Zvláštní pocit

Ležela na posteli a srdce jí tlouklo o něco rychleji než obvykle. V pokoji bylo přítmí, jen lampička na nočním stolku vrhala měkké světlo na bílé povlečení. Věděla, že dnes večer bude jiný. Už jen z jeho pohledu poznala, že má něco v plánu.
„Důvěřuješ mi?“ zeptal se tiše.
Přikývla. Nemusela dlouho přemýšlet. Důvěra mezi nimi byla to, co dělalo všechny jejich hry ještě intenzivnější.
V jeho ruce se objevila měkká šála. Pomalu ji vzal za zápěstí a jemně jí je přitiskl k čelu postele. Nebylo to hrubé, spíš pomalé a záměrné, jako kdyby si vychutnával každý okamžik. Když jí ruce svázal, projelo jí tělem zvláštní vzrušující mravenčení.
Najednou měla pocit, že vnímá úplně všechno. Každý jeho krok, každý pohyb, každý nádech.
Postel se lehce prohnula, když si k ní sedl. Chvíli nic nedělal, jen se na ni díval. To čekání bylo skoro horší než cokoliv jiného.
„Teď jsi úplně v mé moci,“ zašeptal.
Přejel jí prsty po zápěstí, kde byla uvázaná šála. Dotek byl pomalý a lehký, skoro dráždivý. Pak jeho ruka sklouzla po jejím předloktí, přes rameno až ke krku. Zastavil se tam jen na okamžik, jako by zkoušel její reakci.
Zhluboka se nadechla.
Usmál se.
„Líbí se ti to čekání, viď?“
Neodpověděla. Jen se lehce prohnula v zádech, když jeho prsty začaly pomalu kreslit neviditelné křivky po jejím těle. Nespěchal. Naopak – jako by měl celou noc.
Občas ji jemně poškádlil. Lehce ji polechtal na boku, nebo jí prsty přejel po citlivém místě na krku, kde věděl, že ji to okamžitě rozruší. Jindy se zase na chvíli odtáhl, jen aby ji nechal napjatě čekat, co přijde dál.
Ten pocit bezmoci byl zvláštně opojný.
Nemohla se bránit, nemohla ho zastavit. Mohla jen vnímat každý jeho dotek, každý pohyb jeho rukou.
Naklonil se k ní blíž. Cítila jeho dech u ucha.
„Víš, co je na tom nejhezčí?“ zašeptal.
„Že nevím… co uděláš dál,“ vydechla.
Tiše se zasmál.
Jeho ruka sklouzla po jejím boku a znovu ji jemně přitáhl blíž k sobě. Nebylo v tom nic hrubého, spíš hravá dominance. Jako když někdo přesně ví, jak vás přimět ztratit kontrolu.
Políbil ji na krk – pomalu, zlehka – a pak zase zmizel.
„Trpělivost,“ řekl pobaveně.
Ležela tam svázaná, s rozcuchanými vlasy na polštáři a očima plnýma očekávání. V hlavě jí vířila směs napětí, zvědavosti a vzrušení.
A on si to očividně užíval.
Nejen její tělo, ale hlavně tu hru. Tu chvíli, kdy věděla, že dnes v noci se může stát cokoliv.
A právě to čekání… bylo možná ze všeho nejvíc vzrušující.