Nevěrná IV.díl

Pohrával jsem si s myšlenkou, že když už mě teda podvádí, tak mě bude podvádět tak, jak chci já. Seženu jí milence, se kterým bude muset šukat, pokud bude chtít utajit svůj poměr s Pavlem. Ještě toho večera jsem dal na internet inzerát, že hledám milence pro svou ženu. Popsal jsem, co vše požaduji a že vše bude záležet na vzájemných sympatiích a domluvě. Nezbývalo než čekat, co se stane. Než se Jana vrtátila z hlídání, už jsem spal...

Další den měla Jana odpolední. Když jsem přišel z práce, byl jsem doma sám. Měl jsem tedy prostor pro budování svého plánu. Když jsem otevřel emai, zahltila mě téměř stovka mailů od "milenců" mé ženy. Většinu z nich nemělo cenu ani číst. Odpad, odpad, odpad. Honibrk, primitiv, úchyl. Něco podobného se opakovalo i další dva dny.
"Tak tudy asi cesta nepovede," pomyslel jsem si. Ale jak najít někoho normálního? Nechal jsem tomu volný průběh a na mail pár dní vůbec nechodil. S Janou jsme se v týdnu tak nějak míjeli, protože měla odpolední směnu.

V sobotu bylo opět nádherné počasí. Jana se opalovala u bazénu a jsem "pracoval" na notebooku. Prohrabával jsem se hromadou mailů. Chtěl jsem svůj plán už zavrhnout, když tu náhle... Otevřel jsem mail od člověka jménem Tom. Představil se téměř půlstránkovým dopisem. Otec cizinec, matka Češka. Student medicíny.
"Tak to by mohlo být zajímavé."
Vyměnili jsme si kontakty. Víkend měl volný. Nabídl jsem mu osobní setkání a on souhlasil. Teď jsem potřeboval, aby Jana vyklidila pole.
"Mohla by jít třeba s holkama ven," usmál jsem se.
A nenechalo to na sebe dlouho čekat.
"Půjdu dnes s holkama ven, Káťa z práce má narozeniny, tak si půjdeme někam sednou."
"Dobře lásko, já si dám večerní koupání"

Jana se vytratila v půl osmé. Já měl s Tomem sjednanou schůzku na půl devátou. Po osmé jsem byl na smluveném místě. Tom se ukázal za chvíli po mě. Když jsem ho uviděl, nevěděl jsem, jestli bude šukání s ním pro Janu trestem nebo odměnou. Urostlý mladík, tmavší pleť, temné oči, bradka. Rozhovor s ním mě mile překvapil a mé tušení,že jde o inteligentního muže, jen potvrdil. Vše domluveno. V pravý čas ho budu kontaktovat a vše domluvím já. Teď bylo potřeba zařídít druhou věc - aby s ním Jana šukala.
Cestou jsem na benzínce koupil flešku a druhou SIM kartu. Doma jsem na ni nahrál sestříhané video Jany a Pavla.
Na počítači jsem napsal dopis:
"Vím o vás. Pokud nechceš aby se to dozvěděl tvůj manžel, napiš na toto telefonní číslo."
Vše jsem dal do obálky, opatřil ji Janiným jménem a hodil do schránky.
Se zvláštním šimráním v břiše jsem si šel lehnout.

"Dobré ráno miláčku."
"Ahoj zlato, kdy jsi přišla? Ani jsem tě neslyšel."
"Asi v půl jedné. Tvrdě jsi spal."
Pobíhala po kuchyni v kalhotkách a tričku a z hrnku usrkávala kávu. Měla dobrou náladu.
"A jaké to bylo?"
"Perfektrní, mám tě od holek pozdravovat."
"No to určitě," pomyslel jsem si. "Jdu si zakouřit."
Vyšel jsem ven, zapálil si a zkontroloval vodu v bazénu. Cestou do kuchyně jsem vybral poštovní schránku. Byli v ní letáky, to se mi hodilo. Obálku s fleškou a dopisem jsem zasunul mezi ně.
"Máme tu letáky. Dám si sprchu." Poštu jsem položil na linku, dal Janě pusu a odešel do koupelny. Věděl jsem, že se bude v letácích hned hrabat. Ve sprše jsem si dával na čas.
Když jsem se vrátil seděla za stolem a běžela televize. Letáky byly rozhrabané a její výraz značil, že jí zřejmě vymřelo půl příbuzenstva. Určitě to viděla. V duchu jsem se zasmál.
"Stalo se něco zlato?" Zeptal jsem se s ustaraným výrazem.
"Nene,nic. Jen se mi udělalo nějak zle. Asi z toho kafe na lačno."
"Kolikrát ti mám říkat, že se máš nasnídat."
"No jo." Sebrala si mobil a knížku a odešla k bazénu.
V nitru mé duše se ďáblík tetelil blahem. Ležela u bazénu a dělala, že si čte. Ale nečetla. Bylo vidět, jak jí to šrotuje v té nevěrné hlavičce.

V mobilu mi zavrněla SMS a rozjela se konverzace.
"Viděla jsem video. Co ode mě budeš chtít, abys mlčel?"
"Ahoj. Budu chtít sex."
"Cože? Zapomeň. Ani nevím kdo jsi."
"V pořádku, zítra pošlu tvému manželovi stejnou flešku."
Chvíli nepsala a zdálo se mi, že snad brečí.
"Pojďme se nějak domluvit," odepsala.
"Vždyť se domlouváme, chci s tebou šukat."
Zase byl chvíli klid.
"Kdy a kde?"
"V sobotu u staré pískovny v 18.hodin."
"OK."
"A vem si na sebe něco hezkého."
Už neodepsala.

V pískovně jsem měl jedno místo. Menší plácek mezi stromy, kam nebylo vidět. Do areálu málokdo chodil. V týdnu jsem to tam náležitě připravil, vybral jsem místo, odkud budu vše pozorovat a o všem poučil Toma. A byla tu konečně sobota. Jana se chovala normálně, ale byla na ní vidět nervozita. Během dopoledne mi oznámila, že večer půjdou s holkama na skleničku, že jsou domluvené z minulého týdne. Samozřejmě mi to nevadilo. Večer se blížil a já byl snad nervóznější než ona. Kouřil jsem na terase, když přišla.
"Tak já jdu zlato, nevím, kdy se vrátím, tak na mě nemusíš čekat."
Byla oblečená do krátkých červených šatů, vlasy stahlé do culíku, hezky namalovaná. Boty na podpadku jí krásně tvarovaly nohy.
"Dobře. Hezky se bav." Na to už neodpověděla, letmo mě políbila a odešla.
"Tak a jdeme na to..."