Lež.
Ani se nepohneš. Ruce dej od sebe, dlaněmi nahoru, přesně tak, jak to mám ráda. Zhasni to poslední světlo a dívej se do té černé tmy před sebou. Slyšíš ten déšť venku? To je moje tempo. To je rytmus, kterým ti teď budu milimetr po milimetru svazovat mysl.
Vím, jak moc jsi na mě celý zbytek dne myslel. Vím, jak tě ta moje předpolední slova pálila pod kůží a jak moc jsi doufal, že teď, před spaním, tě z toho ohně vysvobodím. Že ti dovolím se dotknout. Že ti dám aspoň malou, sladkou úlevu.
Podívej se na mě skrze tu tmu. Představ si, že se nad tebe nakláním. Moje vlasy ti vytvořily těžkou, voňavou ohradu kolem obličeje. Moje dlaně jsou chladné z té deštivé noci, ale když se ti položí na hrdlo, úplně ti vyschne v ústech. Pevně ti obtěžkám krk. Jen tolik, abys cítil tu váhu. Abys věděl, že tvůj dech teď patří mně.
Sjíždím rty k tvému uchu a ten můj šepot tě začíná paralyzovat.
‚Zítra je pátek, miláčku,‘ zašeptám a jemně tě kousnu do té měkké kůže pod uchem. Ostré, drzé kousnutí, po kterém ti projede tělem elektrický zkrat. ‚Zítra se ten tvůj svět rozpadne. Zítra si tě vezmu celého. Ale do té doby tě nechám hladovět. To je můj rozkaz.‘
Moje pravá ruka klouže po tvé hrudi dolů. Nehty ti kreslím linku přes břicho, klesám níž a níž... až tam, kde to nejvíc pulzuje. Zastavím se. Cítím ten šílený žár, co z tebe stříká. Sleduju, jak křečovitě zvedáš hruď, jak se ti zadrhnul dech v hrdle a jak v tom tichu prosíš... prosíš očima, abys směl.
‚Nesmíš,‘ řeknu ti tím nejtišším, nejsametovějším hlasem přímo do pootevřených rtů. ‚Stahuji ruku zpátky. A ty ty své ruce z polštáře nezvedneš. Budeš takhle ležet celou noc. Budeš spát v tomhle ohni, s tímhle těžkým, rozvrtaným tělem, a budeš poslouchat ten déšť.‘
A víš, co je na tom nejlepší? Že ty teď zavřeš oči a já budu to jediné, co uvidíš. Otrávila jsem ti sny, můj hodný kluku. Bude se ti zdát o mých rukou na tvém krku, o mých rtech na tvé kůži a o tom, jak bezmocný pode mnou jsi. Celou noc mě budeš hledat v té tmě, budeš se probouzet horkem a zatínat pěsti do prostěradla.
Zítra si pro tebe přijdu. Po soumraku.
A teď spi... pokud to vůbec dokážeš. Dobrou noc, můj závislý vězni.
Similar stories
-
For weeks it had lived only in her phone. Jessica had not expected it to be this hard. In her head it had been simple. She would swipe, she would charm, some beautiful, easy woman would say yes, I'd…
17 days ago 1 88 4 -
It was a Saturday morning Intercity train. The carriage was quiet, save for the rhythmic metallic hum of the tracks. A few rows away, she sat looking out the window, but her posture gave her…
1 month ago 0 80 1 -
There are nights when the noise of the world simply fades away, and everything narrows down to a few inches of distance. Saturday morning had been nothing but a prelude: a chance encounter, a glance…
2 months ago 0 61 0 -
[May 25, 2026 - Vienna] I just met up with a guy who just tied me up, tickled me, and edged me. He smelled good. He subdued me. He wasn't great at teasing, but he tried. Honestly, he was there for…
2 months ago 0 33 0 -
The afternoon sun streamed through the large windows of the cottage, casting long shadows across the old wooden floors. The old house, rather mansion than cottage, had seen better days but was ideal…
2 months ago 0 48 2