Pr(a)covní nasazení

Nesnáším ta rána, kdy se z emailové schránky na mě vyhrne deset zpráv od lidí, u nichž se očividně dají očekávat především potíže. Ten chlapík s podivnou emailovou adresou ilkren@seznam.cz mě už dva dny otravuje s reklamací, která je sice ... hm, asi v podstatě úplně oprávněná, ale já přesně vím, jak by reagoval můj šéf Libor, kdybych nebyl schopen doložit, že jsem se ho aspoň týden snažil odpálkovat. Takže ještě pár dní si chudák musí počkat. Pak mi v inboxu zasvítí nový email, bez předmětu a obsahem stručný a výmluvný: "Můžeš přijít hned? Jsem strašně nadržená, nemůžu to vydržet. A." Okamžitě ho smažu, vstanu a v poklusu prohodím směrem k Anežce: "Za chvíli jsem zpátky, musím jen něco zařídit. Urgent." Radši se neotočím, abych neviděl její výraz, seběhnu schody do prvního patra, zaklepu na druhé dveře vlevo, a když se ozve "Dále!", vklouznu dovnitř a rychle otočím klíčem v zámku. Abyste si snad nemysleli, že se právě chystám k nevěře na pracovišti, musím hned dodat, že jde o kancelář mé ženy Anděly, která před chvílí napsala email, co mě spolehlivě zvedl ze židle, a teď mě vítá s trochu provinilým, ale dychtivým úsměvem. Musím říct, že jí to v černé minisukni a punčochách s krajkovým okrajem, o kterém vím hlavně proto, že si mini rajcovně povyhrnula výš k pasu, děsně sluší. Kdybyste se divili, proč jsem si ty krásné nohy i všechno, co k nim patří, neužil už ráno před odchodem do práce, musel bych se rozpovídat o naší neutěšené bytové situaci, která nás nutí bydlet u Anděliných rodičů, což má pro náš sexuální život neblahé důsledky. Trochu tomu přisuzuji i to, že ani tři roky po svatbě Andí nepřišla do jiného stavu, přestože bychom oba chtěli a při milování se podle toho chováme. Už ani nevím, kdy naposledy jsem si kupoval kondomy. (No dobrá, to vlastně vím moc dobře, bylo to dokonce celkem nedávno, když jsme byli s mým fotbalovým mužstvem na soustředění a ta černovlasá servírka se mým vtipům smála tak okatě, že i tupci s delším vedením, jako jsem já, nakonec došlo, že by si dala říct... Tohle jsem Andí samozřejmě nehlásil, ani pyšný na to nejsem, ale za těch pět let, co jsme spolu, byl tohle můj první úlet, a když si vzpomenu, jak Hedvice, jak se ta okatá a patřičně kozatá děvucha jmenovala, nádherně při šoustání nadskakovaly ty její melounky, až o sebe pleskaly, musím si přiznat, že nelituju... a Anděla se po soustředění radši nikdy moc nevyptává.) Každopádně od jisté doby se snažíme jít naproti Andělině jinému stavu v ty správné dny i rychlovkami v práci, pokud jsou k tomu podmínky. Dnes očividně jsou, protože ještě než k ní dojdu, Andí si s ne úplně přesvědčivým, ale tím právě děsně roztomilým pokusem tvářit se jako svůdná rajda skousne spodní ret, pak ho olízne a minisukni si vyhrne úplně. Vsadil bych se, že když jsme ráno odcházeli, spodní prádlo měla, ale teď je absence kalhotek v jejím rudém klínu tak očividná, že o tom nemá cenu dumat. Rudý má Anděla klín proto, že je přírodní zrzka, a jelikož se dole sice upravuje, ale neholí úplně, ohnivá čupřinka přírodních chloupků, vyholených do trojúhelníčku nad jinak hladkou mušličkou, zasvítí mezi bledými stehny jako toreadorova muleta. Okamžitě jsem na kolenou, a to jak přeneseně, tak doslova; nahá kundička mé ženy mě i pár let po svatbě dokáže hned vzrušit a první mou reakcí je chuť začít ji lízat. Miluju pomalé tahy jazyka na jejích hanbatě hladkých závojíčcích, které jí v klidu zakrývají poštěváček i vnitřní pysky, takže to opravdu vypadá, jako by měla mezi nohama broskvičku, rozdělenou rýhou na dvě půlky, což se ale s prvními dotyky mého jazyka rychle mění a za chvíli už mi její rozcapená frndička nádherně teče vzrušením na tvář, o niž se mi otírá rychle nabíhající klitoris... Jenže je jasné, že na takové něžnosti nemáme čas, takže hned jak Andí vtisknu obličej mezi stehna, začnu jí pipinu lízat a sát dychtivě, doslova se do té šťavnaté mušle zakusuju a během chviličky vnikám jazykem do horké dírky. Určitě si s ní už předtím hrála, nádherně rozdělaná je prakticky hned.

