Neznámá z posilovny 1. část

Už dlouho chodím do posilovny, když se to tak vezme, tak vlastně už skoro 10 let. Od té doby, co jsem přestal s hokejem a chtěl jsem pro sebe stále něco dělat. Roli v tom také hrála myšlenka, kterou má v hlavě každý puberťák než poprvé vstoupí do fitka - že ženám se líbí svaly a když je budu mít, budu pro ně atraktivnější a budu si moct vybírat.

Poslední rok, od té doby co se otevřela, chodím jenom do jedné místní posilovny. Má klasický moderní střih - část se stroji a jednoručkami, cardio zónu s pásy atd., a zónu pro dřepy, bench press a mrtvý tah.
Do posilovny chodím alepsoň 3x týdně a v poslední době mě v ni zaujala jedna brunetka. Tipoval bych ji tak 27 let a cca 170 cm. Vlasy si na cvičení vždycky upravuje do culíku, který ji končí přibližně mezi lopatkami, a lhal bych kdybych řekl, ze jsem si párkrát nepředstavil jaké by to bylo ji za něj tahat v posteli. Prsa má krásné pevné dvojky, které jsou vždycky pod sportovní podprsenkou, ale můžu je nenápadně obdivovat jenom někdy - někdy totiž cvičí v tričku, někdy právě jenom v podprsence. To nejlepší ale bylo od pasu dolů, krásně vypracovaný zadeček, který byl vždycky hezky zvýrazněný díky sportovním legínám.

I když jsem ji takhle potkával už alespoň 2 měsíce, nikdy jsme neprohodili ani pár slov, pokaždé jsme totiž oba cvičili v jiné části posilovny a často taky jeden nebo druhý končil hodně brzo po příchodu toho druhého. Maximem tedy během této doby byl zdvořilý úsměv. Až do toho jednoho dne.

Měl jsem tehdy před Vánoci hodně papírování v práci, které bylo nutné dodělat, takže jsem do posilovny přišel později než obvykle. I tak jsem byl ale dost utahaný a chtěl jsem si jen rychle odcvičit a jít domů. Během cvičení jsem si všiml své známé neznámé, opět jako vždy jsme se na sebe usmáli a každý cvičil to svoje jako obvykle. Jak jsem byl unavený tak jsem po zbytek cvičení úplně vypustil slečnu z hlavy, docvičil si, šel se osprchovat do šatny a pomalu jsem odcházel. Chystal jsem se vrátit klíče od skříňky na recepci, když v tom jsem u recepce uviděl i objekt svého zájmu během posledních 2 měsíců. Také vracela klíče, a když mě uviděla, vypadalo to, že trochu zpomalila, abychom odcházeli spolu.

Rychle jsem vrátil klíče a k východu jsme už mířili společně. Otevřel jsem dveře, slečna sladkým, až dětsky roztomilým hlasem poděkovala a pokračovali jsme na ulici. „Konečně se můžeme seznámit, když už se na sebe tak dlouho usmíváme,“ začal jsem. „Já jsem Honza,“ pokračoval jsem a natáhl ruku na znamení seznámení. Dosud neznámá natáhla svou, jak jsem poté zjistil hebkou ruku, a jemně stiskla moji, “Markéta, dneska jsi tu později než obvykle, proto jsme se potkali”, pokračovala. Odvětil jsem že jsem byl déle v práci a proto jsem dorazil později a rovnou se zeptal, jestli by nechtěla zajít na skleničku. “Moc ráda”, odpověděla Markéta. Moje únava najednou zmizela a hned jsem navrhl že můžeme zajít do baru, který byl jen asi 5 minut pěšky od posilovny.

V baru si Markéta objednala bílé víno a já gin s tonicem. Začali jsme si povídat, ze začátku jenom formálně, zjistil jsem že Markéta učí na základní škole a přestěhovala se sem až během prázdnin, právě kvůli této pracovní nabídce. Jak večer ubíhal, tak jsme přešli i k osobnějším tématům a Markéta se svěřila, že tady v novém městě ještě nikoho moc nezná a že bydlí sama. Postupem času taky bylo v jejich očích vidět ze s nikým taky delší dobu nespala a ze by se nebránila tomu to dnes změnit. To jsem si jenom potvrdil, když jsem ji začal pod stolem hladit po stehnech a po chvíli této aktivity se Markéta zeptala jestli už nepůjdeme. Při této otázce už navíc byly vidět jiskřičky v jejích očích.