Jsem nesmělý, ale léčím se.

Povídka není moje.
Zveřejnuji s povolením autora, protože je Nesměly….
Jsem nesmělý a mnohdy nesmyslně a nedosažitelně zamilovaný do žen, které potkávám ve svém okolí. Většinou se to žádná z nich nedozví. Jediným co jim to může prozradit je můj pohled, který je svléká. Zpočátku tomu bylo i u pumpařky Zdeny. Jezdím na tu čerpací stanici už delší dobu, ale jí jsem si začal všímat nedávno. Nevím, co mě přimělo, ale vím proč jí zbožňuji, a v mých snech se stala vytouženou ženou. Obdivuji na ní totiž dvě věci. Vždy nádherně namalované nehty – to na ženách zbožňuji. Ale víc než ruce hltá můj zrak její ňadra. Nejsou nijak veliká, ale nádherně tvarovaná a pevná. Alespoň tak se mi ta zdají pře těsná trička a blůzky co nosí.
Nikdy bych se neodvážil ji naznačit, jak moc ji zbožňuji, nebýt náhody – koupě dálniční známky na začátku roku. Po zaplacení jsem ji totiž, jakoby ze slušnosti podal ruku a přál k novému roku. Jenže jsem se odvážil držet ji déle a hladit ji a blekotat o tom, jak moc se mi líbí její namalované nehty. Doufal jsem, že chápe a důkazem mi bylo, že nechala ruku v mé. Od té doby, pokaždé když tankuji se osmělím a pod záminkou prohlížení nehtů beru její ruku a hladím ji. Nedávno jsem si dovolil husarský kousek. Tedy ve své nesmělosti. Ruku jsem ji políbil. Asi bych ji hladil a líbal ruku do nekonečna, k ničemu jinému bych se neodvážil, kdy nevzala iniciativu do svých rukou. Asi pochopila…
Po zaplacení mě jakoby mimochodem požádala o laskavost. Přivezli ji prý zboží a tak jestli ji nepomohu odnést jednu těžkou bednu. Samozřejmě jsem souhlasil, byla to výborná příležitost vidět mou zbožňovanou ženu celou. Vždyť ji znám zpoza pultu jen od pasu nahoru. A vlastně ani tolik ne. Ukázala papírovou krabici, prý zda ji neodnesu do skladu. Nebyla nijak veliká a mě nedocházelo, že vše může být jinak. Díval jsem se totiž na její ňadra. Sundávala z velké krabice menší, a jak se naklonila, měl jsem před sebou výstřih její halenky a já se díval na to, o čem jsem jen ve snech snil. Dvě nádherné pevné kozičky spoutané krajkovou podprsenkou. Zíral jsem na ně déle než bych měl, a když jsem si to uvědomil, asi jsem zrudl a rychle se snažil popadnout bednu. Ona jako by nepostřehla můj pohled. Dala malou krabici na stranu a požádala, abych šel za ní, že mi otevře dveře do skladu. Vykročila a já si poprvé mohl prohlédnout její postavu. Hned jsem očima zůstal viset na její zadničce. Nádherně tvarovaná. Co mě vzrušovalo - napasovaná v těsných černých kalhotách. Při chůzi jím nádherně vrtěla a já měl pocit, že přes těsnou a slabou látku vidím rýsovat se její kalhotky. Nebylo mi dopřáno dívat se dlouho, sklad byl na konci malé chodbičky a byl stejně malý a úzký jako ona. Otevřela mi dveře, odstoupila, abych mohl projít a poprosila, abych krabici položil až nakonec skladu. Když jsem ji položil a otočil se, zjistil jsem, že vešla do skladu a opřela se zády o zeď. Dívala se na mě a tichým hlasem poděkovala, a že mě víc nebude zdržovat, z krabice to vyndá sama.
Otočil jsem se k odchodu a zjistil, že musím projít v tom úzkém skladu těsně vedle ní bokem. Jinak se nevejdeme. Otočil jsem se k ní tváří a snažil se proklouznout, aniž bych se nějak dotkl jejího těla. I když moje tělo volalo něco jiného. Když jsem byl těsně u ní. Udělala něco, co mě vylekalo. Nepatrně se posunula dopředu. Lekl jsem se a zastavil. Najednou mi vzala hlavu do dlaní a položila na svá prsa. Bylo to tak překvapivé a vzrušující, že jsem se nezmohl na slovo ani odpor, jen jsem cítil jak už tak vzrušený úd mi ještě vzrostl. Zůstal jsem jak přimražený a jen si vychutnával její vůni a slastný pocit mít obličej ponořený mezi její prsy. Ona mě hladila na hlavě a jemnými pohyby mi ji tlačila jednou víc na levé podruhé na pravé ňadro a bylo cítit, jak ji to dělá dobře. Já jsem sebral odvahu a začal hladit její zadeček. Nejdřív jemně a nesměle a pak pevněji. Uchopil jsem každou rukou jednu půlku zadečku a hnětl jej, jako bych chtěl její pevné půlky roztáhnout od sebe. Najednou cinkli dveře. Přišel někdo platit. S úsměvem se ode mne odtáhla a zmizela na chodbičce…
Zmizel i já… Už tam nejezdím, jsem nesměly…