To je dobře, moc dobře, protože na milování nemáme moře času. "Uuuu.... vraž mi ho tam, Lída v deset přijde.", sténá má ženuška po chvíli a přitáhne si mě k sobě. V naší firmě má kancelář sám pro sebe opravdu jen Libor, náš ředitel, takže je třeba brát ohled na to, že Andina kolegyně nám brzy může krátké soukromí překazit. Technicky vzato rychlovka rozhodně problém nebude, postavil se mi už ve chvíli, kdy jsem četl tu zprávu. Její psaná provokativní pozvání na podobná dostaveníčka mě rozpalují spolehlivě i díky explicitním výrazům, které v nich Anděla používá, ačkoliv by jí stud nedovolil je přede mnou říct nahlas. Vlastně nevím, jak té své nadržené mršce říká, ale v emailech slovní kreativitou nešetří; zatím nepřekonaným vrcholem její erotické korespondence byla nedávná žádost, abych jí hned přišel "ojet šoustátko". Jasně, že Andělina ochota mě za příznivých okolností vyprovokovat k sexu v práci souvisí s tím, že doma pořád za dveřmi podvědomě tušíme její rodiče, a taky že se už nějakou dobu řadí mezi snažilky čili ženy, co by rády byly "v tom", ale to mi zážitek nekazí. Na dlouhé lízání její mušličky budeme mít celou neděli, kdy tchán vyrazí na ryby a tchýně se spikleneckým úsměvem, který mi to vždycky maličko otráví, vyrazí proti jeho vůli s ním. To pak strávím mezi Andělinými bělostnými stehny třeba hodinu, než ji rafinovaným prodlužováním rozkoše přivedu k silnému orgasmu. I přesto, že jsme sami, snaží se na konci projevy své slasti většinou tlumit, posledně si dokonce zacpala pusu improvizovaným roubíkem z vlastních kalhotek, kterých jsem ji předtím zbavil. Vypadalo to vlastně hodně rajcovně, jak tam ležela udýchaná, od břicha přes rozkrok až na stehna celá mokrá, s černými krajkami mezi rty, ale zase mi to maličko připomnělo, jak málo se doma dokáže v posteli odvázat, a následné ošoustání jsem možná bral až zbytečně tvrdě, protože mi pak večer v koupelně s výrazem pohoršení, ale maličko i pýchy, ukazovala stále viditelné červené stopy na zadku, za který jsem si ji držel, když jsem jí prudce přirážel ptáka do prciny, až se jí malá prsa házela sem a tam. To teď její kůzlátka, lákavě se rýsující pod rolákem ke krku, ani do rukou nedostanu; občas se tu pomilujeme opravdu tak rychle, že kromě jejích předtím stažených kalhotek a mých rozepnutých kalhot se víc nesvlékáme.

