Rychlovka na náplavce

Znali jsme se dlouho, několik let jsme spolu nebyli v kontaktu. Kdysi jsme spolu chodili, on byl můj první.
Napsal jen, že se chtěl zeptat jak se mám.

A druhý den už jsem stála na pražské náplavce, na smíchovské straně a čekala až přijde. Byl chladnější podzimní den.Nechal mě chvilku čekat, ale upřímně, to pomohlo tomu adrenalinu.

A pak jsem ho uviděla, jak jde tou svou mužnou chůzí, vysoký a široký ramena, od posledně byl víc svalnatý díky práci, temný pohled jako dřív. I po tolika letech, jsem věděla, co se mi na něm tenkrát líbilo. Já malá holčička,on velkej medvěd.

„Ahoj."
Řekl tak plaše a podíval si mi do očí.
„Ahoj." Odpověděla jsem a uhnula pohledem. Ihned ve mě cuklo, celé tělo se mi zachvělo.

A najednou ticho, nevěděla jsem co říct.
„Jdeme?" „Kam?" zeptala jsem se.
Chytil mě za ruku a mě před očima přelítl celý náš vztah, všechny ty dotyky - to moje poprvé.
Šli jsme jen o kousek dál pod most,kde nebyla žádná světla a on jako vždy najednou přepnul. Z toho hodného plachého kluka, najednou bylo zvíře.

Opřel mě tvrdě zády ke zdi, žádné líbání, žádné něžné doteky,jen hluboký pohled do očí. Beze slov mi jednou rukou zajel pod legíny a druhou, mě lehce chytil pod krkem a palcem mi zvedl bradu,vždycky jsem milovala jak je vysokej.
Jeho studená ruka,se mě dotkla dole,
nejdřív hezky pomalu hladil,a pak zrychloval,a mě zrychloval můj dech.
Pak mě otočil zády k sobě, stáhl mi legíny, slyšela jsem jen jak si rozepíná pásek.
Pak mě chytil jednou rukou za bok,druhou se chytil za péro a chvilku jen přejížděl z jedné dírky na druhou.
„ Děleeej." Byla jsem nedočkavá,strašně moc jsem ho chtěla v sobě,po tolika letech, ho zase cítit.
"Jen vydrž holčičko,chci si vychutnat ten pohled."
A pak ho tam vrazil, nelítostně, tvrdě a prudce vydechl. Jednou rukou se opřel o zeď, přitiskl se blíž ke mě a druhou rukou ,mě chytil za bok.
Začal přirážet víc a víc. Znal mě, věděl jak na mě, protože dveře do tohohle světa, mi otevřel on.
Mě se začal zvedat adrenalin, že nás někdo uvidí, studená zeď mě chladila na tvář a na ruce,a zároveň jsem cítila jak to ve mě stoupá,jak se to ve mě svírá. Jeho dech na mé tváři taky zrychloval. „ Chyběla si mi, holčičko."
To bylo to poslední co jsem potřebovala slyšet,rozklepaly se mi nohy,v břiše totální ohňostroj,sevřelo se mi snad všechno v těle,chytla jsem ho za ruku,kterou mě musel držet,protože jsem nedokázala pevně stát.
Pak už jsem jen slyšela jak nahlas vzdychá a cítila jak ho vyndal,rychle jsem se otočila, klekla si a otevřela pusu,nastřikal mi to všechno dovnitř a přitom mi koukal do očí.
„ Poslušná jako vždycky, holčičko."

Oba jsme se oblékli, rozloučili se a každý jsme šli jiným směrem.
Myslela jsem,že už ho nikdy neuvidím,no to jsem se spletla.