Sedíš a nemůžeš nic dělat....

Vidím ji, vidím ji tam stát a nemohu z ní oči spustit. Stojí v tom světle, podpatky jí dělají vyšší, než je, černé silonky dodávají tomu všemu to kouzlo vzrušení a slunce ji prosvítá mezi tou sukní, kterou má. Když v tom najednou všimne si mě a tak rychle kouknu jinam. Jenomže to nepomohlo, jde ke mně...mám strach, jsem tak nesmělý, červenám se. Ona tak sexy a zdá se, že se jí to líbí, jak tam sedím a dělám, že jako nic. Už je tak blízko a podpatky ji klapají, mé kalhoty se vzdouvají...je tu, sedla si vedle mě, nic neříká, jen čeká.... Čeká, až se jí dotknu, cítím její nohy těsně u mých. Bože, dej mi sílu, teď to nesmím podělat. Uběhla minuta a já se stále klepu, ale ona jakoby nic. Jak to proboha dělá? Když v tom náhle zvedne se a chystá se jít pryč. Jeden krok, druhý...spadnou ji klíče a já si říkám, co teď asi udělá. Pomalu se ohýbá a je si moc dobře vědoma toho, že na ni koukám. A já koukám, dech zrychluje a já zjišťuji, že nemá kalhotky. V tom se na mě otočí a řekne..."neboj se mě, tady Ti nic neudělám, tak už tam jen tak neseď a pojď se mnou". Probouzím se až pozdě odpoledne a říkám si, jestli to byl jen sen. Kouknu vedle sebe a tam nikdo. Slyším zvuky z vedlejší místnosti. Jdu tam a úplně zapomenu, že na sobě nic nemám. Tam vidím, že sen to nebyl, ale o tom třeba zase jindy :)

Vzkaz pro Tebe a ty víš: chtěl jsem tohle dokončit, příště bude kapota, slibuji ;)