Miluju ten moment, když jí vtisknu ptáka mezi pysky, ona mě obejme stehny v pase, takže se krásně otevře mému přírazu, já ucítím její horké vlhko a pronikám do ní... Tentokrát zajíždím napoprvé skoro až po kořen; další známka toho, že když se na mě Andí těšila, asi její ruce nezahálely. To mě ještě víc vzruší, stejně jako její tlumené vzdechy, když ji chytím za zadek a začnu jí přirážet do pipiny, navzdory předchozí přípravě přece jen trochu stažené, takže ji to možná maličko i bolí a v jejím udýchaném vzdychání zaslechnu náznak zafňukání. To jí ale nebrání v tom mě začít patami povzbuzovat, takže mé péro záhy kmitá v její prcině jako píst a prsty už zase hnětu půlky její prdelky asi trochu víc, než by se slušelo, ale nedokážu se ovládat, když ucítím, jak začne stahovat poševní svaly a přirážející čurák mi jimi tisknout. Normálně většina žen touží po milenci s výdrží, ale Anděla, když mi zaboří tvář do ramene, aby tak utlumila už těžko ovladatelné sténání, se mě naopak všemožně snaží přivést k rychlému výstřiku. Nebrání mi vjet jí zespodu rukama pod ten rolák, zachytit se prsty za okraj košíčků podprsenky a zabořit je do přelévajících se oblin jejích malých koziček. Jakmile se zmocním jejich obnažených vrcholků a stisknu mezi prsty naběhlé bradavky, vzrušením tvrdé jako dva kamínky, je jasné, že dnes mě diplom za výdrž rozhodně nečeká. Nejradši bych se k jednomu z těch světle růžových, do bledé pokožky měkkých ňader skoro plynule přecházejících hrotů na sotva znatelných dvorcích, lačně přisál rty, ale vlastně už na to ani není čas, protože cítím, jak se na nezadržitelná vlna dává do pohybu, a zatímco Anděle drtím její drobné cecíky, s chroptěním začínám hluboko do její horké pičky explodovat. Kombinace mých divokých přírazů, hnětení převalujících se koziček, prudkého vyvrcholení do prciny a asi i adrenalinu z rychlovky v kanceláři ale způsobí, že i ona se vzápětí udělá, což na pozadí své rozkoše cítím podle toho, jak začne zajíkavě vzdychat a stahovat štěrbinu. Jsem za to rád, jednak své milé už za tu poskytnutou možnost ji v rychlosti ojet na jejím pracovním stole orgasmus přeju, navíc si díky tomu připadám trochu míň jako plemenný býk. Potěšený jejím slastným skučením, stříkám Andělce do projeté pičky ochotně a s úlevou...

"Pane bože... to zase bylo...!", vzdychne udýchaně, když z ní nakonec vyjedu, až to mlaskne. "Miluju, když jsem od tebe plná... a teče mi to z ní....", zadrmolí stydlivě, ale v rozporu s těmi slovy se vzápětí stulí do židle a přikryje si ošukanou pičku dlaní, aby to v ní naopak zůstalo. Zavře oči, zakloní hlavu, ale nečekaně jistě mě chytí i poslepu druhou rukou za pomalu vadnoucí péro a láskyplně mi ho hladí a jemně pohoňuje, takže dostane do dlaní posledních pár slabých záškubů mého orgasmu, který tím příjemně prodlouží. Dám jí pusu na jedno z prsou, která jí, zpola vytažená z košíčků podprsenky, škádlivě vykukují zpod vyhrnutého roláku, což jí připomene, v jak hanbaté pozici se po našem uspěchaném milování nachází, a rychle se začíná upravovat. Kalhotky měla schované v kabelce, nezbeda. Ještě než si je stihne natáhnout, vlepím jí další pusu přímo do rozkroku, ucítím na rtech směs mé a její chuti a Andí vyjekne jako školačka. "Ty jsi ale... utíkej už, nebo tě nepustím!" Neutíkám, ale dal bych teď nevím co, kdybych očima dokázal prohlédnout dveře její kanceláře a vybrat moment, kdy ji budu moct opustit, aniž bych někoho na chodbě potkal. Za těch pár tajných rande jsem se už stihl naučit, že po odemčení musím chvíli počkat, protože výraz účetní Patricie, s níž jsem se jednou málem srazil vzápětí po odemknutí Anděliny kanceláře, bych si nepřál vidět znova. Už tak pokaždé trnu, jestli se neozve během našeho milování zacloumání kliky vracející se Lídou. Tu mimochodem zahlédnu vzápětí cestou po schodišti přicházet přes parkoviště k budově. Tentokrát to tedy bylo o fous.

