Smutná pohádka o vykouřeném princi

Čekal na propuštění jak na smilování. Pobyt v nemocnici ho už nudil, čas se tam neuvěřitelně vleče. Na celém oddělení v drtivé většině důchodkyně a důchodci. Pouze na jednom pokoji byly dvě dámy nižšího věku. Ta mladší měla kolem 40 let. Ta méně mladší asi o deset let více. Ta mladší se na něj smála od začátku pobytu, od prvního oběda ve společenské místnosti. Byl to takový ten typ prostší, bodřejší ženské z vesnice, která se cítí lépe v mužské společnosti než v babinci. Matka asi čtyř dětí. Přesto vypadala dobře a údajně žila s mladším přítelem. Věřil jí to. Bylo ji vidět na očích, že to má ráda.

Přesto mu něčím neseděla. Ani nevěděl čím. Postavu měla ženskou, povahu upřímnou. Kdykoliv to šlo, snažila se ho mimo oddělené pokoje kontaktovat a bavit se s ním. Přízrak domova důchodců ji pochopitelně taky neučaroval. Ale hlavně, pověstná nadržená pička z ní byla cítit na sto honů; absence jejích pravidelných domácích radovánek už byla očividná.

Štvala ho tím. Nechtěl ji urazit, ale bývala neodbytná. Na očích jí bylo vidět, že by mu hrozně ráda podržela. Vydržel být korektní a odolávat několik dní. Díky komplikacím, které obvykle pobyty v nemocnicích přináší nebo kvůli kterým se tam ocitnete. Teď ale byla neděle. Zítra ráno vizita u primáře a s velkou pravděpodobností návrat do civilu. Sestřičky v neděli slouží v menším počtu a morálka na oddělení je daleko slabší. Po obědě jsou kontroly pacientů až do svačiny minimální.

Loudavým procházením si na chodbě větral hlavu a rovnal záda. Bafla tam na něj. Zase její smích a nějaká tuctová poznámka k navázání hovoru. Zase hraní nevinné naivky a ty její lesklé oči, které mu naopak říkaly "dělej si se mnou co chceš, hlavně už mě pořádně ošukej". Jo, věděla jak na to. Coura provokatérská. Na pohotovosti nikdo nebyl. Doktor odpočíval u sebe, nejspíš s jednou ze sestřiček. Dvě zbývající krafaly ve svém kumbále a užívaly si nedělní pracovní pohodu. Většina důchodců spokojeně oddychovala při odpolední siestě.

Ona mu na té chodbě něco legračního vykládala, ale poslouchal jen napůl ucha. Přemýšlel, jestli ji uškrtit nebo zacpat pusu. Druhá varianta zněla líp. "Jo jo, je to přesně tak jak říkáš. A teď pojď se mnou, chci tě!" Hned potom ji bez varování čapnul za ruku a zatáhl k ní na pokoj. Její spolubydlící na lůžku jen překvapeně zvedla oči od knížky a zvědavě sledovala, jak oba rychle zmizeli na záchodě.

Na záchodě se s ničím neotálelo. Šukat ji nechtěl. Spíš škrtit. Pořád ho štvala. Navíc, není robertek na baterky pro ukájení ženských vrtochů. Chtěla ona jeho, tak tady ho má. Vytáhl svého kamaráda zpod županu. Neříkal nic, jen ji rukou pevně stáhl dolů a tím naznačil, jaký je její úkol. Naoko protestovala a cukala se, ale stejně si poslušně klekla. Aby si to ještě náhodou nerozmyslel... Strčil jí ho beze slova do pusy. Držela. Věděla co s ním a evidentně ji chyběly mandle. On toho využil a začal ji pusu šukat. Bez milosti, bezohledně, hluboko. Pořád poctivě držela. Těch x dnů celibátu v nemocnici udělalo své; za chvíli to na něj přišlo. Neptal se na nic, jen ji chytil pevně hlavu, aby nemohla ucuknout a začal stříkat. Chrčela, ale dál držela. Celou svou zásobu věnoval jejímu krku. Ještě chvíli v ní zůstal; škubalo mu v něm a odeznívala touha...

Vyndal jí ho z pusy, nechal si ho otřít a následně schoval zpátky pod župan do kalhot. "Spokojená?", usmál se na ní napůl škodolibě, napůl kousavě. Nevěděla nebo nechtěla odpovědět. Ani odpověď nečekal. Bylo mu to jedno. Vyšel ze záchodu ven, zamával šibalsky na spolubydlící, která byla druhou adeptkou na šukání, a vrátil se na chodbu. Nic, stále klid. Ospalé, nudné odpoledne. Šel si s vyvětranou hlavou a narovnanými zády zase spokojeně lehnout do postele.

Druhý den ráno byl konečně poslán domů. S dotyčnou se jen spěšně rozloučili. Už nebyla tak vysmátá a ve smutných očích chyběla nadrženost. Moc ho chtěla, ale trochu jinak. Víckrát se nespatřili...