Zpověď z klubu

Temná sobotní noc, kdy jsem přestala být jen divákem Déšť. Měl v sobě něco hypnotického. Kapky mi stékaly po tváři, zatímco jsem stála před těmi nenápadnými dveřmi beze jména. Kamarádka mi o tom místě říkala jen šeptem. „Soukromý klub… tam se dějí věci, o kterých radši mlčíš i ve svých nejdivočejších snech.“ Zaklepala jsem třikrát. Dveře se otevřely a já vstoupila. Bez pozdravu, bez otázek. Jen oči – cizí a hluboké – si mě prohlížely, když jsem sestupovala po schodech dolů, do podzemí, které vonělo po víně, vosku a kůži. Měla jsem pod kabátem jen černé krajkové prádlo, podvazky a odvahu, kterou jsem si celý den musela hrát před zrcadlem. Byla jsem nervózní. Ale zároveň nadržená. Jako kdyby mě už jen ten samotný fakt, že tam jdu, dostal na pokraj. A pak jsem ho spatřila. Vysoký, vousatý muž, s očima jako noční obloha těsně před bouřkou. „První noc?“ zeptal se. Jen jsem přikývla. „Sundej kabát.“ Udělala jsem to. A poprvé v životě jsem se cítila... viděná. Do morku kosti. Zlom. Změna role. Už nejsem jen pozorovatelka. Přivedl mě do červeného salonku. Ostatní byli daleko, nebo možná jen hloupě blízko, ale bylo mi to jedno. „Klekni.“ Klekla jsem. Studená podlaha mě píchla do kolen, ale v ten moment to bylo nepodstatné. Slyšela jsem, jak rozepíná pásek. Jeho ruka mi sevřela vlasy pevně. Přitáhl mě k sobě. „Otevři pusu.“ Udělala jsem to. A on mě naplnil. Držel mě za hlavu, rytmicky, s jistotou a silou. Ne surově, ale bez zaváhání. Cítila jsem se použitá. Ale v tom nejvíc vzrušujícím smyslu slova. Když mě vytáhl nahoru, odvedl mě ke křeslu. Přehnul mě přes opěradlo, stáhl tanga a nechal je viset u kolen. Vzduch mě pálil na mokré kundičce. A pak – facka na zadek. První. Ostrá, s ozvěnou. „Počítej,“ zavrčel. „Jedna…“ zasyčela jsem. Další. A další. Pálilo to jako čert, ale zároveň se mi každým úderem napínala šťáva mezi stehny víc a víc. A pak přišla ona. Tmavovlasá žena, jen v korzetu a punčochách, klekla vedle mě. Její ruka mě pohladila po tváři. Podívala se mi do očí a pak začala sjíždět dolů. Nejprve polibek na krk. Pak mezi lopatky. A nakonec… jazyk na mé kundičce, která už doslova tekla. Když mě začala lízat, měla jsem pocit, že se mi zatočila hlava. Zatímco on mi sevřel boky a pronikl do mě zezadu. Tvrdě. Bez milosti. Celé tělo se mi natáhlo v napětí mezi dvěma rytmy – jeho tvrdým přírazem a jejím jemným jazykem. Byla jsem jako v transu. Křičela jsem. Sténala. Prosila o víc. A když jsem se udělala, bylo to jako výbuch. Nekontrolovatelný, syrový, rozervaný. Jako bych konečně pustila na svobodu něco, co jsem držela roky zavřené. Konec? Ne. Ale ten večer měl svůj limit. Pomalu mě zvedli. Oblékli mi kabát. Nikdo nepromluvil. Jen on mi políbil čelo. „Jestli se vrátíš, půjdeme ještě hlouběji.“ Vyšla jsem ven do deště. Mokrá, rozcuchaná, rudá na tvářích i mezi stehny. Ale hlavně – jiná. Pořád jsem já. Ale už ne stejná. Chceš vědět, jestli jsem se vrátila další sobotu? O tom možná někdy příště…