"Byl tu Libor a sháněl tě. Dvakrát.", ohlásí s očividnou radostí Anežka, když se pokusím co nejtišeji usadit k počítači. "Copak bylo tak urgent? Šoustátko zase potřebovalo ojet?", prohodí zvesela do ticha beze známky studu. Nereaguju, jen se v duchu už po několikáté proklínám, že jsem se mé milé kolegyni nedávno nad skleničkou vína vypovídal evidentně víc, než bylo zdrávo. "Páni, to je tenhle týden už potřetí. Ta Andělka je teda pěkná čertice.", pase se Anežka s chutí na mých rozpacích. Jistě, čertice taky, ale hlavně má ovulaci, takže mi je coby snažilka po vůli o to ochotněji, odseknu v duchu. "Ta holka se má. Jí je šoustátko ojížděno pravidelně, zatímco já tu sama samička marně toužím.", rozvíjí prostořeká kolegyně svou samomluvu. "A přitom bych si dala říct, to ne že ne. Holky s břichem to chtěj taky, Tomášku.", pohladí si dokola kulaté bříško a nechá ho nahé vykouknout zpod halenky. Anežka totiž jiného stavu přičiněním manžela dosáhla přes šesti měsíci, takže má už pěkný buben. To je té mršce třeba přiznat, těhotenství jí vyloženě sluší. Kromě bříška nabrala kila převážně na hrudníku, který jí už předtím nezdobila žádná mini prsíčka, teď má ovšem dudy opravdu výstavní, jistě čtyřky. Na rozdíl od Anděly se je navíc neupejpá vystavit ve štědře hlubokém výstřihu, kde je dnes už od rána pokradmu okukuju, jak se jí hezky převalují zpola nahaté na těhotném pupku. Dobře to ví a sem tam si okraj halenky provokativně popotáhne. "Šmankote, mně ty kozy snad vyjedou.", zachichotala se hned ráno, když se draly ven obzvlášť lákavě, zatímco teď se je nijak ukrotit neobtěžuje, přestože jí z výstřihu koukají vrcholky košíčků těhotenské podprsenky. Snažím se být k Anežčině vyzývavosti kamenný, protože dobře vím, proč se tak chová; během onoho upřímného večera jsem se za neprozřetelné prozrazení svého miliskování s Andělou v pracovní době na oplátku dověděl, že od doby, kdy se manželovi pochlubila dvěma proužky na těhotenském testu, s ní prakticky přestal spát. "Nejdřív mi to nijak zvlášť nevadilo, protože jsem beztak pořád jen blila. Teď mě ale šimrá v podbřišku, jen se kouknu na chlapa, a šukala bych, až bych brečela.", svěřila mi tehdy s odzbrojující upřímností. Od té doby pokaždé, když se rozběhnu "urgent" za Andělou, odehrává se pak po mém návratu podobná situace.

Ačkoliv se snažím i dnes zavrtat oči do monitoru, když se Anežka postaví přímo proti mému stolu a s výmluvnou bezprostředností si vyhrne květovanou sukni, těžko se můžu tvářit, že se nic neděje. Dnes dopoledne už podruhé mám před sebou ženu bez kalhotek, přestože slabá růžová linka, jemně vytlačená do kůže na spodu jejího klenutého bříška, mi napovídá, že ani Anežka si nevyrazila po ránu na ostro a fakt, že mám pár centimetrů od obličeje její nahý klín, je výsledkem pozdějšího vysvlečení. "Anežko... neblázni, Anděla je tvá kamarádka... někdo může přijít... jsi vdaná....", zkouším tradiční výmluvy, přestože oba víme, že nebudou nakonec k ničemu. Anežčina prcina, díky postupujícímu těhotenství zpola ukrytá, ale o to lákavěji se rýsující, v neupravované houštině tmavých chloupků, mě popravdě neodolatelně přitahuje. "Já ani nemůžu, vždyť jsem se před chvílí vrátil od Anděly.", vypálím poslední marný pokus. "Však taky nemusíš, Tomášku, přece víš, jak jsme se domluvili.", usměje se Anežka přesladce, se sukní stále zvednutou nad pas přejde ke dveřím, takže mi nabídne lákavý pohled tentokrát na svou krásnou, kulatou zadnici, usadí se do křesla a přehodí stehna přes jeho područky. "Vypadáš jako u gynekologa.", ušklíbnu se, ale oči nedokážu spustit z její chlupaté frndy, v téhle póze nádherně rozcapené, s masitými pysky porozevřenými a výrazným poštěváčkem nad vlhce se lesknoucí rýhou. "Tak mi udělej prohlídku.", mrkne na mě a přejede si mušli bříšky prstů. Že z křesla dosáhne na klíč v zámku dveří, to mi předvedla už několikrát. Jakmile zamkne, už klečím mezi jejími stehny a bořím tvář pod kulaté bříško. Je nádherně vlhká a její pička chutná jinak než Andina. "Joo....tam, ano, tam....lízej, dělej!", šeptá horečně a tiskne si mou hlavu mezi nohy. "Jaj, jaaaaj .... !", začne vyrážet, když vsaju její zduřelý poštěvák mezi rty a začnu ho zpracovávat jazykem. Píča jí teče jako proražená přehrada, přes její pohupující se kulaté břicho spíš tuším než vidím, že si vytáhla vrchem výstřihu z košíčků své veliké dudy a tmavými bradavkami, trčícími z dvorců přes celé jejich vrcholky jako dva špunty, se těmi kozami třepe, až se vlní, a já cítím, že jsem se předtím na nedávné milování s Andělou opravdu jen vymlouval, protože lízání téhle rozdělané naprcané samice mi už začíná způsobovat akutní tlak v kalhotách.

