Sousedská kúra

Žaneta je fiktivní postava s fiktivním jménem, která se neuvěřitelně podobá jedné mé reálné známé. A mám k ní ukrutně komplikovaný vztah. Začalo to neutrálně, prostě sousedka o patro níž.... ale už po pár měsících se začaly objevovat první trhliny v našem soužití.

Začalo jí na mě vadit úplně všechno. Nejřív začala, že ji vadí, jak vztekle křičím „ku*va!“, když zrovna doma na něčem pracuji a nejde mi to. Pak moje digiální piano, na které jsem hrál.... Pak jí začlo vadit, že večer večeřím u sebe na terase, mám u toho puštěný notebook a občas se nahlas zasměju. Následně moje pozdní koupání, že ji ruší ta tekoucí voda, moje ježdění zadkem po stěně vany... a dokonce mé prdění ve vaně. A já jsem pořád ustupoval, pořád jsem se především snažil zachovat sousedský smír. Jenže pak jsem zjistil, že mě to vnitřně ukrutně dere a připravuje mě to o můj vnitřní klid. Já si v noci lehnu do horké relaxační vany... když v tu ránu mi v mysli naběhne Žaneta, že jí to asi vadí, jak se koupu.... čímž můj prožitek značně trpí.

A tak když mi po pár letech tohodle pingpongu napsala email, že už jsem se zase v noci koupal a že už „její trpělivost přetekla“, tak přetekla i ta moje. Napsal jsem jí poměrně velmi upřímný email o tom, co si o ní myslím já sám i všichni ostatní sousedi a řekl jsem jí, že jestli se sebou něco neudělá, tak tady nakonec zůstane úplně sama a nikdo se s ní bavit nebude. Protože ten její výrazně mladší kluk, se kterým tehdy žila, až se v životě rozkouká.... tak co s ní asi tak provede?

A asi to konečně zabralo. Žanetka se za mnou za pár dnů stavila, omluvila se.... a od té doby je KU*VA svatý pokoj.

Jenže tím, jak už konečně dala pokoj, tak jsem o ní začal přemýšlet. Je pravda, že viditelně zhubla, začala pravidelně s hentím nordic-walkingem či co. Nic proti tomu, zaplať pánbuh, že se trochu hýbe. Trochu něco provedla i se svými vlasy... a když se trochu namaluje, tak vypadá jako celkem použitelná ženská. A hlavně má ten svůj zadek....

Trochu jsem se na tu naši Žanetku ptal na internetu. A zdá se, že to její iracionální obtěžování asi mělo nějaký skrytý motiv. Není možné, aby někdo slyšel notebook puštěný na běžnou hlasitost.... o patro níž přes okno. To slyší jen člověk, který v tichu naslouchá, co se kde šustne. Anebo člověk, který vyloženě šmíruje. Ta ženská mě prostě šmírovala nebo dokonce pořád šmíruje.... a to její iracionální obtěžování nebylo proto, že by jí to vadilo.... ale protože se snažila získat moji pozornost. Protože jsem se jí asi líbil a tohle byl její způsob, jak se sblížit.

Nicméně teď, když se najednou probrala moje sexualita a začaly mě zajímat reálně vypadající ženské (viz můj článek o pošťačce), tak jsem na ni začal pohlížet jinak. Už mě neotravuje, mám svůj klid. A tak jí při každém náhodném setkání koukám do rozkroku... slyšel jsem, že ženské si toho velmi dobře všimnou. A chodím doma...a v místech, kde vím, že je hodně slyšet zvuk od sousedů, třeba v koupelně nebo na toaletě celkem nahlas říkám: „Žaneto! Chci ti lízat píču!!!“. A tak nějak doufám, že to zaslechne a že se to zrealizuje. A taky jsem se dozvěděl, že tohle není pouhá chuť na její vagínu.... tohle jde psychologicky mnohem hlouběji. To že ji chci zuřivě projet obě díry zezadu, pořádně jí naložit, zvalchovat jí p*del.... aby si ta její p*del pamatovala, co se s ní stane, když mě bude zase obtěžovat.... Tohle je o sociální dominanci.

Jenže pamatuj Žaneto: já tě chci lízat, tvoji pí*u. A pak tě zezadu zuřivě projet.

Ale nic víc. Nechci s tebou vztah, nechci abys mě zase obtěžovala. Jediná SMS, kterou mi můžeš psát, je tahle: „Chci, abys mě zase lízal, přijď.“ Jinak tě bloknu a bude konec navždy.