Cesta z temnoty: Vášeň na perónu

Vlak s trhnutím zastavuje na malé, zapadlé stanici uprostřed lesů. Vystupuju do chladného, deštivého večera. Celý den byl jeden nekonečný, vyčerpávající hnus – namáhavá práce na pobočce, neustálý tlak od šéfa, dotazy klientu a brutální stres, který mi svíral žaludek do křeče. Sedám si na starou dřevěnou lavičku pod plechovou stříškou, objímám si ramena a sleduju, jak vlak odjíždí. Padá na mě hluboká, smutná nálada. Cítím se tak strašně sama, zlomená a unavená.
Pak se ze tmy vynoří silueta. Setkání, v které jsem už ani nedoufala.Přicházíš ty, s deštníkem v ruce. Vidíš mě schoulenou v tom chladu, nic neříkáš, jen odhodíš deštník, klekneš si přede mě a vezmeš moje ledové dlaně do svých teplých rukou. Když se mi podíváš do očí, ta tíha celého dne se v jediné vteřině zkratuje. Ten nahromaděný stres se bleskově promění v neovladatelnou vášeň a obrovský, nadržený chtíč, ve kterém je ale schovaná hluboká potřeba něhy. Chci ze sebe tu únavu dostat. Chci zapomenout, kdo jsem. Chci tě cítit, hned tady, pod tou plechovou stříškou, za zvuku padajícího deště.Vstávám a tiskneš mě ke staré dřevěné stěně nádražní budovy. Naše líbání je nejdřív neuvěřitelně něžné – tvoje rty se měkce dotýkají mých, ochutnáváš mě, jako bys mě chtěl zahřát. Ale během vteřiny ta něha přeroste v dravý hlad. Rveme ze sebe oblečení, dešťové kapky nám dopadají na ramena, ale nám je to jedno. Zaje si mi prsty hluboko do mých vlasů, až k pokožce hlavy. Nezaváhal si. Sevřel si je v pěst a pevným, naprosto kontrolovaným pohybem mi zaklonils hlavu dozadu.Chci tě celého.Chytneš mě pevně za zadek, zaboříš mi prsty hluboko do půlek a jemně mě nadzvedneš, abych si mohla obmotat nohy kolem tvého pasu. Ta touha mě spaluje. Tvoje ruka sjede dolů pod rozepnuté džíny. Moje kundička je už úplně tekutá, žhavá a nadržená, touhou celá pulzuje. Začneš mě prsty dráždit – nejdřív neuvěřitelně citlivě, kroužíš kolem mého klitorisu, a pak přitvrdíš. Rychle, hluboko, přesně tak, jak to moje tělo vyžaduje. Už to nevydržíst. Opřeš mě pevně o dřevěné trámy, roztáhneš mi nohy ještě víc a já cítím tvůj penis – je obrovský, pulzující, tvrdý jako skála a horký. Bez jakéhokoli varování ho do mě vrazíš celou svou délkou až po koule. Vyrazíš ze mě dech, ale zároveň se mi podíváš hluboko do očí.
„Miluju tě,“ vyhrkneš chraplavě, jako bys tím chtěl zahnat veškerou moji bolest, „tvoje kundička mě tak nádherně svírá, mám to tak strašně rád.“ Je to naprosto divoký, neslušný sex na opuštěném místě, ale propletený s neskutečnou intimitou. Tvoje přírazy jsou rychlé, surové a tvrdé, ale mezi každým z nich mě políbíš na krk, na rameno, na rty. Rukama mi divoce svíráš zadek, tiskneš se na mě celou svou vahou a bereš si mě s takovou intenzitou, až lapám po dechu. Každý tvůj úder mi vymetá z hlavy ten zkurvený stres z práce. Moje roztáhlá kundička tě pevně svírá, teču ti na tvůj tvrdej penis a křičím do té deštivé noci ta nejvíc sprostá a vášnivá slova. Ten šílený, křečovitý orgasmus mě úplně ochromí. Ty se o vteřinu později s hlubokým, hrdelním zařváním uděláš hluboko ve mně a zaplavíš mě svým horkým spermatem.. Pomalu mě spouštíš nohama na zem, kolena se mi třesou a sotva mě udrží. Zůstávám opřená o dřevěnou stěnu, z hrdla se mi dere těžký dech a mezi stehny mi stéká tvoje horké sperma smíchané s mým vlhkem.
Kolem nás je zase jen ticho a šumění deště. Čekám ten chladný odtažitý moment, který občas po takovém divokém mrdání přichází. Ale ty místo toho uděláš krok ke mně. Jemně mě obejmeš kolem pasu, schováš si obličej do mých mokrých vlasů a začneš mě pomalu hladit po zádech. Tvůj dech mě hřeje na kůži. Stres z práce je pryč, ta smutná nálada se rozplynula v dešti. Ležíme v tom těsném objetí na opuštěném peróně a ty mě jemně políbíš na čelo. Z dálky se ozve hřmění dalšího blížícího se vlaku. Kam nás ten zítřek doveze? Skončí ten klid hned ráno s budíkem, nebo jsme v téhle divoké a něžné noci našli něco, co nás udrží nad vodou už napořád? Pohled do tvých teplých očí mi dává naději, ale odpověď zůstává viset ve vzduchu společně s padajícími kapkami deště...