A tak když si Anežka přitiskne na pusu předloktí ve snaze ztlumit svůj křik, díky němuž na chviličku vypadá, že se stehny doširoka rozevřenými už začala málem rodit, vstanu od jejího zmáčeného rozkroku s nepřehlédnutelnou boulí na kalhotách. Pokud se vám historka o nadržené těhulce a jejím ochotném kolegovi zdá přitažená za vlasy a celkově nepravděpodobná, musím přiznat, že jsem kdysi před lety s Anežkou něco už měl. Chodili jsme spolu něco přes rok, než nás její odstěhování se do ciziny vzdálilo. Když se po pár letech vrátila už vdaná za Skota, co ji momentálně tak úzkostlivě odmítá uspokojovat a nutí ji ukájet potřeby svého klínu mým prostřednictvím, naše firma zrovna hledala další pracovníky, slovo dalo slovo... Tím se fakt, že si mě poslední týdny pouští mezi nohy, myslím přijatelně vysvětluje. Zároveň jsme si s ohledem na společnou minulost a momentální jiné vztahy některé věci zakázali, takže jakkoliv mám teď ze všeho nejvíc chuť si rozepnout kalhoty a svůj znovu ztopořený čurák jí vrazit do té fantasticky zmáčené a rozevřené frndy, neudělám to. A to přesto, že naše dohoda gentlemana a dámy, aťsi momentálně naprcané, je vlastně čirý alibismus; i bez toho, abych tu teď Anežku oklátil, by s touto situaci ani jeden z našich partnerů určitě nesouhlasil. Anežka je naštěstí sice do jisté míry zásadová, ale zároveň se umí odvděčit, takže když vidí můj vzdutý poklopec, osvobodí z něj mé prohnuté péro, které ven doslova vystřelí, a i když ještě po prožité rozkoši sotva popadá dech, začne ho ochotně rukou zpracovávat. Jakmile odhalí žalud, zapojí do jeho dráždění i mrštný jazýček a dychtivě sající rty. Pohled na prožitou slastí ve tvářích zrůžovělou a pořád udýchanou prsatici, oddaně kouřící můj klacek, až se jí tváří nadouvají, jako by mě přenesl do nestydatého filmu pro dospělé. Anežka si je taky dobře vědoma toho, jak moc mě berou její těhotenstvím ještě víc nakynuté ženské tvary, takže si můj klacek po chvíli zaboří do hmoty převalující a nadouvající se kozy a tou mi ho v podstatě vyhoní, takže navzdory nedávnému vystříkání Anděly teď své přející kolegyni s chroptěním pokropím její dudy celkem chvalitebnou sprškou semene. Vystříkané péro mi navíc ještě chvíli cumlá a opečovává jazykem, zatímco se mi slastí kroutí prsty na nohou...

"Hele Tome, děláš ty vlastně vůbec něco?", zaburácí hlas ředitele Libora kanceláří, ve které už je pár nepostřehnutelných a rychle schnoucích skvrn na křesle u dveří může napovědět, že dvě způsobně pracující kancelářské myšky tu před chvílí spolu špásovaly. "Jednak nejsi k nalezení, a za druhý, co ta reklamace? To nemůžeš tomu volovi odepsat? Musí někdo, kdo má email "ilkren", buzerovat mě???" Pokrčením ramen přiznám, že sázka na oddalování řešení problému se šéfovi tentokrát do noty nestrefila. "Ty mě Anežko taky neštvi, ty tabulky jsi mi pořád neposlala.", obrátí se Libor k druhému stolu. "Děcka, mě z vás klepne. Kdyby Anežka nebyla zbouchnutá jak mormonská děvečka a tys neměl o patro níž Andělu, začnu si myslet, že místo práce si to tu rozdáváte." "Šéfe, Vy jste fakt neskutečný hovado.", zamračí se Anežka s přesvědčivostí, která nemůže s faktem, že nás šéf vlastně nevědomky odhalil, kontrastovat víc, takže ten s omluvným máváním rukou rychle couvá ke dveřím. Když se za ním zavřou, oba spontánně vyprskneme smíchy. "Zbouchnutá jak mormonská děvečka... Kam na to ten debil chodí?", prohodí Anežka zadumaně a mimoděk si hladí těhotné bříško. Najednou mocně zatoužím, abych už Andí taky naprcal. Možná se za ní odpoledne zkusím stavit ještě jednou a vylákat ji do skladu. Pokud jsem tedy třech čísel za sebou schopen...