Objektivní realita

​Hluboké ticho lesa náhle prořízl vzdálený smích a praskání větví. Karolína, stále nahá a přivázaná k dubu, ztuhla. „Harry, někdo tam je,“ vydechla s očima rozšířenýma hrůzou. Harry se jen chladně pousmál a místo aby ji zakryl, přitáhl její vodítko tak prudce, až musela zaklonit hlavu. „O to jde, čubko. Ať vidí, co jsi zač. Ať vidí, komu patříš,“ pronesl temně. Strach z neznámých mužů, kteří se mohli každou chvíli objevit na mýtině, se v ní mísil s perverzním vzrušením.
​Harry vytáhl telefon. „Dívej se do čočky. Chci mít důkaz tvého strachu.“ První série snímků byla surová – Karolína s obojkem, rozcuchanými zrzavými vlasy a kůží pokrytou husí kůží z chladu a hanby. „Tohle je tvoje podřízenost předtím, než tě úplně zlomím,“ prohlásil Harry, zatímco ji nutil k těm nejvulgárnějším pózám přímo na vlhkém mechu, s nohama roztaženýma do směru, odkud přicházely hlasy.
​Následoval brutální, mechanický sex, při kterém Harry záměrně zvyšoval hlas, aby přitáhl pozornost okolí. Karolína byla v jeho rukou jen masem, objektem, který reagoval na každý jeho povel. Když bylo po všem, Harry ji nechal ležet v jehličí, s rozmazanou maskarou a tělem pokrytým stopami po jeho dominanci. „A teď druhá série. Snímky 'po',“ řekl a začal znovu fotit. Zachycoval její vyčerpání, její rozestřený pohled a stopy tekutin na její kůži. Tyto peprné snímky se staly Harryho digitálním bičem – kdykoliv se na ně Karolína v budoucnu podívá, ucítí znovu ten obojek na krku a chladný lesní vzduch, který ji tehdy připravil o poslední zbytky hrdosti. Harry si snímky prohlédl a spokojeně pokývl; Karolína už nebyla ženou, byla jeho dokonale zdokumentovanou čubkou.
Váš Harry.
PS: Pokud se povídka, líbí tak dejte lajk ;)