Krásná letní bouřka

Sedíme v kavárně naproti sobě. Zatímco zběžně konverzujeme o počasí, víkendu, práci a domácích zvířatech, pozoruju tě. Jak se chováš, jak se na mě koukáš. Jestli mi skáčeš do řeči a jak jednáš s obsluhou.
Díváš se mi do očí, ale nelze přehlédnout, že občas mi do výstřihu tvůj pohled zabloudí. Mohla jsem si vzít rolák, jenže mě vlastně docela baví, tě provokovat. Dneska se vidíme poprvé v životě, a jsme z toho oba tak trochu nesví.
Rande z internetu, v našem věku? Všechno je možné. Třeba to tentokrát vyjde. Mám pocit, že s tebou by to šlo.
„Promiň,“ tváříš se provinile, když omylem pod stolem narážíš kolenem do mého a automaticky omluvně to místo pohladíš. Pousměju se a kývám hlavou, že se přece nic nestalo.
Na ten letmý dotek pak ale myslím po zbytek schůzky.
Když se loučíme, vnímám hlavně tvůj úsměv. „Rád bych tě ještě viděl,“ říkáš, a já se taky usmívám a kývám hlavou, když si rovnou domlouváme další setkání.
Na rande č. 2 dorazím s předstihem a očekáváním. Sama si nejsem jistá, jak daleko tě dneska nechám zajít, pokud o to samozřejmě vůbec budeš stát. Procházíme se a povídáme si, a mně dochází, že je mi s tebou fakt pěkně. Co nám naopak vůbec nepřeje, je počasí – původně slunečné odpoledne nahradila zákeřná letní bouřka, takže je jasné, že dneska to na procházky nebude, což dokládají naše promoklé svršky.
Po marné snaze najít otevřenou kavárnu, kde bychom se mohli schovat, přicházíš s odvážným návrhem, pozvat mě k sobě domů. Když to říkáš, sleduješ mě trochu nejistě, a oba víme, že tohle pozvání trochu překračuje pomyslnou hranici slušnosti. „Může se to pěkně zvrtnout,“ našeptává mi můj vnitřní radar, který tě ale zároveň neidentifikoval jako masového vraha, což mě trochu uklidňuje.
Vidíš moje váhání a ujišťuješ mě, že tohle pozvání opravdu nepatří do kategorie „slečno, pojďte se podívat na moji sbírku motýlů.“ Směju se a souhlasím, zatímco drkotám zuby, protože jsem si na tu procházku nevzala nic víc, než šaty z tenké látky, které mě teď, když jsou celé promáčené, studí po celém těle.
Když si pak u tebe doma vysuším vlasy ručníkem, zabalím se do deky a ty hodíš moje šaty do sušičky, po očku se rozhlížím kolem, když jdeš uvařit čaj. Musím přiznat, že je mi s tebou dobře.
Vnitřně jsem se už dávno rozhodla, že jestli na mě něco zkusíš, nebudu se bránit – jenomže ty nic nezkoušíš. Nejsem z toho zklamaná, ale možná trochu nesvá. Prostě úplně normálně konverzuješ s polonahou holkou u sebe v obýváku nad čajem, jako by se nechumelilo. Trochu mě to vzrušuje, ale první krok teda určitě neudělám. A tak si prostě povídáme, ty v suchém oblečení, a já v dece – mezitím sušička pracuje na plné obrátky a čaj pomalu stydne.
Cítím se s tebou v pohodě, a o to jde. Když sušička zapípá a já se obléknu do suchého, trochu zalituju, žes ze mě tu deku nestrhnul, ale vlastně jsem ráda, žes to neudělal. Tvůj morální kredit v mých očích to zvyšuje, rytíři.
Nastává čas odejít. Obléknu se a když se obouvám, vnutíš mi ještě svoji mikinu, aby mi venku po tom dešti nebyla zima. Trochu se mi posmíváš, že vyfintit se na rande je jedna věc, ale být zároveň praktická žena, to je věc druhá (a umění) – ale já vím, že jsou to dobré žerty. Když se k tobě pak otočím, připravená k odchodu, přitáhneš si mě k sobě a vsuneš ruce pod tu mikinu, cos mě před chvílí přinutil obléknout na ty hezké (a zcela nepraktické) šatičky. Přitiskneš mě ke stěně a líbáš mě, zatímco já si uvědomuju, žes asi přece jen cítil touhu ze mě tu deku strhnout – a to mě rajcuje. Moc se nebráním, i moje ruce bloudí po tvém těle. Tiskneš se ke mně slabinami a já vím, že to, co jsem si na sebe právě oblékla, půjde během pár minut zase dolů. Ale ještě ne, zaříkám se v duchu. Pěkně pomaloučku.
