Nudapláž Brno

Ja úterní parne a větrné odpoledne. Mam z prace v sobe nasranost a napětí zároveň, tak me nenapadne nic lepšího, než si vzít kolo a jet na přehradu na nudaplaz se okoupat. Vzhledem k počasí nečekám velkou účast, ani otevřený stánek. Asi po půl hodině přijíždím na místo. I když bylo pod mrakem, tak jsem přijel úplně spoceny a těším se do vody. Jakmile přijíždím k pláži a rozhlížím se po ideálním místě, spatřím pouze pár lidi na pláži. Výborně. Bude tu klid. Zaparkuju kolo nalevo u dřevěných schodů, které vedou do vody. Z batohu vytáhnu ručník, sednu si na něj a postupně se svléknu. Nasadím si pouze sluneční brýle a jdu do vody. Vždy plavu od schodu k bójce napravo a stočím se opet k plazi, kde je značka s kotvou pro parníky. Tam se zase stočím doprava a plavu podél pláže zpět ke schodům. Jak tak plavu už podél pláže, neunikne mi, že tam na ručníku leží pravděpodobně mladá drobnější žena. Vidím z vody pouze nohy a zadeček. V ten okamžik, jakoby cítila můj pohled, hbite si sedne a otočí se na mě. Poznávám její tvář, i když se schovává pod slunečními brýlemi. Opravdu je to ona. Ta nádherná mladá slečna, kterou občas potkávám na ulici v našem městě. Jakmile ji jednou spatříte, nikdy se Vám z hlavy nevytratí.. a teď tam jen tak sedí, naha, dokonalá. Nemohu z ní spustit oči. Z jejich křivek. Krásná prsa o kterých jsem si vždycky snil, jak asi vypadají. Okamžitě mi naskočila husí kůže.
Vůbec netuším jak dlouho jsem na ni zíral. A jestli mě poznala. Přidal jsem na tempu a odplaval dal. Zastavil jsem u schodů do vody a snažil jsem cele to vzrušení rozdýchat. Jdu pomalu schod po schodu nahoru a lehám si na svůj ručník. Nemůžu tu myšlenku opustit.
Když v tom náhle vidím, že mi slunce zabral nějaký stín automaticky se otočím a ona stojí nade mnou. Jen se zlehka neusmívá a drží ručník, který ji zakrývá to úžasné tělo. Zeptá se mě, jestli si muže lehnout vedle. Jsem úplně v údivu a jen tupě zírám a přikyvuji. Jak pokládá ručník, tak raději otočím hlavu. Nechci, aby to vypadalo, že si detailně prohlížím její tělo.
Chvíli je trapné ticho až nakonec to zachrání otázkou, jestli si půjdeme zaplavat. Oba se zvedáme z ručníků a míříme ke schodům. Jdu před ni, aby mě nelákal pohled na její krásný zadek. Ve vodě se zastavím a otočím čelem k ní. Stojím kousek níž než ona a tak máme obličeje přímo naproti sobě. Dívám se ji do očí a udělám, co jsem chtěl udělat uz dávno. Políbím ji. Trošku nechápavě se na mě podívá a nakonec mě obejme a polibek opětuje. Na nic neváhám a taky ji obejmu.
Postupně mi sjíždí ruce po jejím těle až na zadeček, kde ji pevně chytnu a přitisknu k sobě. Od té chvíle už nikdy nebude nic jako dřív...