Telefon 2

Telefon
Našel jsem v parku na zemi telefon. Byl to iPhone, který stojí okolo třiceti tisíc. Zjistil jsem, že patří nějaké holce, zjistil její adresu a šel jí ho vrátit. Bude mít radost a já jí tu radost udělám. Není nad pohled na krásné usmívající se šťastná dívčí rozzářená kukadýlka. Chci udělat dobrý skutek. Mám obrovskou slabost vůči ženám a dívkám, ale ještě jsem nikdy žádnou neměl. Moc mi chyběla trocha něhy.
Zazvonil jsem u dveří. Chvíli se nic nedělo a pak se dveře otevřely a stála v nich mladá křehká osmnáctiletá dívka. Jak mě uviděla, tak si nervózně popravila své jemňounké hebké dlouhé vlásky. „Dobrý den...“ řekla tichým hláskem a tázavě na mě upírala své sladké kukadýlka. Cítil jsem z nich strach, co jí ten neznámý chlap chce. Vytáhl jsem telefon, ukázal jí ho a zeptal se: „Ahoj, neztratila jsi něco?“ a pokusil se o milý úsměv, abych ji uklidnil. Na její tvářičce se objevil němý úžas a chvíli hleděla s otevřenou pusou. „Ježiši, ježiši, to je... to...“ vzala si telefon z mé ruky. „JEŽIŠI, TO JE MŮJ AJFOUN! Panebože, Ježiši, děkuju, děkuju moc moc moc moc moc! Usmívala se celá bez sebe nadšením. „Já... já... pojďte dál, pojďte dál, děkuju, děkuju, děkuju!“ a vtáhla mě za ruku do bytu. „Ježiš, co já vám, já... já vám musím já... ale já nemám, já měla bych vám dát nějakou odměnu, ten telefon stál přes třicet tisíc!“ „Ne, ne to je dobrý, nemusíš nic, já jsem jenom rád, že jsem pomohl, nemusíš nic, opravdu...“ bránil jsem se. „Ne, to ne, já vám musím, ale já fakt nemám... ježiš... bych vám měla dát nějaké nálezné, ale já fakt zrovna nemám žádné peníze...“ tvářila se zkroušeně. „To je dobrý, fakt, mě stačí, že jsem udělal radost, opravdu nic nechci“ a instinktivně jsem ji něžně pohladil po rameni. Sakra, já se jí dotknul, já se dotknul holky, ještě nikdy jsem se holky nedotknul... Upřela mi pohled hluboko do mých očí. Sakra, asi si toho doteku všimla... co se na mě tak dívá? Pak zvedla obě ruce ke svým dlouhým rozpuštěným vlasům, aby si je stáhla dozadu a nezavazely jí a klekla si přede mnou. Zmateně jsem ji pozoroval, co dělá. Pak mi začala rozepínat kalhoty... Ne ne ne, tak proto si ty vlasy odhrnula, aby jí nezavazely, když bude... ne, to ne! Rychle jsem ji chytil za obě ruce, aby nemohla pokračovat v rozepínání mých kalhot a vytáhl jí zpět na nohy. „Ne, počkej, to ne, opravdu tohle nemusíš, opravdu ne, tohle nemusíš dělat!“ „Zasloužíte si odměnu, ten telefon byl fakt strašně drahý, já fakt nevím, co bych si bez něj počala, opravdu jste mi udělal moc velkou radost, zasloužíte si to!“ oponovala. „Sluníčko počkej...“ chtěla zase něco říct, pořád drmolit o odměně, kterou si zasloužím, tak jsem jí dal jemně dva prsty přes pusu, aby zmlkla. „Sluníčko, počkej... víš co? Když mi chceš mermomoci dát odměnu... Víš... Já... Mě moc chybí něha, víš?“ Koukala mi svými roztouženými něžnými kukadýlky hluboko do mých očí a hltala každé moje slovo. „Strašně moc moc moc mi chybí něha... Jestli mi chceš udělat radost... Můžeš mě obejmout? Moc mi chybí obejmutí, pohlazení, já...“ Její ruce se mi najednou ovinuly okolo krku a ona ke mě přivinula a přitiskla své křehoučké rozkošné tělíčko. Bylo to tak krásné, tak neskutečně krásné, mít ji v náručí. Tolik jsem po obejmutí toužil. Byl jsem tak dojatý tou něhou a hebkostí jejího těla, že se mi z očí začaly kutálet slzy a stékaly jí po zádíčkách. Všimla si mého vzlyku, spustila ruce z mého krku a podívala se do mé ubrečené tváře. „Co je, co se děje, proč brečíš?“ konejšil mě její slaďoučký hlásek a její ruce mi něžně otíraly moje slzy. „Já... já brečím dojetím, jak je mi ve tvém náručí krásně. Ještě nikdy jsem neměl žádnou holku a je mi strašně smutno, strašně moc moc moc mi chybělo obejmutí a teď... teď...“ už jsem přes slzy nedokázal pokračovat a dokončit větu. Roztomiloučce a něžňoučce se rozchichotala, zatáhla mě do postele s obrovskými nadýchanými peřinami, o které jsem se opřel zády. Ona vyskočila na mě, přivinula se a přitiskla se ke mě. Ležel jsem bezmocně zavalený jejím sladkým tělíčkem a hladil ji něžně po těch hebounkých jemňounkých vláskách. Dlouze, dlouze na mě takhle ležela přitisknutá a já ji hladil, až mi takhle v náručí slaďoučce usnula...