Tentacle fetish

Moc mě baví, poslouchat od lidí s nějakou úchylkou jejich sexuální představy a touhy. A když je to jen trochu možné, snažím se to nějak zpracovat do povídky. Jsem rád, že tahle udělala radost.
---------------------------------------------------------------

Kláru probudilo slunce, které jí právě začalo svítit na její tvář. Ve snu byla kdesi daleko doma. Vstala a pohlédla z okna. Kam jen dohlédla byl nekonečný oceán. Zdánlivě fádní pohled na klidnou mořskou hladinu by kdekoho už za ty roky omrzel. Ne tak Kláru, při tom pohledu jí vždy zašimralo a nenechával jí to klidnou. Už jako malá toužila potápět se a prozkoumávat, co se ukrývá pod hladinou moří a oceánů. Vlastně tomu zasvětila celý svůj život. Byla nejmladší mořskou bioložkou s vlastním výzkumem. Její laboratoř byla velmi prostá. Vlastně to je jenom malá chatrč přímo na břehu malého ostrova v karibském moři. Jednou začas přijedou kolegové z nedalekého ostrova se zásobami a vyzvednout vzorky. Už si zvykla, že si musí dělat vše sama, opravovat skromný příbytek, udržovat v chodu loď, čistit solární panely a podobně. Vždy se těšila, když za ní někdo měl přijet. Neměla ráda elektronický způsob komunikace, ale mnohdy to byl jediný její kontakt s civilizovaným světem. Už několik let se věnuje výzkumu zdejší populace chobotnic. Tento tvor jí vždy velmi fascinoval. Inteligence a přizpůsobivé vlastnosti jí stále nepřestávali udivovat. Ráda se denně potápěla a dokumentovala vývoj a život těchto krásných živočichů.

Tak začíná každé její ráno, aby nemusela pokaždé plnit láhve se vzduchem, je schopná udělat pár ranních snímků na jeden nádech. Pak ještě mokrá při snídani odesílá fotky na univerzitu. Při potápění bez láhve se vzduchem si připadá neskutečně volná, jako by byla sama součástí mořského světa. Bere do ruky fotoaparát, které chrání podvodní pouzdro. Nasazuje masku. Voda je příjemně osvěžující, i když její teplota je přes 30°C. Nemusí plavat daleko, kousek od laboratoře začíná malý útes, kde se nejčastěji potápí a vždy je k nalezení některá z chobotnic zdejší kolonie. Poslední nádech, ploutve se vymrští nad hladinu. Její mladé tělo se noří do hlubin. Díky zátěžovému opasku nemusí příliš kopat ploutvemi a prodloužit tím tak celkový čas na fotografování pod vodou. Hned zahlédla většího jedince na dně útesu. Vyrovná tlak a připravuje si fotoaparát. Nádherná fotka, další. Trochu kopne ploutvemi. Chce to větší detail. Plave blíž a lehá si na dno. Nehýbe se, pouze neznatelné pohyby prstu na spoušti. Přesto se obě oči chobotnice otočí k ní. Je neuvěřitelné, jak jsou oči chobotnic chápavé. Mají zkoumavý pohled jako malé děti, když vidí poprvé kolotoč. Chobotnici nezvyklá návštěva na dně velmi zaujala. Pohybem po dně se přibližuje ke Kláře. Ráda si s nimi hraje a mazlí, ale když má láhev se vzduchem, při volném potápění se vždy omezí jen na pár snímků a plave hned nahoru.

Tentokrát jí ale pohled do očí toho nádherného tvora fascinoval natolik, že se nechala unést a úplně zapomněla, že je osm metrů pod hladinou a není ryba nebo delfín. Pustila spoušť fotoaparátu a nechala si chapadlem pohladit ruku. Někdy jsou pohyby neskutečně pomalé a plynulé, ale někdy také velmi rychlé a nečekané. Také pohladila chapadlo dlaní ruky. První kontrakce jí nečekaně škubla hrudníkem. Ihned jí to vrátilo do reality. Pohlédla k hladině. Pevně stiskla madlo fotoaparátu a jemně se odrazila ode dna. Musí na vzduch. Chobotnice ale dalším chapadlem velmi hbitě obtočí jednu její nohu. Kláru to velmi překvapilo, ještě se jí to za ty roky nikdy nestalo. Trochu zpanikařila a párkrát kopla nohou, jako by chtěla chapadlo setřást. Pak se konec chapadla lehce dotkl jejího spodního dílu plavek, to jí velmi překvapilo. Lehce zasténala a pustila pár bublin. Chobotnice svoje rameno stáhla zpět a ona už plave ke hladině.

Kouká na fotky a přemýšlí o dnešním ranním zážitku. Do svého deníku si píše jen technické věci. Ale v hlavě se jí honí jedna myšlenka za druhou. Ještě ani nedojedla a jde si připravit výstroj. Kontroluje tlak v láhvi a uchycení, vše se zdá v pořádku. Do fotoaparátu dává nabitý akumulátor a prázdnou kartu. Cítí vzrušení. Dnes je to jiné. Zajímá jí, jaké interakce je takový tvor schopný, uvažuje vědecky. Ale přesto jí napadají i myšlenky zcela nevědecké, a tak bláznivé, že se jim sama brání. Ještě zkontrolovat automatiky. Vše se zdá být v naprostém pořádku. Láhev si bere na záda. Do ruky ploutve a fotoaparát. Skáče do modré vody.

