Převaha mužů

Byla vyděšená. Vystrašená. Ztrémovaná. Ale druhou misku vah zatížilo odhodlání. To musela mít. Za každou cenu. Zobáčky vah se ustálily naproti sobě. Vyrovnáno. Vždy je něco proti a něco pro.
Ale zvědavost nakonec převážila. Sedla do auta a jela. Chtěla to. Obyčejná vila, vevnitř trochu zanedbaná. Bylo to sídlo neřesti, přesně dělané pro tuto chvíli. Místo, kde i ona měla prožít svoji neřest a oddat se cizím. Ano cizím. Asi vzrušující. Cizí nahý chlap, se stojícím údem. Druhý. Třetí a čtvrtý. Všichni hladoví po krásách ženy. Ženy, jež je ochotna se nastavit a odevzdat. Nic o nich nevěděla. Neznala jejich příběhy. Věděla, že tam budou kvůli ní. Aby si ji vzali. Použili. Netušila co bude, a jak. Těžko říct, co se jí honilo v hlavě, když omývala ve sprše místa, která měla být zneužita. Těžko říct, co napovídal obraz v zrcadle, při nanášení zkrášlovadel. Jestli jí to odraz vymlouval, či ji pobízel, zůstane asi skryto. Už to nešlo zastavit. Nechtěla to zastavit. Chtěla, aby se to už stalo.
Rudý odstín prádla skryl všechny krásy. Skryl všechna hladová místa.
Začal druhý poločas. Ten divočejší. Spousta rukou přibylo na jejím těle. Byly zvědavé jak ruce slepců. Osahávaly, mačkaly a dobývaly se. Ruce vyslaly své prsty. Prsty smetly rudá zatemnění. Prsty byly zvědavější než ruce. Dobývaly se jí do rozkroku. Začaly tahat bradavky, mnout prsa.
Přišla ústa. Líbala na rty, a jiná ústa chtěla líbat prsa.
Všechny ruce, všechna ústa, ji svedly. Svedly na lože.
Ti všichni do té doby cizí byli nyní její. Její blízcí. Velmi blízcí. Jeden ji začal šukat, druhý plnit ústa. Zbylé měla ve svých rukou.
Já to viděl.
Začaly velké dostihy. Ti cize blízcí, co jí něžně oslovovali kurvičko, přátelsky poplácávali po kundě a prsou, dopřávali jí rozkoš. Zpřístupnili její schody do nebe.
Nešetřili ji. Plnili její otvory a shodli se, že mohou být i dva v jedné kundě. A když jen jeden, druhý mohl šukat zadek. Třetí pak pusu.
Nádherné povznesení.
Různé kombinace vyvolávaly její výkřiky a steny. Byla jim po vůli. Jak kdo chtěl, nač měl kdo chuť. A když už byla, přišel další. Znova pobízel k výkřiku vášně. Po něm další. Držela, létala vysoko nad zemí. Muselo to být nádherné, toť dle výrazu v jejím obličeji. Chlípně přivírala víčka a stále brala údy do svých rukou.
Přišla odměna, smetana z mléka posbírána. Účel naplněn, ústní otvor vyplněn.
A až mohla stehna semknouti, věděla, že tohle bylo na vrcholu potravního řetězce. Třešnička na dortu. Uvědomovala si, že to zvládla. Pokořila další metu.
Stala se královnou všech příchozích a studnicí všech trčících.
Stala se tou nejpotřebnější.
Byla svá a přece všech.
Byla na lovu a byla lovena.
A tento příběh je pravdivý. Ten se stal.
Kdo pochybuje, neměl by.