Ještě se drželi u zábradlí, ale od té první pusy nebylo cesty zpět.
Všechno mezi nimi pulzovalo — vzduch, kůže, dech.
Marek ji nepustil. Jeho ruce zůstaly na jejích bocích, prsty jemně pevné, jako by si kontroloval, že je skutečná, že se nevypaří i s mlhou nad hladinou.
„Neměla bys být doma?“ pošeptal jí skoro do krku.
„Možná bych měla,“ odpověděla, s hlasem, který už ztrácel pevnost.
„Ale nejsem.“
Jejich čela se dotkla. Ten okamžik byl tichý a elektrizující.
Pak se Marek zasmál — tichým, chraplavým smíchem, který v ní rozvibroval snad všechno.
„Nechci tě pustit,“ řekl prostě.
„Tak mě nepouštěj.“
Znovu ji políbil — tentokrát jinak.
Žádná jemnost, kterou měl před chvílí. Teď byl hladový. Opatrnost pryč, jen touha, pevná, jistá, neodbytná.
Jednou rukou ji přitáhl zezadu za pas k sobě, tak blízko, že mezi nimi nebyl prostor ani na vzduch. Druhou rukou jí přejel podél páteře, přes kabát, pomalu — až k šíji.
Klára cítila, jak se jí podlomila kolena. Na okamžik ztratila rovnováhu, ale on ji držel — pevně, bez možnosti úniku. A pravda byla, že žádný únik nechtěla.
Jeho rty se přesunuly níž, ke krku. Vzdechla potichu — reflexivně, překvapeně, skoro neslušně. Marek ten zvuk slyšel. A cítila, jak mu to projelo celým tělem.
„Bože…“ vydechl, a jeho hlas byl najednou syrový. „Takhle mě nenechávej.“
„A co když chci?“
Přirazil čelo k jejímu čelu a zhluboka se nadechl, jako by se snažil získat kontrolu — a zároveň ji ztrácel každou vteřinou.
„Jestli nepůjdem odsud,“ řekl tiše, pomalu, „nedokážu slíbit, že…“
Nenápadně, skoro instinktivně, se prsty dotkla lemů jeho bundy, a pak níž — jen symbolicky, jen náznak, jen dost na to, aby věděla, co to s ním dělá.
Zamrkal. Ostrý nádech.
Napětí mezi nimi bylo jako napnutá struna — stačilo píchnout a celý svět by se rozsypal.
„Tak kam půjdeme?“ zeptala se.
Mlhou k nim dolehla vzdálená ozvěna kostelních zvonů z centra.
Marek ji vzal za ruku — ne jemně, ale rozhodně, ne prosící, ale chtějící.
„Kousek odsud… znám místo,“ řekl tiše.
„Večer teprve začíná.“
A Klára poprvé po dlouhé době necítila chlad, ale spalující horko pod kůží.
Similar stories
-
For weeks it had lived only in her phone. Jessica had not expected it to be this hard. In her head it had been simple. She would swipe, she would charm, some beautiful, easy woman would say yes, I'd…
12 days ago 1 65 3 -
The Bet Morning arrived quietly, like it was trying not to wake up anyone who might regret being alive. Soft golden sunlight slipped through the hotel curtains and stretched across the white sheets,…
4 months ago 5 172 6 -
Dojel bych a ty bys mela na sobe krasny zupanek a usmev na rtech.... odvedla bys me do kuchyne, zacala chystat kavu... a ja bych te zezadu objal a zacal libat na krku a u toho pevneji drzel tvoje…
1 year ago 0 252 4