Dostala mě na půdě

Když jsem se po rozvodu nastěhoval do našeho bytového domu, zjistil jsem, že hned vedle bydlí Marta — kolem padesátky, učitelka, ale zatraceně atraktivní. Šaty, sukně, podpatky… a ten úsměv. Vždycky byla milá. Až podezřele. Jednou večer u mě byla kamarádka. Hodně… temperamentní. A když odešla, sousedka druhý den na chodbě pohodila hlavou a s úsměvem prohodila: „To porno by sis mohl pouštět trochu míň nahlas.“ „To nebylo porno, Marti,“ usmál jsem se. Trochu zrudla. „Aha…“ vydechla a rychle zmizela v bytě. Od té chvíle jsem měl pocit, že mezi námi něco visí ve vzduchu. Letní šaty a krém na stehnech O pár dní později jsem ji potkal, zrovna když zamykala dveře a měla na sobě lehké letní šaty a podpatky. Mazala si krém na stehna a když mě uviděla, jako by si ten pohyb užívala víc než bylo nutné. Krém roztírala pomalu, prsty zajížděly vysoko… až nepříjemně vysoko. „Ahoj,“ usmála se svůdně, jako by přesně věděla, kam koukám. Radši jsem zdrhnul do bytu dřív, než bych něco plácl. Půda Když jsem později věšel prádlo na půdě, objevil se její krok. Lehké klapání podpatků. Vstoupila a vzala si židli ke své skříni. Když na ni vylezla, prkna podloubí zakřupala a židle se zaviklaly. Málem spadla. „Potřebuješ pomoct?“ vyhrkl jsem. „Ne… jen… podrž tu židli. Prosím,“ řekla, natažená až na špičky. Nejdřív jsem držel židli. Ale ona se natáhla ještě víc, šaty se jí vyhrnuly vyš, a pak řekla: „Nedrž židli… drž mě.“ Položil jsem ruce na její boky. Teplé. Pevné. A pak dodala polohlasně: „Tak mě přece držíš svoji takhle, ne? Když na tebe křičí, ať…“ Nedopověděla to. Jen se usmála, skoro až nevinně. Chytil jsem ji pevněji a ona se prohnula a konečně vytáhla nějakou krabici. Otočila se, pomalu slezla, ale ruce jsem z ní nepustil. Stála těsně přede mnou, dýchala mi na krk. „Už mě nemusíš držet,“ smála se. „Ale vypadá to, že se ti to zalíbilo.“ „No… jsi hezká,“ přiznal jsem. Zvedla jedno obočí. „Myslíš?“ Otočila se ke mně zády. A pak… tolik jsem čekal, že uteče. Ale ona se jen přidržela skříně, jemně si stáhla elastické legíny těsně pod půlky a vyšpulila na mě dokonale tvarovaný zadeček v krajkovém prádle. „No tak…“ usmála se přes rameno. „Pohlaď si.“ Zatajil se mi dech. „Marti… neblbni.“ „Já neblbnu,“ zašeptala. „Pojď…“ Podruhé jsem už neváhal. Dlaně mi sklouzly po jejích křivkách, pomalu, opatrně, jako něco zakázaného. Vzdychla. Nahlas. A pak, skoro rozechvěle: „Taaak… přesně tak…“ Cítil jsem, jak mě přitahuje blíž, až jsem měl nos u jejích vlasů a ruce tam, kde jsem si nikdy netroufal. Pak mě otočila k sobě, přitáhla si mě rukama kolem krku a políbila. Ne jako sousedka. Jako žena, která měla měsíc chuť říct „už dost hraní“. A stejně rychle jako začala — se odtáhla, natáhla si legíny zpátky a uculila se: „Stačilo, ty svůdníku.“ „Ne… prosím…“ uniklo mi. „Neee?“ naklonila hlavu. „A co bys chtěl víc? Už tohle je šílenej úlet.“ Podívala se dolů, pak zpátky na mě a s úšklebkem dodala: „Ale vypadáš, že ještě hotovej nejsi…“ Udělala krok k mému boku, natáhla ruku… a přejela po látce mých kraťas, zřetelně cítila, jak moc mě má na háku. Zastavila se těsně u mě. Dýchali jsme jeden na druhého. „Víš co?“ zašeptala a stáhla kraťasy a začala mě hladit po žaludu a zároveň mě drsně držela za koule. Ve stoje mě začala honit a do toho tím nejsexovnějším vzdycháním a sténáním provokovala. “Tak ale pojď rychle jo? Hezky se pro mě vystříkej , dělej...” Stála vedle mě a drsně mě honila. Zajel jsem jí rukou zpátky pod elasťaky a držel ji za prdelku. Divoce mě žďimala a u toho vzdychala "Tak pojď , dělej, koukej se vystříkat... “ Rychle se přetočila ,stáhla si elasťáky a přitáhla si mě za péro ,který mi nepřestávala honit. Hladila svoji kundičku v kalhotkách špičkou mého péra . “Dělej... Tobě se to nelíbí? Dělej pocákej mě....” V tu chvíli už jsem cejtil ,jak ze mě vyždímala první výstrik. Pevně mi ho zmáčkla,ohrnula si kalhotky a celou dávku mojí mrdky , vystřikala do kalhotek... Byl jsem totálně hotovej.... Chvíli mě jestě ždímala, pak si natáhla elasťaky ,dala mi pusu, vzala krabici a odešla...