavičky, u malého parčíku. Tam, kde se sbíhají cesty a kde je tma.

„Kolik to trvá?“ zeptala se tiše.
„Asi pět minut.“

Na chvíli bylo ticho.

Pak se ke mně otočila. Dlaně mi položila na prsa a zatlačila mě směrem ke zdi garáže. Tvrdě. Rozkročila se.

„Nepřemýšlej. Neříkej nic. Jen si mě vezmi. Ještě jednou. Tady. Venku.“

⸻

Otočila se. Oprášila si kabát, přehnula se o zábradlí u vchodu. Zvedla šaty.
Pod nimi nic. Kalhotky si sundala už před hodinou.

„Dělej. Nečekej. Už jsem vlhká. Ještě z předtím.“

Sáhl jsem na ni. Klín rozpálený, nateklý, šťavnatý. Vsunul jsem do ní dva prsty. Zasténala. Ohlédla se přes rameno.

„Pořád to chce. To není hlava. To je tělo. Dělej… tvrdě.“

Roztáhl jsem jí půlky. Nasadil ho. Zasunul.
Zajela na něj jako po másle.

„Jo… ano… ještě! Takhle mě šukej, ještě!“

Chytil jsem ji za boky, přirážel jsem tvrdě, surově, až jí podpatky klouzaly po asfaltu. Prsa se jí houpala pod kabátem. Dlaně na zábradlí, čelo opřené o studenou zeď. Sténání tlumené, ale syrové.

„Jo! Přitlač!“

Nikdo nás neviděl. Nebo viděl – ale bylo to jedno. Ona byla v tranzu. Třásla se, napínala, a když se udělala, její křik byl tlumený rukou, kterou si strčila do pusy.

⸻

Vytáhl jsem ho, pulsoval jsem. Chtěl jsem stříkat.
Otočila se, klekla si bez jediného slova.
Vzala mě do pusy.

Tvrdě. Mokře. Celýho.

Sála. Rychle. Hluboko. Prsty si mačkala klitoris, pořád nadržená, i když už jí kolena vibrovala.

„Pojď… všechno do pusy. Všechno.“

Vystříkal jsem se jí hluboko do krku. Neuhnula. Nezakuckala se. Polkla. Pak mi olízla špičku. Pomalu. Očistila mě.