Povídka z karantény

Už mi z té karantény hrabe. Obchody zavřené, hospody a kavárny taky.....no nezbývá, než se zabavit doma.
A tak se více otáčím v kuchyni. Tedy ne, že by mě to nějak extra bavilo, ale co má člověk pořád dělat, že jo?
Zadělám na housky. Těsto krásně nakyne. Dle receptu se má poté ještě zapracovat a nechat kynout na vále.
V kuchyni je teplo, jarní paprsky nabývají na síle a také začíná hřát trouba.
Jsem jen ve spodním prádle, uvážu si přes něj zástěru, ať se neumažu.
Pomoučím si ruce a začnu lehce hníst nadýchané těsto. Je tak jemné a krásně se mi převaluje v rukou.
Chvíli mě mlčky pozoruješ a možná mi i trošku závidíš to vláčné těsto na mých rukou. Také by ses chtěl dotýkat něčeho tak hebkého a příjemného.
Vidím, jak se ti v očích zračí narůstající touha.
Přistoupíš ke mě zezadu a drze zneužiješ toho, že zrovna teď tě nemůžu odstrčit. Stiskneš má prsa a začneš je hníst jako těsto. Jenže takto přes látku ti to nestačí. Chceš víc. Sundáš mi zástěru z krku a vytáhneš prsa z podprsenky. Na mé protesty absolutně nebereš zřetel!
Můj pokus o vzepření se ti je ztrestán plácnutím přes zadek. Cítím tvůj dech na svém krku a tvé narůstající vzrušení na své prdelce, jak se ke mně těsně tiskneš.
Stále mám snahu hníst těsto a ve stejném rytmu mi hněteš prsa. A tlačíš se mi na zadek. A postupně tak přenášíš své vzrušení i na mě.
Vysvobozuješ své péro z kalhot a odsouváš mé kalhotky stranou. Ohýbáš mě přes stůl a vrážíš do mě své naběhlé péro až po koule. Prsa mám teď zabořená v těstě na stole a mouku mám úplně všude. Divoce mě šukáš, hněteš mi zadek, popleskáváš ho. Víš, že to tak mám ráda. Tvé přírazy jsou čím dál důraznější a rychlejší. Šukáš mě ve zběsilém tempu a moje prsa naráží do kynutého těsta. Najednou péro vytáhneš a tvoje mrdka skropí vše kolem. Moje záda, prsa i těsto!
Naoko se na tebe zlobím, ale je fakt, že tolik vášně jsem u pečení ještě nezažila.
A tak těsto naposled zpracuji i s tvým semenem, vytvaruji housky a dám upéct. Tentokrát budou s neobvyklou příchutí