Manžel, milenec a Jana - Nevěra 3. 😊

Grilování u Marka a Kláry bylo naplánované už před týdnem. „Bude to super, dlouho jsme se nesešli všichni čtyři“ říkala tehdy Klára nadšeně a pátek přišel až příliš rychle.

Slunce ještě hřálo, vzduch voněl rozkvetlými lípami, čerstvě posekanou trávou a masem na grilu. Děti běhaly po zahradě, občas přiběhly pro zmrzlinu nebo něco sladkého. Všechno vypadalo idylicky.

Jana seděla u stolu v lehkých květovaných šatech, které jí sahaly těsně nad kolena. Usmívala se, přikyvovala, občas se zasmála Klářině poznámce. Ale uvnitř měla bouři. Od hádky s Tomášem s ní téměř nemluvil. Seděl teď vedle ní, popíjel pivo a tvářil se, jako by bylo všechno v pořádku. Jen ona věděla, jak chladný je doma.

Marek stál u grilu v košili s vyhrnutými rukávy. Občas se na ni podíval – krátce, intenzivně. Když se jejich pohledy setkaly, Jana ucítila známé teplo v podbřišku. Ten temný hlas v ní zesílil. Klára byla v dobré náladě, neustále něco nosila z kuchyně, smála se a dolévala víno. „Ještě chvíli a bude maso!“ zavolala.

Jana čekala na vhodný moment. Když slunce začalo zapadat a vzduch ochladl a rozhovor u stolu se rozjel naplno, tiše vstala. „Půjdu si nalít vodu, mám strašnou žízeň“ řekla klidně a vydala se dovnitř.

V kuchyni bylo příjemně chladno. Stála u linky a nalévala si sklenici, když uslyšela za sebou kroky. Marek vešel a zavřel za sebou dveře.

Chvíli tam jen stáli. „Led“ zamumlal a otevřel mrazák. „Klára chtěla led.“ Jana neodpověděla. Cítila, jak se jí zrychluje tep. Marek zavřel mrazák a přistoupil blíž.

„Neměli jsme sem chodit“ zašeptal zastřeně. „Vím.“ Jeho prsty se lehce dotkly jejího zápěstí. „Celý večer se na tebe dívám… a nemůžu přestat myslet na to, jak jsi byla mokrá tenkrát.“

Jana zavřela oči. Naklonila se lehce dozadu, až se její záda dotkla jeho hrudi. To bylo vše, co potřeboval. Chytil ji za ruku a rychle ji vtáhl do úzké spíže vedle kuchyně. Dveře za nimi zapadly. Bylo tam šero a těsno. Marek ji okamžitě zvedl. Jana obemkla nohama jeho boky a opřela se zády o polici. Sklenice tiše zacinkaly.

Jednou rukou ji pevně držel pod zadkem, druhou si rozepínal kalhoty. O vteřinu později do ní pronikl – hluboko a najednou. Jana tiše zasténala a zabořila mu nehty do ramen. Pohyboval se v ní silnými, krátkými pohyby. Tváří v tvář. Z oči do očí. Dech se mísil v těsném prostoru.

„Rychleji“ vydechla roztřeseně a kousla ho do spodního rtu. „Potřebuju tě cítit… celého.“

Marek ji ještě pevněji zvedl a zabořil se do ní hlouběji. Police za jejími zády se třásla, ale dveře zůstaly zavřené. Venku bylo slyšet vzdálený smích a cinkání sklenic.

„Jani…“ vydechl roztřeseně. „Dovnitř“ zašeptala mu přímo do úst a nohama ho k sobě ještě silněji přitáhla. „Celý… prosím.“

Marek zasténal tlumeně a prudce do ní vyvrcholil. Jana se zatřásla, kousala si ret, aby nevykřikla. Zůstali tak spojení ještě pár vteřin. Pak ji pomalu spustil na zem.

Jana okamžitě cítila, jak jí teplé semeno stéká po vnitřní straně stehna. Rychle stiskla nohy k sobě. Marek jí podal utěrku z poličky. Otřela se co nejrychleji, ale věděla, že to nestačí. Natáhla si kalhotky, které byly vlhké a stáhla šaty dolů. „Musíme ven“ zašeptala roztřeseně.

Než otevřeli dveře, podívali se na sebe ještě jednou. Dlouze. Intenzivně. V očích měli stejnou bouři – štěstí, strach a hlubokou vinu. Marek opatrně vyklouzl první.

Jana počkala pár vteřin a vyšla za ním. V ruce držela sklenici s vodou, jako by nic. S každým krokem, ale cítila teplou vlhkost mezi nohama a lehkou lepkavost kalhotek. Když se vrátila ke stolu, usmála se na Kláru. „Už jsem si myslela, že ses ztratila“ zasmála se Klára. „Byla jsem jen na záchodě“ odpověděla Jana klidně a posadila se.

Přes stůl se její pohled krátce setkal s Markovým. Oběma bylo jasné, že tohle grilování ještě zdaleka neskončilo.