Tu mikinu, co voní jako ty, ze mě sundáš jako první, a šaty hned vzápětí. Cítím tvoji ruku na břiše, pak na prsou, a najednou před tebou stojím jen v podprsence a kalhotkách. Skláníš se ke krajkovému košíčku, trochu ho shrneš a s upřeným pohledem do mých očí začneš jemně sát moji bradavku. Zasténám. Tohle přesně mám ráda. Neřeším, jak to víš, ale v mžiku ti přes hlavu přetáhnu tričko, abychom na tom byli aspoň trochu stejně. Zlehka mě manévruješ do ložnice, kde si leháme na postel. Přitáhnu si tě k sobě a ty mě objímáš. Tvůj jazyk se mazlí s mým, ve slabinách cítím tvoje vzrušení a na prsou tvoje ruce. Pak se tvoje polibky začnou přesouvat níž – škádlíš mě a nepospícháš, a to mě vzrušuje. Jemně mě kousneš do krku a já ti přejedu nehty přes záda a rozkošnicky se prohnu, když zavzdychám.
Přesouváš se přes hrudník až ke košíčkům podprsenky, nejprve ochutnáš z jednoho, pak z druhého. Trochu se chvěju, vím moc dobře, co bude následovat, a nemůžu se dočkat. Když odhrnuješ krajku kalhotek, zavzdychám. Pousměješ se, sundáš mi je a noříš se mi do klína, zatímco do mě ještě zlehka začneš zasouvat prst. To jsem nečekala, ale je to definitivně něco, co nehodlám odmítnout. Sténám nahlas, vyju slastí, a vím, že i ty si to náležitě užíváš.
Už jsem skoro na vrcholu blaha, ale chci, abys z toho taky něco měl. Přitahuju si tě k sobě, hrozně moc tě chci. Vstupuješ do mě a moje tělo vybuchuje rozkoší. Prohýbám se pod tebou a křičím, a ty do mě přirážíš a užíváš si mě.
Skláníš se ke mně a líbáš mě, ale já se právě chystám prohodit role. Otáčím tě na záda, abych si tě mohla osedlat. Pomalu vysedávám, sleduju tvoje reakce. Skláním se k tobě – moje vlasy tě šimrají v obličeji, a ty mi je jemně odhrnuješ. Hladíš mi prsa a osvobozuješ je z podprsenky.
„Rychleji, prosím,“ zasténáš tentokrát ty, a já trochu zrychlím, abych splnila tvoje přání. Znovu se k tobě skláním. Bereš do úst moji bradavku a saješ, což ve mně vyvolává ještě dozvuky nedávného orgasmu. Unikne mi slabý sten, zrychluji tempo. Vztyčím se a zajedu si rukou do klína, zatímco na tobě vysedávám. Líbí se ti to, to já poznám. A když zatneš pánev, i já mám co dělat, abych udržela rytmus.
Najednou mě ze sebe shodíš. „Otoč se,“ zašeptáš a já poslušně kleknu na všechny čtyři. Pohladíš mě po zádech, po kůži přejedeš nehty. Prohnu se. Pak do mě vstoupíš. Klesám na lokty, otáčím se k tobě a dívám se ti do očí, zatímco dávám nohy opatrně k sobě tak, abys ze mě nevyklouznul. Přirážíš a zasténáš. Pousměju se. Vím, že aktuálně jsi v dost těsném prostředí, ale rozhodně se nezdá, že by ti to vadilo. Skláníš se ke mně a rukama objímáš moje prsa. Pak se pomalu, aniž bychom přerušili naše spojení, vztyčíme do vertikální polohy. Klečíme na kolenou a já určuji rytmus, zatímco ty mi hladíš prsa a líbáš mě zezadu na krk. Vnímám naše propojení i to, jak oba vzdycháme rozkoší. Pomalu z tebe slezu, otočím se k tobě a políbím tě, zatímco ty mě jemně zatlačíš pod sebe a já tě okamžitě ucítím v sobě. Zvedám nohy a opírám ti je o ramena, a ty zrychluješ tempo našeho milování. Když si rukou zajedu do klína a začnu si hrát, což mi téměř okamžitě přivodí druhý orgasmus, vnímám, jak ze mě vyklouzneš, zasténáš a následně na prsou ucítím vlhké teplo tvého vyvrcholení. Tiskneš mě k sobě a ve vzduchu pořád ještě visí naše energie, které se právě propojily. „Musel jsem tě ještě zdržet, abys zase nezmokla,“ šeptáš mi do vlasů, a já vím, že ode dneška mám ráda letní bouřky.