Ještě není ani dva metry pod hladinou a rozhlíží se po blízkém dně. Slunce už je vysoko nad obzorem. Útes a dno splývají v jeden celek hrou úzkých paprsků světla. Kláry cvičené oko systematicky prohledává nejbližší okolí. Klesá. Je na stejném místě jako ráno. Srdce jí tluče o poznání rychleji. Je trochu nervózní. Rozhlíží se kolem. Snaží se správnou technikou dýchání zklidnit nedočkavé srdce. Klečí na písčitém dně. Najednou cítí lehké zašimrání na lýtku. Koukne za sebe, ale vidí jen trávu a písek. Zůstává nehybná, nechce ho vyplašit. Pomalu dýchá a pevně a oběma rukama svírá fotoaparát. Stejné jemné dotyky cítí i na druhé noze. Opatrně a pomalu nakloní hlavu a koukne pod sebe. Z písku vybíhají dvě chapadla a točí se jí kolem nohou. Snaží se být uvolněná, zatím necítí žádný tlak, je to velmi jemné. Právě cítí, jak se špičky chapadel dostaly až na její vnitřní stranu stehen. Dlouze vydechne a její pohled následuje bublinky stoupající k hladině. Pokládá fotoaparát na dno. Rukama přejede přes obtočená stehna. Chapadla jsou velmi jemná a doslova kloužou na její opálené kůži. Přejede dlaněmi přes stehna až na obě půlky. Zlehka je pohladí a propne se, až cítí ocelovou lahev na zádech. Pak rukou sjede přes plavky a pohladí je.

Koukne se dolů a mezi nohama se v písku vynoří další chapadlo, které směřuje do jejího klína. Instinktivně chce sevřít stehna. Ale teď teprve pocítí sílu chapadel, které jí obepínají stehna. Nejde to. Opět povolí svaly a pomalu vydechne. Pod plavkami cítí jemný konec chapadla. Vzrušující pocit. Nikdy tohle předtím při mazlení s chobotnicemi nezažila. Rukou vyvíjí tlak na chapadlo v jejím rozkroku. Další dvě chapadla směřují podél jejích rukou nahoru. Jemně je obtočí. Doteky jsou jemné a něžné. Nebrání se. Může pohybovat zápěstím a neustále hladí chapadlo v jejím klíně. Vzrušení už ovládlo celé její tělo. Skoro si ani nevšimla, že další chapadla se dotýkají jejích ňader. Jasně cítí malé přísavky, jak neodbytně prozkoumávají celé její tělo. Všechny její erotogenní zóny jsou aktivované. Voda hladí zbytek těla. Příjemné pocity a vlna štěstí prošla celým jejím tělem. Plně se odevzdala tomu nádhernému tvoru, který velmi empaticky reaguje na její řeč těla, jak by to nedokázalo nic jiného na světě. Nemůže být nic krásnějšího. Pomalu dýchá a užívá si krásných dotyků.

Vše je tak intenzivní. Každé její škubnutí, každý dotyk či tlak na správné místo je okamžitě zaznamenáno do databáze a vzápětí ihned ověřeno, zda působí příjemně. Dotyky jsou silnější a rychlejší. Také dech se jí zrychlil. Jasně slyší pípání hodinek. Posledních 15 min vzduchu v láhvi. Ani dál nepřemýšlí, jenom rukou přitlačí chapadlo hlouběji do rozkroku. Konec tře její klitoris. Cítí jasný podtlak. Zasténá a vydechne. Pohyby začínají být rychlejší. Trochu se chce propnout a zaklonit. Ale chapadla jí pevně drží. Jako by těch chapadel nebylo osm, ale tisíc. Dýchá rychleji. Rozkrok jí hoří. Nelze už určit, co způsobuje kde jaký tlak. Je plně odevzdaná do jeho moci. Zcela uvolněným tělem projíždí další vlna vzrušení. Vše klouže po její hladké kůži. Každou další vteřinou jsou její smysly zaplaveny dalšími hormony štěstí. Lehce se naposledy zavlní. Pak propne celé tělo i přes sílící tlak chapadel. Orgasmus je táhlý a dlouhý. Dotyky a hlazení neustávají. Vše se kolem točí. Najednou není dno, není hladina.

Jak trochu odezní orgasmus. Teprve teď si uvědomí, že zadržovala dech. Mocně vydechne skrz automatiku vzduch z plic. S čerstvým kyslíkem se jí znovu vrací smysly. Je v náruči toho nejvíce empatického milence, jakého kdy poznala. Chapadla jí stále něžně hladí. Kouká se dolů na hodinky. Kontroluje tlak v láhvi, bude muset jít nahoru. Z písku jsou vidět dvě nádherné oči. Jak chapadla pomalu ustupují, ustupuje i její vzrušení. Chtěla by tu zůstat déle, přes noc, na věky…

Nejde to. I on to ví... pohladí ho. Bere fotoaparát. Protáhne končetiny, je unavená. Ztěžka plave pomalu nahoru. Těsně u hladiny začnou pípat hodinky. Sama cítí, že z automatiky nejde vzduch pod moc silným tlakem a mnoho ho v láhvi už nezbývá. Když se souká na malé molo, cítí se najednou těžká. Ve vodě bylo tak krásně. Ještě je celá mokrá, sedá za stůl a začíná do počítače ťukat zcela novou kapitolu jejích nových podvodních zážitků a výzkumu.