Růženka a menu pro dospělé

Díval jsem se na ni s lehkým, téměř dravým úsměvem a mlčel. Po patnácti letech se znovu ocitla přede mnou - nahá, osprchovaná, bez jakéhokoli ostychu. Z veselé, drzé vrabčice se stala odevzdaná laň, která se naučila přežívat v kleci. Ale dnes večer v tom soukromém wellnessu nebyla žádná klec. Jen teplo sauny, tlumené světlo a tři hodiny času, které jsme si vyhradili jen pro sebe.
Seděla naproti mně v sauně, ručník volně přehozený přes stehna. Když se teplota dostala na správnou úroveň, zeptal jsem se tiše:
„Růženko… jak jsi na tom s ambicemi? Co vlastně chceš od života teď?“
Podívala se na mě dlouze. „Vlastně nevím.“
„A co chceš ode mě?“
Chvíli mlčela. Pak to řekla skoro šeptem: „To samé, co kdysi… aspoň na chvíli.“
Usmál jsem se. „Řekni to nahlas.“
Mlčela. Místo slov se přisunula blíž, rozbalila můj ručník a sklonila se. Její rty se kolem mě zavřely s tou starou, hladovou přesností. Bylo to mokré, teplé, dychtivé. Nechal jsem ji pracovat pár dlouhých vteřin, vychutnával si ten kontrast – jak se ta kdysi nezkrotná holka teď snaží potěšit. Pak jsem ji jemně, ale nekompromisně chytil za krk a zvedl k sobě.
„Co chceš?“ zeptal jsem se znovu, přímo do očí.
Mlčela. Oči měla rozšířené vzrušením.
„Dobře,“ řekl jsem klidně. „Tak ti představím svoje menu. A tentokrát nebude vanilkové.“
Podebral jsem ji, držel za krk a odnesl na široké lehátko. Lehce jsem ji hodil na záda. Než stačila cokoli říct, jsem se mezi její nohy, rozevřel je a přitiskl ústa na její už vlhkou kundičku. Jazykem jsem ji prozkoumal hluboko, pomalu, pak rychleji. Její boky se zvedaly proti mně, dech se jí zrychloval. Byla tak citlivá, skoro až bolestivě.
„Neměla jsi to dlouho, viď?“ zašeptal jsem mezi polibky. „To je dobře. Ale dneska tu nejsi kvůli svému orgasmu.“
Vstal jsem, posadil se do křesla naproti a nechal ji ležet roztouženou, zmatenou, s rudými tvářemi.
„Nelíbím se ti?“ zeptala se tiše.
„Hraj si sama. Ukaž mi, že víš, jak se udělat.“
Chvíli váhala, ale pak poslechla. Prsty se jí zabořily mezi nohy, začala se třít, nejdřív stydlivě, pak rychleji. Tváře jí hořely, dech se měnil ve vzdechy. Když se její tělo začalo napínat k vyvrcholení, chytil jsem ji za zápěstí a odtáhl ruku pryč.
Vztek v jejích očích byl krásný.
Otočil jsem ji na všechny čtyři, zatlačil jí ramena dolů, takže zadek měla vysoko. Stoupl jsem si za ni. Jednou rukou jsem ji chytil za vlasy, druhou přejel po jejím zadečku a pak ji plácl - ostře, hlasitě. Trhla sebou, ale zůstala na místě. Plácl jsem ji znovu, tentokrát silněji, až se jí kůže zbarvila do ruda.
„Teď už mlč,“ řekl jsem a prudce do ní vjel. Byla tak mokrá, že jsem vklouzl až po kořen. Zalapala po dechu, zasténala. Několikrát jsem do ní přirazil tvrdě, pak se úplně stáhl.
„Ne…“ vydechla.
„Mlč,“ zopakoval jsem a přitlačil špičku svého penisu, stále kluzkého od její šťávy, k jejímu malému, dosud netknutému otvoru. Zachvěla se.
Pomalu, ale neúprosně jsem do ní začal tlačit. Byla úzká, ale její tělo se po chvíli poddalo. Slyšel jsem, jak tiše zakvílela, směs bolesti a překvapení. Když jsem byl celý uvnitř, zastavil jsem se a nechal ji si zvyknout. Pak jsem začal pomalu pohybovat boky.
„Podívej se na mě,“ přikázal jsem.
Otočila hlavu. V očích měla slzy, ale i něco mnohem temnějšího - touhu. Bolest pomalu přecházela ve zvláštní, hluboké vzrušení. Zrychlil jsem, držel ji pevně za krk a boky, přirážel hlouběji. Její vzdechy se změnily v hlasité, roztřesené steny.
Když jsem cítil, že už jsem blízko, vytáhl jsem se z ní, otočil ji na záda a přitáhl si její hlavu k sobě.
„Otevři.“
Chvíli váhala, poslední zbytek odporu. Pak poslušně otevřela ústa. Vystříkl jsem jí hluboko do krku, držel ji za hlavu, abych jí nedovolil ucouvnout. Polkla všechno, co jsem v sobě měl nashromážděné několik dnů.
Chvíli jsme jen dýchali. Pak jsem ji přitáhl k sobě, lehce ji pohladil po zčervenalém zadečku a zašeptal:
„To bylo jen předkrm, Růženko. Menu je ještě dlouhé. A ty ho dneska sníš celé.“
Její oči už nebyly odevzdané. Byly hladové.