Potkal jsem ji na schodech pozdě večer.
Už několikrát jsme se míjeli. Pokaždé ten stejný pohled. O vteřinu delší, než by měl být. Pokaždé jsem cítil, že se na mě podívá ještě jednou, když si myslí, že už ji nevidím.
Tentokrát jsem se nezastavil, abych ji nechal projít.
Zůstala stát o schod níž. Dívala se na mě a čekala.
Ty se mě bojíš?“ zeptal jsem se tiše.
Ne.
Tak proč se ti třesou ruce?
Podívala se na ně, jako by si toho sama nevšimla. Udělal jsem krok blíž. Neucukla.
Natáhl jsem ruku a konečky prstů jsem jí pomalu přejel po předloktí. Jen lehce. Tak pomalu, že jí po kůži okamžitě naskočila husí kůže.
Takže se nebojíš, řekl jsem.
Zavrtěla hlavou.
Naklonil jsem se k ní. Cítil jsem její dech.
Jestli nechceš jít se mnou, řekni to teď.
Neřekla nic.
Jen se na mě podívala tím pohledem, který jsem znal už ze schodů.
Vzal jsem ji za ruku a vedl ji dolů. Dveře do sklepa za námi tiše zaklaply.
Najednou nebylo slyšet nic.
Jen její dech.
Stála přede mnou v přítmí a já se jí několik vteřin vůbec nedotkl. Právě to ji znervózňovalo nejvíc. Nevěděla, co udělám. Nevěděla, kdy to udělám.
Přistoupil jsem k ní pomalu.
Položil jsem dlaň vedle její hlavy a naklonil se tak blízko, že jsem rty téměř cítil její ucho.
Podívej se na mě,Poslechla
Přejel jsem jí prsty od zápěstí vzhůru po paži. Pomalu. Pak přes rameno a lehce po straně krku. Cítil jsem, jak se zachvěla.
Tohle je naposledy, kdy se tě ptám, zašeptal jsem. Chceš odejít? Ne.
Tentokrát odpověděla okamžitě.
Položil jsem jí prsty pod bradu a zvedl jí obličej ke mně.
Tak mi věř. Zavřela oči.
Ne. Dívej se na mě.Otevřela je.
A právě v tom okamžiku jsem věděl, že se mi poddala. Ne proto, že by musela. Ale protože přesně to chtěla.
Chtěla, abych vedl já.
Přejel jsem jí dlaní po zádech a přitáhl ji blíž. Cítil jsem její zrychlený dech proti svému tělu. Každý můj pomalý dotek ji nutil čekat na další.Ale já nespěchal.
Chtěl jsem, aby cítila každou vteřinu.Každé přiblížení.
Každý můj nádech těsně u jejího krku.
A hlavně to, že v tom tichém sklepě teď přesně ví, kdo vede.Ruce za záda, řekl jsem tiše.Poslechla.
A já se usmál.
Hodná.
Similar stories
-
For weeks it had lived only in her phone. Jessica had not expected it to be this hard. In her head it had been simple. She would swipe, she would charm, some beautiful, easy woman would say yes, I'd…
9 days ago 1 56 3 -
It was a Saturday morning Intercity train. The carriage was quiet, save for the rhythmic metallic hum of the tracks. A few rows away, she sat looking out the window, but her posture gave her…
26 days ago 0 64 1 -
There are nights when the noise of the world simply fades away, and everything narrows down to a few inches of distance. Saturday morning had been nothing but a prelude: a chance encounter, a glance…
1 month ago 0 56 0 -
[May 25, 2026 - Vienna] I just met up with a guy who just tied me up, tickled me, and edged me. He smelled good. He subdued me. He wasn't great at teasing, but he tried. Honestly, he was there for…
1 month ago 0 32 0 -
The afternoon sun streamed through the large windows of the cottage, casting long shadows across the old wooden floors. The old house, rather mansion than cottage, had seen better days but was ideal…
1 month ago 0 44 2