Rytmus nočních kolejí....
Ano tak bych nejspíše to nazvala. Vlastně ani nechápu z jakého důvodu jsem tuhle povídku takto nazvala, to je asi úplně jedno vzhledem k následujícímu ději. Proč to na mě takhle působí a jak konkrétně mám na mysli? To se dozvíš zrovna ty. No.. ano?!! Ty za tou obrazovkou se uveleb kamkoliv a skoro kdekoliv ale at je ti příjemně na tu chviličku a hlavně zapoj fantazii ta je v tuhle chvíli důležitá.
Sedím ve vlaku a vlastně ani nevím, proč to na mě tak působí.... Jakmile se rozjede, celé sedadlo se lehce chvěje. Ne moc, jen tak akorát, aby to člověk cítil, když se přestane soustředit na všechno kolem. Opřu se o okno a chvíli jen poslouchám ten zvuk kolejí. Takový ten pravidelný, skoro uklidňující.
A přitom vůbec ne uklidňující....
Přehodím nohu přes nohu a najednou si víc uvědomím svoje tělo. Jak se mi stehna dotýkají. Jak se to jemné chvění přenáší přes boky dál. Možná je to jen moje hlava. Možná ne.
Zavřu oči....
Vlak zrychlí a to vibrování je o něco silnější. Není to nic nápadného, ale stačí to. Stačí, aby se mi zrychlil dech. Abych si víc všímala tepla v podbřišku.
Kupé je prázdné. To je na tom asi to nejhorší nebo nejlepší....?
Rukou si jen tak přejedu po krku dolů. Spíš automaticky než záměrně. Jako bych se potřebovala ujistit, že jsem tady. Že to fakt cítím.
Další zhoupnutí. Silnější....
Nevím kdy přesně, ale začnu se lehce pohupovat do rytmu. Nenápadně. Kdyby někdo otevřel dveře, nic by nepoznal. Jen já vím, že to není náhoda.
Ten rytmus mě úplně pohltí.....
Když projedeme tunelem a na chvíli se setmí, je to zvláštní. Jako by mi ta tma dovolila přestat předstírat, že se nic neděje. Přitisknu stehna víc k sobě a na moment prostě jen dýchám.
Cítím, jak se to napětí stupňuje. Pomalu. Plíživě.
A pak, když vlak prudce zrychlí, projede mnou vlna, která mě na vteřinu úplně odpojí od reality. Jen krátké zachvění, sotva slyšitelný výdech.
Pak zase klid.....
Vlak zpomalí před stanicí a já otevřu oči, jako bych se právě probudila. Uhladím si oblečení, srovnám výraz. Vypadám úplně normálně.
Jen já vím, co se právě stalo.....
Similar stories
-
There are nights when the noise of the world simply fades away, and everything narrows down to a few inches of distance. Saturday morning had been nothing but a prelude: a chance encounter, a glance…
18 days ago 0 45 0 -
The afternoon sun streamed through the large windows of the cottage, casting long shadows across the old wooden floors. The old house, rather mansion than cottage, had seen better days but was ideal…
24 days ago 0 25 2 -
Ahojte, dávnejšie som jednej slečne napísal tento text, nedá sa to nazvať poviedkou, skôr predstavou a túžbou. Narazil som na to v zabudnutom priečinku a napadlo mi, že by sa to niekomu mohlo páčiť …
2 months ago 1 100 4 -
It’s crazy how one wall can feel so thin. He lives right next door. Not above me. Not somewhere down the hallway. Right there. One wall away from my bed. Sometimes I catch myself lying completely…
4 months ago 1 159 10